Čís. 6174.

Sudiště podle majetku (§ 99 j. n.) může se, bez ohledu na svou státní příslušnost, dovolávati každý žalobce, jenž má v tuzemsku bydliště.
Lékař, bydlící a provozující za sezony praxi v tuzemských lázních, mimo sezonu pak v cizině, má i v tuzemsku bydliště.
(Rozh. ze dne 12. července 1926, R I 601/26.)
Žalobu lékaře, rumunského příslušníka bydlícího v sezoně v Karlových Varech, proti berlínské firmě, opřel žalobce co do místní příslušnosti o § 99 j. n. K námitce místní nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl, rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: Rekursu nelze upříti oprávnění. Nelze si osvojiti právní názor soudu prvé stolice, že právo dovolávati se příslušnosti dle § 99 j. n. jest dáno jen jako výjimečná výhoda příslušníkům zdejšího státu proti cizincům. Ustanovení § 99 j. n. nečiní rozdílu, zda žalobce jest tuzemcem či cizozemcem a nutno je vykládati v jeho všeobecnosti tak, že každý bez rozdílu státní příslušnosti, kdo v oblasti Čsl. republiky má řádné bydliště, může cizozemce u zdejších soudů žalovati, má-li týž v tuzemsku jmění. Nevadí tudíž v tomto případě žalobci jeho rumunská státní příslušnost, by nedovolával se ohledně svého majetkoprávního nároku proti žalované firmě, jež má své sídlo v Berlíně a jíž přísluší, jak nesporno, proti Pražské firmě pohledávka 75 000 zl. marek, dle §u 99 j. n. příslušnosti obchodního soudu v Praze, předpokládajíc ovšem, že má žalobce bydliště v tuzemsku. Tento předpoklad první soud neprávem nemá za splněný. Jest zjištěno, že žalobce bydlí od 1. října do dne 30. dubna stále v Berlíně ve vlastním bytě a od 1. května do dne 30. září v Karlových Varech rovněž ve vlastním bytě a že tam provozuje lékařskou praxi. Z toho plyne, že žalobce má v Karlových Varech právě také své bydliště ve smyslu §u 66 j. n. jako v Berlíně, že je měl zejména také dne 30. června 1925 t. j. v den podání žaloby, ba že se v ten den také v Karlových Varech zdržoval. Důsledkem toho právem se dovolává žalobce pro žalobu, o niž jde, příslušnosti obchodního soudu v Praze dle §u 99 j. n. a neprávem první soud námitce místní nepříslušnosti vyhověl a žalobu odmítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Vývody stěžovatelovy nejsou s to, by vyvrátily správné, stavu věci a zákonu odpovídající důvody napadeného usnesení. S tím, co uvádí — Čís. 6174 —
stěžovatelka o účelu zákonného ustanovení §u 99 j. n., lze ovšem v zásadě souhlasiti, neboť vývody její kryjí se v podstatě s názory, které projevil tento nejvyšší soud ve svém rozhodnutí, uveřejněném pod čís. 1638 sb. nejv. s., kde bylo rozvedeno, že úmyslem a účelem tohoto ustanovení bylo chrániti zájmy tuzemských oprávněných proti dlužníku, bydlícímu v cizině a umožniti tuzemským věřitelům snazší vymáhání jejich práv, při čemž nezáleží na tom, zda je žalobce zdejším státním příslušníkem či občanem cizího státu, poněvadž má býti chráněn každý věřitel, který má v tuzemsku své bydliště (§ 33 obč. zák.). Tento předpoklad je v tomto případě zjednán, neboť o žalobci bylo zjištěno, že bydlí od 1. května do 30. září v Karlových Varech ve vlastním bytě a že tam provozuje lékařskou praxi. Jsou zde proto náležitosti bydliště dle § 66 j. n. a nezáleží na tom, že žalobce v době od 1. října do dne 30. dubna bydlí v Berlíně. Nejde o zneužití ustanovení §u 99 j. n. ve prospěch cizinců, nýbrž o případ, kde má býti tuzemskému oprávněnému umožněno chrániti svůj zájem proti dlužníku v cizozemsku bydlícímu.

Citace:

č. 6174. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 71-72.