Čís. 6187.

Zahájením vyrovnacího řízení zaniká oddělné právo, jehož vymáhající věřitel nabyl v posledních 60 dnech, a neobživne, leč že bylo vyrovnací řízení zastaveno podle §u 56 vyr. řádu, ani v případě §u 57 vyr. ř.
(Rozh. ze dne 21. července 1926, R II 204/26.)
V exekuční věci zahájené proti povinnému usnesením ze dne 26. února 1925 bylo prodejové řízení, když o dlužníkově jmění bylo usnesením ze dne 19. března 1925 zavedeno vyrovnací řízení, k návrhu vyrovnacího komisaře usnesením ze dne 24. března 1925, podle §u 12 (2) vyr. ř. zrušeno. Vyrovnání bylo potvrzeno usnesením ze dne 7. července 1925. Návrh vymáhajícího věřitele, by bylo pokračováno v dražebním řízení, soud prvé stolice zamítl, rekursní soud návrhu vyhověl, ježto dlužník nezaplatil včas vyrovnací splátky.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Zahájením vyrovnacího řízení zaniklo oddělné právo, kterého vymáhající věřitel před tím nabyl, a zaniklo s plným právním účinkem podle hmotného práva navždy a s účinností proti každému (§ 12 vyr. ř. a pamětní spis k nař. ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. zák., jímž byly zavedeny konkursní, vyrovnací a odpůrčí řády str. 23.). Jedinou výjimku z naprostého tohoto zániku stanoví vyrovnací řád podle § 56 vyr. ř., aniž došlo k vyrovnání soudem potvrzenému. V případě tom řečená oddělná práva ovšem zase obživnou, ale o případ ten tu nejde, neboť podle usnesení ze dne 14. srpna 1925 se vyrovnání skončilo právoplatným soudním potvrzením vyrovnání. Tím bylo o osudu oddělných práv konečně a navždy rozhodnuto. Zanikla bez možnosti, by zase obživla. Jejich zánik nemůže býti již ani odčiněn skutečností, že dlužník nesplnil včas a plně potvrzeného vyrovnání a tudíž nastaly následky § 57 vyr. ř. Ty jeví se v tom, že se zrušuje pro všechny věřitele ve vyrovnání poskytnutá sleva i ostatní výhody, aniž by nastala ztráta práv, která jim vyrovnání poskytuje proti dlužníku nebo třetím osobám. Že by k následkům těm patřilo též obživnutí zaniklých oddělných práv, zákon výslovně nepraví, ačkoli by toho byl jinak zřetel k § 12 vyžadoval. Pod pojem výhod vyrovnáním poskytnutých nelze zánik oddělných práv z toho důvodu zařaditi, protože, třebaže je to výhoda pro dlužníka, nebyla mu poskytnuta vyrovnáním, nýbrž dávno před tím hned zahájením vyrovnacího řízení. Opačný názor by ve svých důsledcích narážel i na hospodářské nemožnosti. Jeť účelem předpisu § 12 o zániku oddělných práv mimo jiné i to, by dlužníkovi bylo zachráněno jmění v posledních 60 dnech oddělnými právy zatížené, by po potvrzení vyrovnání mohl použíti i jeho k stejnoměrnému uspokojení všech věřitelů. Musí mu proto býti dána volnost, by s tímto zdrojem své platební síly podle potřeby mohl nakládati, a to by mu bylo znemožněno, kdyby hodnoty, jichž se oddělná práva týkala, přes ujednané a potvrzené vyrovnání musil zachovati nedotknuté pro — pak ovšem mnohdy nevyhnutelný — případ oživnutí oddělných práv, kdyby vyrovnání řádně nesplnil. Když tudíž, jak dolíčeno, zástavní právo vymáhajícího věřitele zaniklo, zamítl soud prvé stolice žádost o pokračování v exekuci zpeněžením zabavených movitostí právem.

Citace:

č. 6187. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 92-93.