Čís. 6306.

Do usnesení rekursního soudu, jímž bylo zrušeno usnesení prvého soudu, zamítnuvší návrh na navrácení ku předešlému stavu, a prvému soudu nařízeno, by řízení doplnil a znovu rozhodl, — jest dovolací rekurs nepřípustným.
(Rozh. ze dne 22. září 1926, R I 838/26.) Návrh žalobce, by bylo povoleno navrácení k předešlému stavu pro zmeškání roku, soud prvé stolice zamítl. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by řízení doplnil a znovu rozhodl.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs.
Důvody:
Dle §u 153 c. ř. s., není přípustným opravný prostředek proti usnesení, jímž bylo povoleno navrácení v předešlý stav. Připouští tedy zákon rekurs jen proti usnesení, jímž byl návrh na povolení navrácení v předešlý stav zamítnut, tak jak se stalo i v tomto případě v prvé stolici. Věcné rozhodnutí rekursního soudu mohlo by býti buď potvrzující, v kterémž případě by další rekurs byl vyloučen dle §u 528 c. ř. s., aneb změňující, t. j. rekursní soud by povolil navrácení v předešlý stav a pak by další opravný prostředek nebyl přípustným dle §u 153 c. ř. s. Rozhodl by tedy rekursní soud v obou případech konečně. Nemůže tedy nejvyšší soud v třetí stolici rozhodovati ani o otázce podružné, vyvolané zrušujícím usnesením rekursního soudu, totiž zda rekursním soudem nařízené doplnění řízeni jest nutným a účelným, pokud se týče po zákonu přípustným, když konečné rozhodnutí jest vždy vyhrazeno soudu rekursnímu, tedy soudu druhé stolice. Dovolací rekurs jest proto nepřípustným a bylo jej odmítnouti.

Citace:

č. 6306. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 286-287.