Čís. 6320.

Převzal-li stavebník na Moravě pří příležitosti stavby nebo přestavby závazek, že k požádání úřadu nebo osoby třetí budovu opět odstraní, sluší rozeznávati: bylo-li z důvodů veřejných stavební povolení uděleno jen pod tou výslovnou podmínkou, že stavení k žádosti oprávněného musí býti opět odstraněno, může býti demolice nařízena stavebním úřadem, v ostatních případech dlužno nárokům z demoličního reversu zjednati průchod pořadem práva.
(Rozh. ze dne 29. září 1926, R II 221/26.)¨ — Čís. 6320 —
1355
Městská obec P. na Moravě domáhala se na žalovaných majitelích domu, by upravili roh domu tak, aby zapadl do stavební čáry. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením a odmítl žalobu pro nepřípustnost pořadu práva. Důvody: Základem sporu je listina ze dne 18. října 1919, již vydala strana žalovaná straně žalující. Dle této listiny povolila městská rada v P. (stavební úřad) žalovaným jako majitelům domu čís. 150 v P. provedení určitých stavebních změn v tomto domě, avšak pod tou hlavní podmínkou, že žalovaná strana do 5 let přestaví severo-východní roli hlavní budovy a trakt v ulici Újezd v P. tak, by zapadl do stavební čáry pro tuto ulici Újezd stanovené stavebním úřadem. Žalovaná strana zavázala se do 30. září 1924 ustoupiti se severo-východním rohem tohoto domu a s traktem v ulici Újezd do čáry stavební pro tuto ulici úředně stanovené. O tomto závazku byla vydána vkladní listina a knihovně zapsána do vložky čís. 150. Poněvadž žalovaná strana dosud tomuto závazku nevyhověla, žaluje město P. na plnění tohoto závazku. Dle názoru odvolacího soudu je tu pořad práva vyloučen, ač závazek strany žalované vystupuje ve formě soukromoprávní smlouvy. Jedná se o závazky, které převzal vlastník stavebních parcel vůči stavebnímu úřadu za účelem docílení stavebního povolení, tedy veřejnoprávní funkce. Zákonný podklad pro tyto závazky tvoří předpisy stavebního řádu o posloupení půdy k založení tříd (§§ 20 až 22 stav. ř.). Jedná se tedy o veřejnoprávní závazek (nikoliv o nějakou služebnost »veřejného práva« nebo v zájmu veřejném). Na veřejnoprávní povaze těchto závazků nemění nic ani ta okolnost, že tyto závazky byly ujednány ve formě soukromoprávní smlouvy. Vkladem těchto závazků nezměnil se veřejnoprávní závazek v soukromoprávní služebnost. Vklad tohoto závazku neodpovídá knihovnímu právu (§ 9 knih. zák.). Mají tedy takové smlouvy, jež se výlučně zakládají na stavebním řádě, býti vynuceny jen správní cestou a to i tehdy, když strana převzala takový závazek smlouvou (srovnej v témže smyslu Fleiner: instituce veřejné správy str. 136, Tetzner: řízení administrativní II. vydání str. 773). Totéž stanovisko uznávají i cizozemské stavební řády z poslední doby.
Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek prvého soudu a vrátil věc soudu prvé stolice k doplnění a rozhodnutí.
Důvody:
Podle §u 27 čís. 9 mor. obec. zříz. náleží k samostatné působnosti obce »konati policii v příčině staveb a v příčině ohně, držeti ruku nad řádem stavěcím a udělovati povolení ke stavbě«. Jde tedy zřejmě o veřejnoprávní činnost, obec může naříditi, by stavebník při nových stavbách, přístavbách nebo přestavbách aneb při ohradách ustoupil podle stavební čáry za mezní čáry budovy již jsoucí (§ 23 mor. stav. ř.). Opravný prostředek proti takovému nařízení jde na správní úřad (§ 136 mor. stav. ř.). Převzal-li stavebník na sebe při příležitosti stavby nebo přestavby závazek, že k požádání úřadu neb osoby třetí budovu opět odstraní, sluší rozeznávati, když jde o to, by byly přivedeny k platnosti nároky z takového reversu demoličního. Bylo-li z důvodů veřejných povolení stavební uděleno jen pod tou výslovnou podmínkou, že stavení k žádosti oprávněného musí býti opět odstraněno, může demolice úřadem stavebním býti nařízena, poněvadž k budově, v příčině kteréž povolení ke stavbě pominulo splněním výminky rozvazovací, přihlížeti jest právě tak, jakoby vůbec bez povolení byla zřízena. V případech ostatních jde však o nárok ze smlouvy, na jejíž povaze ničeho se nemění tím, že uzavřena byla za příčinou zamýšlené stavby a sluší tudíž nárokům z reversu demoličního zjednati průchod pořadem práva (Pražák, J., Spory o příslušnost, 2. díl str. 59). V tomto případě není zřejmo ze vkladního prohlášení z 18. října 1919, zda žalovaní na sebe vzali závazek v této listině uvedený, totiž přestavěti severovýchodní roh hlavní budovy a trakt domu č. 150 v ulici v Újezdě v P. způsobem v listině té výše označeným z toho či onoho důvodu. Rozsudek první stolice se neobírá touto otázkou a nemá potřebných zjištění pro rozhodnutí. Bude proto nutno řízení doplniti, by bylo vysvětleno a zjištěno, jak se stalo, že se žalovaní zavázali ku přestavbě, jaký jest obsah zmíněného závazku a dále, zda obec jako stavební úřad (§ 134 mor. stav. ř.) nařídila ze své policejní moci, by stavebníci z veřejných důvodů ustoupili po čase za mezní čáru budovy, či zda stavebníci při příležitosti udělení stavebního povolení smluvili s obcí, že z jiných důvodů po určitém čase za čáru tu ustoupí a tím přenechají jí část stavební plochy. Věc není zralou k rozhodnutí, proto bylo zrušili usnesení odvolacího i rozsudek prvého soudu a věc vrátiti do prvé stolice ku doplnění a novému rozhodnutí.

Citace:

č. 6320. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 318-320.