Čís. 6244.

Do povolení prozatimního opatření podle §u 382 čís. 6 ex. ř. není oprávněn stěžovati si ten, kdo, nejsa ani odpůrcem ohroženého ani jinakým účastníkem řízení, míní se býti stíženým ve svém právu k pozemkům postiženým zapovědí. Odpomoc lze zjednati pouze sporem.
(Rozh. ze dne 8. září 1926, R I 754/26.)
K zajištění nároku na převod vlastnického práva k pozemkům, zapsaným ve vložce čís. 157, zakázal soud prvé stolice k návrhu Jindřicha M-а odpůrci Josefu L-ovi, by nezcizil, závadami neobtížil a do zástavy nedal ony pozemky. Rekurs Františka K-a, jenž tvrdil, že za řízení o prozatimním opatření nabyl k pozemkům těm vlastnického práva, rekursní soud odmítl. Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Rekurent není, co se týče prozatimního opatření, o něž tuto jde, ani stranou ani jinakým účastníkem dotyčného řízení a, jsa jen osobou třetí, nikoli však poddlužníkem (§ 294 a 402 ex. ř.), není k rekursu do usnesení prozatimní opatření povolujícího oprávněn. Odmítl tedy rekursní soud pro nedostatek tohoto oprávnění rekurs podaný rekurentem do usnesení prvního soudu právem. Za tohoto stavu věci netřeba se vývody rekurentovými ve věci samé zabývati. Tvrdí-li rekurent, že povoleným prozatimním opatřením (§ 382 čís. 6 ex. ř.) jest ve svém právu vlastnickém nabytém k pozemkům zápovědí zcizení, obtížení nebo zastavení stíženým dotčen a dovozuje-li z toho své oprávnění k rekursu proti povolení prozatimního opatření, může se domáhati odpomoci toliko sporem, právo rekursu do povolení prozatimního opatření mu však proto nepřísluší. Pokud zakládá rekurent své oprávnění k rekursu též na tom, že mu bylo usnesení o povolení prozatimního opatření soudem doručeno, dovodil případně již rekursní soud, že o tuto okolnost se oprávnění k rekursu opírati nedá.

Citace:

č. 6244. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 187-188.