Čís. 6242.

Dovolací rekurs jest přípustným (§ 527, druhý odstavec, c. ř. s.), třebas rekursní soud nevyhradil svému zrušovacímu usnesení pravomoc, když nařízené doplnění netýká se již sporné otázky.
Do udělení práva chudých, jež se stalo teprve rekursním soudem, jest dovolací rekurs nepřípustným. To platí i tehda, když rekursní soud uznav zásadně nárok na udělení práva chudých, zrušil zamítající usnesení prvého soudu a uložil mu další šetření o podmínkách udělení práva chudých.
(Rozh. ze dne 8. září 1926, R I 645/26.) Soud prvé stolice zamítl návrh na udělení práva chudých, rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by nehledě k důvodu, ze kterého zamítl návrh na udělení práva chudých, po případném doplnění znovu o něm rozhodl. Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs.
Důvody:
Dovolací rekurs jest nepřípustný. Se stanoviska §u 527 druhý odstavec c. ř. s. nebylo by sice důvodu pro nepřípustnost dovolacího rekursu. Rekursní soud vyhověl totiž stížnosti dědiců, přihlášených k pozůstalosti žalobkyně, v ten smysl, že zrušil usnesení prvého soudu, jenž jím odepřel udělení práva chudých, a uložil mu, by nehledě k důvodu zamítnutí, po případě doplnil řízení a znova rozhodl o návrhu, nevyhradiv pravomoci. Rozhodnutí rekursního soudu týká se zásadní otázky, lze-li ve sporu dle §u 63 a násl. c. ř. s. uděliti právo chudých též přihlásivším se dědicům, zastupujícím ve sporu pozůstalost jako stranu. První soud zodpověděl tuto otázku záporně, druhý soud však kladně, změniv takto vlastně usnesení procesního soudu. Příkaz k doplnění týká se po vyřízení této zásadní otázky již jen toho, zda předložené dotazníky a vysvědčení nemajetnosti postačují k tomu, by podle nich mohlo býti požadované právo chudých uděleno, zda jsou údaje v nich úplné a zda třeba provésti šetření dle §u 1 nař. min. sprav. ze dne 15. ledna 1917, čís. 32 ř. z., mimo to, aby ohledně dotazníku a vysvědčení nemajetnosti Marie T-ové odstraněna byla závada po stránce jazykové. Nařízené doplnění netýká se tedy již hlavní otázky, která byla vyřešena rekursním soudem změnou usnesení prvého soudu a nedojde tedy o ní vůbec k výslechu stran.
Dovolací rekurs nelze však připustiti se stanoviska §u 72 c. ř. s. Rozhodnutí, jímž se straně povoluje právo chudých, nemůže býti napadeno opravným prostředkem. Zákon vychází tu patrně z předpokladu, že na otázce udělení neb odepření práva chudých má zájem pouze ta strana, která o ně zažádala. Nepopřává tedy legitimace k opravnému prostředku odpůrci, bylo-li právo chudých povoleno. Rekursní soud, rozhodnuv o stížnosti dědiců žalující pozůstalosti, vyslovil zásadně názor, že by nebylo důvodu, by právo chudých nemohlo jim býti uděleno, protože jsou jen přihlášenými dědici pozůstalosti a nikoli stranou samou, jsou-li tu ovšem ostatní předpoklady podle předložených dotazníků a vysvědčení chudoby. Nelze-li však připustiti rekurs do usnesení, povolujícího již právo chudých, nutno odmítnouti jako nepřípustný též rekurs do usnesení druhé stolice, jež v zásadě vyslovuje totéž. Vždyť dovolací rekurs žalovaného domáhá se očividně přezkoumání tohoto názoru rekursního soudu, což nedovoluje ustanovení §u 72 c. ř. s. Dovolací soud není v žádném případě povolán k tomu, aby o právu chudých ve sporu rozhodl. Udělil-li je již první soud, není proti tomu vůbec opravného prostředku. Zamítl-li však žádost o právo chudých a rekursní soud potvrdil toto usnesení, jest dovolací rekurs nepřípustným dle §u 528 c. ř. s., a změnil-li je, uděliv žádající straně právo chudých, není dovolací rekurs přípustný opět z důvodu §u 72 c. ř. s. Nebylo tedy možno přezkoumati správnost názoru rekursního soudu, protože dovolací rekurs žalovaného bylo odmítnouti.

Citace:

č. 6242. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 184-186.