— Čís. 6432 —
1583
Čís. 6432.
Čtrnáctidenní lhůtu §u 575, třetí odstavec, c. ř. s. dlužno počítati od doručení usnesení, povolujícího výpověď, straně vypovídající. Usnesení rekursního soudu jest doručiti vypovídající straně, třebas jím bylo potvrzeno usnesení prvého soudu, povolující výpověď.
(Rozh. ze dne 3. listopadu 1926, R I 949/26.)
Návrhu na exekuční vyklizení vypovězeného bytu soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud exekuční návrh zamítl, ježto byl vznesen teprve 9. ledna 1926, ač usnesení rekursniho soudu, potvrzující usnesení prvého soudu o svolení k výpovědi, bylo dlužníku doručeno již 10. prosince 1925. Vypovídající straně ono usnesení rekursního soudu nebylo doručeno. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by znovu o rekursu rozhodl.
Důvody:
S názorem rekursního soudu, že návrh nynější rekurentky jako vymáhající strany na exekuční vyklizení Gisely L-ové jako povinné podaný dne 9. ledna 1926 jest podle §u 575 třetí odstavec c. ř. s. opožděný, ježto čtrnáctidenní lhůtu v uvedeném §u k podání návrhu na vyklizení stanovenou jest počítati od doručení výpovědního usnesení Gisele L-ové, to jest straně vypovídané, tedy od 10. prosince 1925 a nikoli od doručení dotyčného výpovědního usnesení rekursního soudu nynější rekurentce, straně vypovídající, protože tato nebyla oním výpovědním usnesením rekursního soudu ve svých právech dotčena, nelze souhlasiti. Již z povahy věci plyne, že, ukládá-li § 575, třetí odstavec, c. ř. s. straně vypovídající, by pod následky tam uvedenými podala do 14 dnů návrhy na exekuční vyklizení, nelze počítati tuto lhůtu od doručení usnesení o výpovědi straně vypovídané, nýbrž od doručení tohoto usnesení straně vypovídající. Lhůta v §u 575, třetí odstavec, c. ř. s. předpokládá účinnost výpovědního usnesení u vypovídajícího a účinným stane se výpovědní usnesení na straně vypovídajícího teprve tím, že doručeno mu písemné vyhotovení dotyčného usnesení (§§ 416, 426, 427 c. ř. s.). Nerozhodno jest, že konečným usnesením o výpovědi, to jest usnesením rekursního soudu nebylo usnesení prvního soudu k výpovědi svolující změněno, neboli, jak se v napadeném usnesení praví, že usnesením tím nebyla práva vypovídající strany dotčena; doručiti ono konečné usnesení výpovědní straně vypovídající bylo přes to (§ 426, 427 c. ř. s.). Rekursní soud, počítaje lhůtu ode dne doručení usnesení o výpovědi vypovídané Gisele L-ové, pochybil a uznal návrh nynější rekurentky na vyklizení vzhledem k takto počítané lhůtě za opožděný neprávem. Rozhodno jest, jak již vysloveno bylo ve zdejším usnesení ze dne 12. května 1926, kdy rozhodnutí rekursního soudu ze dne 13. listopadu 1925 bylo doručeno nynější rekurentce a zdali od tohoto doručení byl návrh na exekuční vyklizení podán ve lhůtě § 575 odst. 3. c. ř. s. jen v tom směru také napadá v rekursu strana povinná usnesení prvního soudu. Touto otázkou se rekursní soud nezabýval a proto nezbylo, než usnesení jeho znovu zrušiti a se usnésti, jak se stalo.