Čís. 6190.

Pozemková reforma.
Státní pozemkový úřad jest oprávněn, zastupovati ve věcech pozemkové reformy stát místo finanční prokuratury, není však závady, by i tu finanční prokuratura stát nezastupovala.
Nepřevzal-li Státní pozemkový úřad patronátní břemena na srážku z přejímací ceny, jest povinen hraditi je předavatel zabraného majetku.
»Třetí osobou« v §u 11 nesp. říz. (»jinou osobou« v §u 9 nesp. říz.) jest rozuměti každou osobu kromě stěžovatele. Změna ve smyslu §u 11 nesp. říz. jest i tehdy přípustná, když třetí osoby sice práv nabyly, avšak práva ta nebudou změnou dotčena. Pokud nebyla rozhodnutím o patronátních břemenech a reálních břemenech jim podobných dotčena práva předavatele statku, eráru a oprávněných církevních ústavů.
Za patronátní břemena (reální břemena ve prospěch řádu a nadace ve prospěch chudých) jest určiti náhradu podle §u 48 náhr. zák. a přikázati ji kvotou vypadající na převzaté nemovitosti, v zásadě podle §u 225 ex. ř. s tou úchylkou, že uhražovací jistinu jest uložiti na úrok.
(Rozh. ze dne 28. července 1926, R I 537/26.)
Do usnesení prvého soudu o rozvrhu přejímací ceny za zabraný majetek, jež bylo doručeno Státnímu pozemkovému úřadu dne 2. prosince — Čís. 6190 —
1139
1925, stěžovala si dne 3. února 1926 finanční prokuratura v zastoupení Státního pozemkového úřadu. Rekursní soud nevyhověl stížnosti. Důvody: Především nutno rozřešiti otázku, zda byla tato stížnost v zastoupení Státního pozemk. úřadu podána v čas. Podle názoru rekursního soudu byla podána opozděně, což plyne z těchto důvodů: Podle §u 4 zákona ze dne 11. června 1919, č. 330. sb. z. a n. zastupuje Státní pozemkový úřad stát co do všech práv a závazků vzniklých prováděním zákonů o zabrání velkého majetku pozemkového oproti osobám třetím, soudům i jiným úřadům. Tak činil Státní pozemkový úřad i v tomto řízení rozvrhovém, aniž dal před vydáním rozvrhového usnesení nějakým způsobem na jevo, že své oprávnění k zastupování státu přenesl na finanční prokuraturu. Finanční prokuratura při jednání o rozvrhu přejímací ceny vystupovala výhradně jako zástupce berního eráru a opatrovnictví církevního a patronátního. Prvý soud neměl tedy příčiny, by rozvrhové usnesení doručoval finanční prokuratuře jménem Státního pozemkového úřadu a dal-li usnesení doručiti Státnímu pozemkovému úřadu, bylo tím příslušné doručení řádně provedeno. To se stalo dne 2. prosince 1925 a poněvadž stížnost byla podána teprve dne 3. února 1926, nebyla podána v čas (§ 11 prvý odstavec nesp. říz.). Podle §u 11 druhý odstavec pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. ponechává se ovšem soudu na uváženou, zda má býti i na stížnosti opožděně podané vzat zřetel v těch případech, ve kterých lze napadené usnesení změniti bez újmy osob třetích, leč tato podmínka není v projednávaném případě splněna. Napadeným usnesením byla celá přejímací cena přikázána na dávku z majetku a z přírůstku na majetku, předepsanou majiteli kmenového velkostatku. Zůstane-li rozvrhové usnesení v právní moci, zmenší se dluh tohoto majitele na dávce z majetku a z přírůstku na majetku o celou cenu přejímací. Kdyby však rozvrhové usnesení k návrhu finanční prokuratury bylo zrušeno za tím účelem, by patronátní a reální břemena váznoucí na nemovitostech Státním pozemkovým úřadem převzatých, byla kapitalisována a kapitalisovaná hodnota od přejímací ceny odpočtena, takže by k rozvrhu přišla pouze přejímací cena o tuto hodnotu zmenšená, utrpěl by majitel kmenového velkostatku hmotnou újmu tím, že by jeho dluh na dávce z majetku a z přírůstku na majetku byl uspokojen jen do výše této snížené ceny přejímací. Podle toho není předpokladů, za jakých by rekursní soud mohl vyhověti stížnosti podané opožděně. Pokud finanční prokuratura zdůrazňuje, že Státní pozemkový úřad jest odsouzen rozvrhovým usnesením převzíti veškerá patronátní břemena, ač nemá pro ně žádné úhrady a žádného krytí, sluší poukázati na odst. IV. dohody ze dne 16. dubna 1924, podle něhož Státní pozemkový úřad nepřejímá v ceně přejímací žádných patronátních práv a břemen, jež jsou spojena s držením nemovitostí předmět dohody tvořících. Toto ujednání, jež víže obě smluvní strany, zůstává rozvrhovým usnesením nedotčeno. Rozvrhovým usnesením, pokud jde o patronátní břemena, upravuje se pouze právní poměr mezi církevními ústavy z patronátních břemen oprávněnými a mezi Státním úřadem pozemkovým, a sluší mu rozuměti tak, že plnění patronátních břemen může oprávněnými ústavy církevními býti požadováno přímo od státu (dalšího nabyvatele převzatých nemovitostí), poněvadž — Čís. 6190 —
1140
patronátní břemena zůstanou váznouti na nemovitostech Státním pozemkovým úřadem převzatých. Tím však není řečeno, že by stát nemohl od majitele kmenového velkostatku žádati náhradu za plnění břemen patronátních, jichž podle IV. odst. dohody v poměru k tomuto majiteli k plnění nepřevzal.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu finanční prokuratury zrušil usnesení obou nižších soudů a nařídil prvému soudu, by, doplně řádně řízení, znovu rozhodl.
Důvody:
Nejprve jest otázkou, zda lze vejíti ve věcné rozhodnutí o dovolací stížnosti, když podána byla, jak rekursní soud správně dovodil, teprve po uplynutí čtrnáctidenní rekursní lhůty. Na vývody finanční prokuratury nelze přistoupiti. Neboť, praví-li se, že tu účastníci musí zastoupeni býti advokáty, že tedy Státní pozemkový úřad zastoupen býti měl finanční prokuraturou, jíž rozvrhové usnesení za něj musí býti doručeno, že lhůta rekursní počíná teprv od tohoto doručení prokuratuře, a že ostatně celé řízení, v němž Státní pozemkový úřad nebyl finanční prokuraturou zastoupen, jest zmatečným, takže z něho nikdo práv nabýti nemohl — sluší na to odvětiti, že jde o řízení nesporné, v němž účastníci vůbec zastoupení nepotřebují, a že mimo to Státní pozemkový úřad ve věcech záborové pozemkové reformy není pouze správním úřadem, jenž sice koná za stát správní funkce, avšak když dojde na soudní jednání, nemůže stát zastupovati on sám, nýbrž musí tak učiniti finanční prokuratura: nikoli, nýbrž Státní pozemkový úřad jest v §u 4 zák. o poz. úř. přímo povolán právě i k soudnímu zastupování státu co do všech práv i závazků k provádění zákonodárství záborového, takže jemu samému zde právě též i ta funkce přísluší, která ohledně agendy jiných úřadů správních přikázána je finanční prokuratuře. A cit. § 4 naprosto nerozeznává, o jaký druh řízení jde, zda o řízení nesporné, či exekuční, či sporné, nýbrž rozhodnou je pouze právní předmět, že předmětem řízení jsou záležitosti záborové pozemkové reformy, k jejíž provádění on právě jako osobitý úřad byl zřízen, a dokonce nerozeznává citovaný předpis ani v tom směru, zda jde o řízení před řádnými soudy, nebo vůbec před soudy, nýbrž přikazuje Státnímu pozemkovému úřadu právní zastoupeni státu i vůči všem úřadům jiným. Proto také jest Státní pozemkový úřad také organisován, aby místo finanční prokuratury stát zastupovati mohl, maje zřízen zvláštní právní odbor, sestávající z kvalifikovaných právníků. Bylo tedy v pořádku, když se sám zastupoval a nemůže býti řeči o zmatečnosti. Také není pravdou, že se »třetí« osobou v §u 11 neb »jinou« osobou v §u 9 nesp. říz. rozumějí jen osoby, jež nejsou stranou, že tedy, nabyla-li z usnesení práv strana, zde vlastník, jemuž rekursní soud nabytí práv přisuzuje, nevadí to, by o opožděné stížnosti rozhodnuto nebylo: i to je mylný výrok, neboť v duchu předpisu a stálé judikatury nejvyššího soudu jest třetí (jinou) osobou každá osoba mimo stěžovatele sama, takže jen když nikdo druhý práv z usnesení nenabyl, lze stěžovateli vyhověti. Než, jakkoli Státní pozemkový úřad povolán jest v oboru záležitostí vznikajících ze záborového zákonodárství stát zastupovati — Čís. 6190 —
1141
sám, přece se vyvinula praxe tak, že tím finanční prokuratura není ze zastupování státu v oboru tom vyloučena a zejména ve sporném řízení, kde ji Státní pozemkový úřad zastupování to pravidelně přenechává, jest stanovisko to od prvopočátku ustáleno. Není tedy závady, by finanční prokuratura nepřevzala zastupování státu i v nesporném řízení onoho oboru. Tak tedy věc se má tak, jako by sám Státní pozemkový úřad byl rekurs finanční prokuratury podal, že tedy sice rekurs je podán, ale po uplynutí 14denní rekursní lhůty, a jde jen o to, zda z napadeného usnesení následkem toho někdo jiný práv nabyl (§§ 9 a 11 nesp. říz.), o čemž, ježto tu jde o otázky práva hmotného, v této souvislosti níže.
Ve věci samé nelze souhlasiti s názorem prvého soudce, jenž přikazuje břemena patronátní a břemena pod pol. 1., 2, 3, 4 С) vložky č. 1239 zemských desk zapsaná (reální břemena pro členy řádu sv. Augustina a povinnost vydržovati šest chudých osob v nemocnici) na účet Státního pozemkového úřadu jako přejímatele místo na účet Karla L-а jako předavatele, tedy především přejímací ceny. Přeceť všecka ta břemena, i břemena patronátní, jsou břemeny předavatelovými, tížícími jeho majetek, a musí tedy, i pokud tížila část převzatou Státním pozemkovým úřadem, zastupována a hrazena býti jím, předavatelem, jestliže Státní pozemkový úřad nepřevzal je na srážku z přejímací ceny, což se zde nestalo, neboť se ani netvrdí a naopak jest článkem IV. dohody o ceně přejímací, který stanoví, že Státní pozemkový úřad nepřejímá žádných patronátních břemen, přímo vyvráceno. O tom všem podrobně ve zdejším rozhodnutí ze dne 2. července, č. j. R I 395/26 sb. n. s. čís. 6163. Co se týče zvláště břemen pol. 1), 2), 3), 4), C) vl. č. 1239 zemských desk, je prvý soudce na omylu, že to jsou břemena k účelům církevním ve smyslu čl. XIV. uv. zák. k ex. ř., neboť tento článek nestanoví sám, že břemena k účelům církevním přecházejí na nabyvatele, nýbrž praví jen, že předpisy o tom zůstávají v platnosti, ale takového předpisu o břemenech toho rázu, jako jsou tato čtyři v knihách zapsaná, prvý soudce neuvedl. Vskutku to nejsou ani kolektivní poplatky ani příspěvky k náboženskému fondu ani jiná břemena, jež kromě patronátních břemen ještě pod článek ten spadají, nýbrž jsou to nadace a jdou jakožto knihovní břemena na účet přejímací ceny. Docela nemístným též je, když prvý soudce přisuzuje Státnímu pozemkovému úřadu postavení vymáhajícího věřitele, a když břemena ta váznou před poznámkou záboru, ukládá Státnímu pozemkovému úřadu zase jakoby ve vlastnosti vydražitele jich převzetí bez srážky z přejímací ceny, odvolávaje se §u 150 ex. ř., jenž sem vůbec nepatří. Správně tedy patronátní břemena musí kvotou na převzaté nemovitosti vypadající uhrazena býti z »přejímací ceny« předem, neboť po rozumu spadajících sem právních předpisů je, jak v cit. rozh. R I 395/26 podrobně vyloženo, teprve zbytek pravou přejímací cenou rozvrhu podrobenou, pak přijdou na řadu pohledávky požívající pořadí přednostního, jako daně a dávky (§ 216 čís. 2 ex. ř., § 49 náhr. zák.), pak nároky §u 49 náhr. zák., kdežto břemena pol. 1.—4 С) v zemských deskách na statku zapsaná přijdou na řadu teprv v knihovním pořadí, nikoli v přednostním a ovšem rovněž jen kvotientálně. — Čís. 6190 —
1142
Co však se týče otázky, jíž se rekursní soud zabývá, zda a kde práv z usnesení prvého soudce nabyl a zda tedy možno usnesení to ještě změniti či-li nic, dlužno nejdřív vyřaditi názor rekursního soudu, že usnesení prvého soudce má ten smysl, že plnění patronátních břemen může požadováno býti nejen od státu, nýbrž i od dalších nabyvatelů (roz. budoucích přídělců), ježto prý břemena ta zůstávají váznouti i na dále na nemovitostech Státním pozemkovým úřadem převzatých. Nic takového se však ve výroku prvního soudce nepraví, nýbrž se tam prostě břemena ta ukládají státu, takže onen názor rekursního soudu svésti sluší na to, že v důvodech prvního soudce citovanému traktátu de jur. inc. a čl. XIV. uv. zák. k ex. ř. přikládá i onen hořejší dalekosáhlý význam, jejž však předpisy ty při oddělení části statku ani při dobrovolném, neřku nuceném převodu nemají, jak v R I 395/26 blíže vyloženo. Doložiti k tomu třeba, že prvý soudce neustanovil také ničeho o tom, zda ukládá Státnímu pozemkovému úřadu převzetí zmíněných břemen in natura, že tedy není závady, by se přikázání neprovedlo vyhražením uhražovacího kapitálu, což jest, jak v rozhodnutí shora citovaném R I 395/26 provedeno, právo nutící (jus cogens), když Státní pozemkový úřad nepřevzal břemena ta příslušnou kvotou dobrovolně in natura. Konečně předeslati sluší, že sice § 9 nesp. říz. praví, že lze usnesení změniti, pokud třetí osoby z něho nenabyly práv, ale lépe praví § 11 téhož říz., že podmínkou změny jest, aby se mohla státi bez újmy těchto třetích osob. To má ten značný význam, že změna je přípustná i tehdy, když sice třetí osoby práv nabyly, tato však změnou nebudou dotčena, jak se to objeví níže ohledně církevních ústavů. Rekursní soud má za to, že z usnesení prvého soudce nabyl práv předatel převzatých nemovitostí, majitel kmenového statku, neboť když prý celá přejímací cena přikázána na dávku z majetku a přírůstku na něm, utrpěl by újmu, když by napřed z přejímací ceny sražena byla břemena patronátní a shora uvedená knihovní a na řečené dávky by se dostal tedy jen zbytek a že by újma ta záležela v tom, že by dluh jeho na řečených dávkách byl uhražen jen menším penízem. Ale s tím v rozporu jest další mínění rekursního soudu, které pokládati sluší za správné, že, uplatňuje-li finanční prokuratura, že stát odsouzen jsa převzíti řečená břemena beze vší úhrady, přejímal by je zdarma a trpěl bezprávnou škodu, sluší ji odkázati na čl. IV. dohody, dle něhož Státní pozemkový úřad nepřevzal žádných patronátních břemen, a toto ujednání vížící obě smluvní strany, že zůstává rozvrhovým usnesením prvého soudce nedotčeno, ježto usnesení to upravuje pouze poměr mezi Státním pozemkovým úřadem a církevními ústavy z patronátních břemen oprávněnými. Раk-li však tomu tak a Státní pozemkový úřad může se za újmu, kterou z uloženého mu převzetí patronátních břemen bez úhrady utrpí, hojiti na majiteli kmenového statku, nelze říci, že majitel ten v poměru k Státnímu pozemkovému úřadu z usnesení prvého soudce práv nabyl, neboť Státní pozemkový úřad vždy vůči němu to může zvrátiti právě mocí čl. IV. dohody, a jednalo by se jen o cestu, kterou se to státi má. Rekursní soud snad má na mysli cestu sporu, ale neprávem, neboť ta i dle §u 2 čís. 7 nesp. říz. má místo jen, když jde o spornou otázku skutkovou, která prostředky nesporného řízení zjištěna býti nemůže, nikoli však dle praxe již více než — Čís. 6190 —
1143
desítiletí ustálené, když jde o pouhou otázku právní, jako zde, která i v řízení nesporném zrovna tak dobře řešena býti může, jako ve sporném. Mimo to, jak již v rozh. č. 4829 Sb. n. s. a podrobněji v čís. sb. sb. 5137 a 5772 vyloženo, mají se ve věcech pozemkové reformy všecky i skutkové otázky řešiti v řízení nesporném, aniž proti tomu je závady z příčiny důkazu skutkových okolností, jak řízení s drobnými pachtýři rázně prokázalo, takže pro obor ostatního řízení nesporného ovšem pořád ještě platný předpis §u 2 čís. 7 nesp. říz. jeví se přežilým a formalistickým. V projednávaném případě však jde, jak řečeno, jen o otázku právní a ta jest již rozřešena tím, že Státnímu pozemkovému úřadu, když byl usnesením prvého soudce zavázán převzíti příslušnou kvotu patronátních břemen, přísluší pro ni postih (regres) na majitele kmenového statku: postih ten může vykonán býti hned v tomto nesporném rozvrhovém řízení tím způsobem, že se patronátní břemena přikážou z přejímací ceny na účet řečeného majitele postihem povinného. Nelze tedy říci, že tento z usnesení práv nabyl a změnou usnesení utrpěl by újmu, i lze tedy v poměru k němu dovolací stížnosti vyhověti. Avšak třetími osobami, o jichž nabytá práva by šlo, jsou tu, což rekursní soud přehlíží, ještě také církevní ústavy z patronátních břemen oprávněné a berní erár, jemuž přejímací cena na dávky přikázána. Práva eráru také nevadí, neboť zajisté nevadí z napadeného usnesení nabytá práva třetí osoby, která se jich vzdala, neboť práva, jichž se vzdáno, zrovna tak neexistují, jako práva, jichž vůbec od původu nenabyto. Avšak když finanční prokuratura, která podle instrukce pro finanční prokuratury erár zastupuje, a která byla také jménem veřejných dávek zaň obeslána, a pak zaň při roku intervenovala, nyní ve stížnosti do rozhodnutí prvého soudce proti přikázání obojích břemen bez srážky z přejímací ceny brojí a žádá za zrušení usnesení toho a nové rozhodnutí, tedy ve smyslu vývodů stížnosti za přikázání břemen těch z přejímací ceny, by tedy cena tato eráru přikázaná byla především příslušným penízem vyhražena na řečená břemena, tedy se zcela určitě práv pro erár nabytých ve prospěch břemen těch mlčky vzdává, práv těch není, pokud právě o přikázání těchto břemen jde, a možno proto i v tomto zřeteli usnesení prvého soudu změniti. Pokud jde konečně o církevní ústavy z patronátních břemen oprávněné, ani ty nebudou změnou usnesení prvního soudce dotčeny, neboť jim musí býti lhostejno, na čí účet budou břemena ta uhrazena, zda na účet státu či na účet majitele kmenového statku, jen když budou uhrazena. Uhražení vždy možné jest jen zřízením uhražovacího kapitálu, i tehdy, když by šlo na účet státu, neboť jak v rozh. R I 395/26 provedeno, část statku Státním pozemkovým úřadem převzatá se od nich uvolňuje, břemena ta na ní více nevážnou, takže by šlo o to, aby je Státní pozemkový úřad zajistil jinak, tedy nejvýše kapitálem nebo jen záručným prohlášením. Budou-li však přikázána na účet majitele kmenového statku, tedy z přejímací ceny, vždy to bude zas jen ve formě uhražovacího kapitálu. Na postavení církevních ústavů se tedy ničeho nemění. Podotýká se, že při rozvrhovém roku žádáno bylo jen jich zajištění a je nerozhodno, že zajištění žádáno beze srážky z přejímací ceny, neboť jak řečeno, v tom si církevní ústavy poroučeti nemohou, to se nedotýká jich, nýbrž jen přejímatele a předavatele převzatých — Čís. 6190 —
1144
vzatých nemovitostí. Co však posud řečeno o břemenech patronátních, to vše platí také o břemenech knihovních pol. č. 1, 2, 3, 4 C) vložky č. 1239 zemských desk prvým soudcem beze srážky z přejímací ceny přikázaných. Neboť ani těch Státní pozemkový úřad v dohodě nepřevzal, nýbrž přejímací cena byla ustanovena, jak z obsahu dohody, v níž se o nich neděje zmínky, plyne, bez zřetele na ně, jakoby jich nebylo, tedy opět plnou hodnotou přejímaných nemovitostí. Že se o nich zmínka v dohodě neděje, nečiní postavení Státního pozemkového úřadu ohledně nich nikterak horším, než je jeho postavení ohledně patronátních břemen, naopak, neboť o těchto bylo by se bez oné zmínky, která jich převzetí vylučuje, mohlo říci, že je Státní pozemkový úřad přejal ve smyslu ustanovení lit. J §u 2. traktátu de jur. inc., kdežto o žádném knihovním břemenu to říci nelze. Neboť, když výkupní smlouvě nebudou knihovní závady převzaty ani na srážku z kupní ceny, nýbrž kupní cena bude bez zřetele na ně vyměřena a také zaplacena, tedy i beze zmínky, že jich kupitel nepřejímá, musí se prodatel o jich uspokojení postarati (povinnost odbřemeňovací), neboť tu vždy platí předpis §u 928 obč. zák., že dluhy a zadrželosti na věci vězící musí převodce sám zastupovati. Ale týmž právem musí je převodce — vlastník kmenového statku — zastupovati i zde, když je Státní pozemkový úřad nepřevzal. První soudce svým výrokem, že břemena ta se ukládají Státnímu pozemkovému úřadu beze srážky z přejímací ceny upravil takto — ovšem neprávem — jen poměr mezi Státním pozemkovým úřadem a oprávněnými nadacemi, nedotkl se však poměru mezi Státním pozemkovým úřadem a převodcem, bývalým majitelem předaných nemovitostí, pročež i zde povinen je tento Státnímu pozemkovému úřadu postihem a platí i zde vše to, co shora v příčině patronátních břemen řečeno. Rovněž platí i zde vše, co shora vyloženo ohledně otázky, zda z usnesení toho nabyly práv erár a církevní ústavy, jenže zde místo těchto ústavů nastupují nadace v knihách vyznačené. Není tedy ani závady, by se o opožděném rekursu věcně nerozhodlo. Je tu však ještě další otázka. I patronátní břemena i břemena pol. 1, 2, 3, 4, С) cit. vložky zemských desk mohou, jak ohledně těchto § 48 náhr. zák. stanoví a jak ohledně oněch v rozhodnutí R I 395/26 dovoženo, z přejímací ceny býti přikázána příslušnou kvotou toliko podle hodnoty let 1913—1915, nikoli podle hodnoty platné pro dobu převzetí nemovitostí, jež v dohodě stanoveno na den 1. prosince 1923. Kdyby byl prvý soudce ve svém usnesení o tom učinil výrok, podle které hodnoty je státu k převzetí přikazuje, a byl je přikázal podle hodnoty dne 1. prosince 1923, byly by arciť právní podměty z břemen těch oprávněné ohledně tohoto plus vypadajícího dle této hodnoty oproti průměrné hodnotě z let 1912— 1915 měly z usnesení prvního soudce práva nabytá, jež by dotčena byla, ježto by se jim z přejímací ceny za ten úbytek náhrady nedostalo a v té míře by tedy nesprávné rozhodnutí prvního soudce muselo zůstati nedotčeno. Avšak první soudce nevyslovil, podle které doby hodnota břemen má býti počítána, takže by bylo lze v té příčině míti jen domněnky, na nichž však stavěti nelze. Praví sice, že stát přejímá břemena ta dnem 1. prosince 1923, ale to znamená jen termín časový, od kterého dne za ně stát je práv, nikoli však podle jaké hodnoty je čítati. Vždyť — Čís. 6190 —
1145
i kdyby je přejímal od řečeného dne 1. prosince 1923, mohl by je přejímati přece jen dle průměrné hodnoty let 1913—1915. Jestliže tedy soudce neustanovil ani průměrnou hodnotu let 1913—1915 ani hodnotu dle dne 1. prosince 1913 za rozhodnou pro výpočet, není-li tu v otázce té vůbec výroku, nenabyl také žádný právní moci a nemůže také býti řeči o nějakých z něho nabytých právech. O právech nabytých a jich dotčení mohla by býti řeč jen, pokud by se snad z přejímací ceny na ně nedostalo. Tu sluší vytknouti, že, jak již shora řečeno, knihovní břemena pol. 1), 2), 3), 4), С) přišla by z přejímací ceny na řadu dle práva teprve v knihovním pořadí, takže, kdyby po srážce příslušné kvoty patronátních břemen zbytek jakožto ve smyslu zákona pravá přejímací cena byl požadavky přednostního práva tak vyčerpán, že by na úhradu příslušné kvoty uvedených čtyř knihovních břemen již nic nezbylo nebo jen úhrada neúplná, byla by tu práva jich z usnesení nabytá zkrácena. Ale v projednávaném případě nemůže na to přes přednostní nároky dojíti, protože práva dávky z majetku a přírůstku na něm, která by přednostního pořadí požívala, byla, jak shora dolíčeno, ve prospěch břemen těch zadána žádostí zákonné zástupkyně eráru, by břemena ta nebyla přikázána vedle rozvrhovaného peníze, nýbrž z něho, a to, jak ona praví, tím způsobem, že prvý soudce měl učiniti odhad a břemena sraziti hned při odhadu, takže by odhad a tím i přejímací cena byla o jich kvotientální hodnotu nižší a teprv tato nižší cena dostala by se dávce, takže dávka takto by přišla na řadu až po uhrazení břemen, co by po nich zbylo. Ale stav zůstane stejný, když srážka nestavší se při stanovení přejímací ceny stane se nyní při rozvrhu jejím, neboť i tak si dávka vždy vymění místo s břemeny, by tato šla napřed a dávka teprv za nimi, jak dle intencí stížnosti finanční prokuratury má býti. Jiné přednostní nároky však přikázány nebyly a nemohou tedy také přijíti již na řadu, neboť stížnost nepodána, leč jedině v prospěchu Státního pozemkového úřadu, takže, co zbude po přikázání patronátních a oněch čtyř knihovních břemen pol. 1), 2), 3), 4) С), musí býti přikázáno na dávku z majetku a přírůstku z něho. Jiné nároky jsou pro nepodání stížnosti již vyloučeny. Tak by šlo o práva nabytá, jež nemohou býti dotčena, jen v tom případě, že by po uhrazení příslušné kvoty břemen patronátních na jmenovaná čtyři knihovní břemena nezbyla již plná úhrada jejich příslušné poměrné kvoty počítané dle hodnoty let 1913—1915: tento schodek by tedy musil Státní pozemkový úřad doplniti, by právo nabyté nebylo dotčeno, ale beze vší pochyby na to nedojde, ježto jde právě jen o poměrnou kvotu, a když i ta se čítá dle hodnoty let 1913—1915 jako přejímací cena, nemůže to tuto převýšit. Konečně doložiti sluší, že konvent řádu sv. Augustina prohlásil sice, že pro nároky v jeho podání přihlášené, o nichž není jasno, pokud pod nároky pod pol. 1), 2), 3), 4) С) knihovně zjištěné a prvým soudcem přikázané spadají, nežádá z přejímací ceny žádné částky. Pokud opravdu nároky ty pod nároky prvým soudcem přikázané spadají, nabyto pro ně, třeba že je soudce přikázal beze srážky z přejímací ceny neprávem, z přikázání toho práv, jež nesmějí býti dotčena. Ona však dotčena nebudou, když se příslušný peníz k zajištění jich přikáže nikoli proti státu, nýbrž z přejímací ceny, z které je konvent nechtěl, neboť vybírati si, — Čís. 6190 —
1146
jak už řečeno, nemůže, musíť mu býti lhostejno, odkud se mu úhrady dostane, jen když se mu jí dostane, otázka »odkud« je důležitá jen pro vlastníka a stát, o něž se jedná, a konvent svým požadavkem nemůže práv jich se dotýkati. Prohlášení konventu, že nežádá nic z přejímací ceny, mělo ten význam, že prvý soudce, ježto konvent měl právo jen na přejímací cenu, měl jej úplně z rozvrhu vyřaditi, poněvadž práva, jež jediné měl, se vzdal. Když však soudce neprávem přikázal nároky konventu proti státu a nabylo to právní moci, nesmí se z nich sice nic ujmouti, ale mohou ovšem hražena býti ze zdroje, z něhož konvent úhradu odmítal, neboť tím nejsou dotčena. Ze všech posavadních vývodů jde, že rekursní soud neměl stížnost finanční prokuratury jako opožděnou odmítati, nýbrž věcně vyříditi, toto věcné vyřízení spadá, když odvolací stížnosti proti odmítnutí vyhověno, tím samým na nejvyšší soud, a bylo proto nejen odmítavé rozhodnutí rekursního soudu, nýbrž pro neúplnost řízení i rozhodnutí prvního soudce zrušiti a doplnění řízení a nové rozhodnutí mu uložiti.
Bude tedy na prvém soudě, by za obojí břemena určil náhradu dle §u 48 náhr. zák., t. j. dle průměrné hodnoty let 1913—1915, a přikázal ji poměrnou na převzaté nemovitosti vypadající kvotou z přejímací ceny předmět rozvrhu tvořící, a to, ježto § 47 (1) náhr. zák. odkazuje na rozvrhové zásady exekučního řádu, dle §u 225 ex. ř. potud, že na příslušnou kvotu břemen vyšetří a přikáže uhražovací kapitál, jinak však s touto úchylkou: Jde-li o dražbu, kterou § 225 ex. ř. předpokládá a na reální břemena neomezeného trvání se z nejvyššího podání úplně dostane, podrží uhražovací kapitál vydražitel a vybývá reální břemeno, které na realitě zůstane i na dále věžeti, in natura, maje ekvivalent za tyto odváděné naturální dávky v úrocích obdrženého kapitálu. Zde však se to nedá doslovně dle tohoto předpisu provésti, neboť převzatá část nemovitostí musí se dle §u 26 (3), 27, 28 (2) náhr. zák. odepsati závad prostě, jak podrobně v rozhodnutí R I 395/26 a R I 587/25 provedeno, nezůstanou tedy břemena na ní váznouti, Státní pozemkový úřad a přídělci jako jeho nástupci nebudou míti s věcí co činiti, jsouce úplně ex obligo, nemohou tedy také kapitál uhražovací podržeti, nýbrž tento musí býti uložen na úrok a bude simultanně s kmenovým zbytkem statku, čili solidárně s majitelem zbytku toho ručiti za nároky z břemen vyplývající, jistina totiž bude kvotu břemen naň vypadajících hraditi svými úroky a majitel statku zase ze svého kvotu vypadající na zbytek statku. Kde má uhražovací kapitál býti uložen, musí v rozvrhovém usnesení býti určeno, rovněž, kdo má si vybírati úroky, což může záležeti od toho, jak se účastníci dohodnou. Tak na př. u nadace č. 3/C vložky zem. desk č. 1239 mohl by si je vybírati klášter a vlastník statku dodávati kvotu statkovou, nebo, plnil-li by vlastník celek, vybíral by si je on, při čemž naprosto nezáleží v tomto rozvrhovém řízení rozhodovati, zda vlastník je práv oprávněnému klášteru ze schodku, že poměrná kvota uhražovací jistiny na převzaté nemovitosti vypadající vyměřena bude dle hodnoty let 1913—1915, úrok tedy kvotientální hodnoty dávek od 1. prosince 1923 dále dospívajících nekryje. Při břemenech č. 1) a 2) C) téže vložky není z lustra 1. 8 ani viděti, zda 1200 zl. a 400 zl. je roční dávkou či kapitálem, bude tedy třeba, jak se vůbec má díti vždy, poříditi řádný výtah z knih, po případě ověřené opisy listin neb rozhodných ustanovení jejich. Na odškodněni dle §u 227 ex. ř. už proto dojíti nemůže, že i kdyby na krásně na břemena, o něž jde, dle hodnoty let 1913—1915 plné úhrady se nedostalo, musil by, jak už shora řečeno, stát, by nabytá práva zůstala nedotčena, schodek doplniti. Stát má z přejímací ceny ode dne převzetí nemovitosti, t. j. zde ode dne 1. prosince 1923 až do složení nebo splacení její platiti 5% úroky, v kteréž příčině odkazuje se na rozhodnutí ze dne 22. června 1926 R I 517/26 (Sb. n. s. čís. 6135), kde to podrobně provedeno. Prvý soudce přikázav celou přejímací cenu eráru na dávku, přikázal s ní úroky jen 4%, toto méně působí sice proti eráru, jenž stížnosti nepodal, nepůsobí však proti podmětům z břemen oprávněným, pokud se jim nyní přejímací ceny dostane: tu musí Státní pozemkový úřad platiti 5% úroky.

Citace:

č. 6190. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 102-111.