Čís. 6589.

Pojišťovací smlouva.
Z pojišťovací smlouvy ručí podle zákona pojišťovna s ostatními súčastněnými pojišťovnami rukou společnou a nerozdílnou (čl. 280 obch. zák.), solidární ručení lze však vyloučiti zvláštní dohodou stran. Na dohodu takovou nelze usuzovati ze znění pojistky, že pojišťovny v ní uvedené »přejímají do přímého pojištění«, čímž mělo býti založeno společné pojištění pojistníka několika pojišťovnami. Nemá-li nastati účinek čl. 280 obch. zák., je nezbytno, by plynulo z jednání stran jasně, že obě strany, nejen snad povinná strana (pojišťovna), nechtěly solidárnímu závazku.
(Rozh. ze dne 16. prosince 1926, Rv I 972/26.)
Florian K. měl u žalované pojišťovny P. pojištěny proti požáru zásoby dříví na pile. Zásoby dříví byly ztráveny požárem. Svůj nárok z pojistky proti žalované pojišťovně postoupil Florian K. žalující bance. Při rozhodčím řízení ohledně výše škody určil vrchní rozhodčí výši škody — Čís. 6589 —
1874
na 172700 Kč. Ježto pojišťovna P. odmítla vyplatiti tento peníz, domáhala se ho žalující banka na pojišťovně P. žalobou, proti níž žalovaná pojišťovna vznesla řadu námitek. Oba nižší soudy původně uznaly podle žaloby, neuznavše žádné z námitek žalované. Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. ledna 1925, Rv I 1716/24 zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl za účelem vyřízení dvou námitek, z nichž prvá (zda pojistník Florián K. dostál své povinnosti k vedení a uschování obchodních záznamů) již tu nepřichází v úvahu, druhá pak týkala se toho, zda žalovaná pojišťovna ručí solidárně s ostatními pojišťovnami či zda ručí pouze za poměrnou 20% část podle poměru, ve kterém převzala pojistníkovu nabídku podle znění pojistky do přímého pojištění. Zrušovací usnesení prohlásilo za mylný právní názor nižších soudů o solidárním ručení súčastněných pojišťoven podle čl. 280 obch. zák., pokud je nižší soudy opřely o důvod, že prý ani nebylo tvrzeno ani nelze předpokládali, že s pojistníkem byl smluven opak, poukázalo k rozporu mezi tímto skutkovým předpokladem s jedné strany a vývody žalobní odpovědi a tvrzeným obsahem pojistky se strany druhé a, neshledavši v napadených rozhodnutích potřebného skutkového zjištění o tomto tvrzení žalované strany, zrušilo je a vrátilo věc do první stolice k novému projednání a rozhodnutí (§ 510 c. ř .s.). Procesní soud prvé stolice přiznal po té žalobkyni pouze 34540 Kč (20% zažalovaného peníze). Odvolací soud nevyhověl odvolání té ani oné strany.
Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně přiznal jí dalších 138160 Kč, tudíž celý zažalovaný peníz.
Důvody:
Nižší soudy vystihly celkem správně smysl a účel zrušovacího usnesení a učinily, doplnivše řízení v bodech, v nichž původně zůstalo kusým, potřebná zjištění jak na základě důkazů svědky a znalců, tak i na základě listin. I zjistil procesní soud, že se na pojišťovacím návrhu ze dne 24. března 1922 nalézá razítko rubrikované, v němž vepsány jsou jednotlivé pojišťovny, které společně se žalovanou měly uzavříti smlouvu pojišťovací, i s uvedením kvot risika, prémií atd., že však při úpisu a podpisu návrhu razítko to s údaji oněmi tam se nenalézalo, nýbrž, že připojeno bylo na návrh od pojišťovny samotné při vyřizování návrhu samého. Zjistil dále, že pojistka nadepsána jest zcela význačně jako »společná«, kde žalovaná, jakož i spolupodepsané ústavy potvrzují, atd., že na pojistce podepsány jsou krom žalované i další ústavy pojišťovací, což vidno z úředního opisu pojistky, a že na pojistce výslovně jest uvedeno: »Z toho přijímají do přímého pojištění«, a uvedeny pak jednotlivé pojišťovny, na prvém místě žalovaná, pak procenta podílu, premie atd., a u žalované pojišťovny označen podíl 20%. Konečně zjistil, že pojistku takto stylisovanou Florián K. přijal, všiml si, že je na zadní straně uvedeno více pojišťoven a výslovně o tom mluvil s jednatelem J-ern, přes to neohradil se proti tomu u žalované strany, naopak plnil se své strany povinnosti z pojistky, zaplativ pojistné, — Čís. 6589 —
1875
a to přes to, že z prvu upozorněn byl na spoluúčast více pojišťoven v dopise žalované ze dne 24. května 1922, jehož pravost nebyla žalobkyní popřena a tudíž pokládá se dopis za pravý. Odvolací soud, doplniv také sám ještě průvodní řízení, neodchýlil se nijak od zjištění soudu procesního, nýbrž rozšířil je, zjistiv na základě posudku znalce z oboru pojišťovnictví K-a a pojistky, že v tomto případě »nezajistily« spolupodepsané pojišťovny vedoucí žalovanou pojišťovnu, nýbrž že společně s ní K-a pojistily«. Tyto vývody nižších soudů nejsou napadeny, pokud jsou v nich obsažena zjištění skutková. Pokud v nich jsou zahrnuty logické a právní závěry, pokládá je celkem i dovolací soud za bezvadné. Mylným jest jen z nich vyvozený další právní úsudek odvolacího rozsudku, že v souzeném případě nejde o solidární ručení všech zavázaných pojišťoven. Neníť sporu, že žalovaná pojišťovna ručí z ujednané pojišťovací smlouvy podle zákona rukou společnou a nerozdílnou s ostatními súčastněnými pojišťovnami (čl. 271 čís. 3, 280 obch. zák. a § 23 (6) poj. zák.). Názor ten vyslovil správně již první soud ve svém původním zrušeném rozsudku a od něho se neodchýlilo ani zrušovací usnesení dovolacího soudu. Rovněž není pochyby, že může býti umluven také opak, že totiž solidární ručení může býti i platně vyloučeno zvláštní dohodou. A o tuto dohodu právě šlo. Zrušené dřívější rozsudky zaujaly stanovisko, že prý ani nebylo tvrzeno ani nelze předpokládati, že s pojistníkem byl smluven opak. To odporovalo spisům a mělo v zápětí zrušení původních rozhodnutí, by bylo zjištěno, zda opak byl či nebyl umluven. Podle výsledků dalšího jednání nutno k otázce té odpověděti záporně. Pokud odvolací soud k ní odpověděl kladně, protože prý v pojistce jest uvedeno, že každá ze súčastněných pojišťoven ručí svým podílem tam číselně vypsaným, je důvod ten lichý, neboť je v zřejmém rozporu se zněním pojistky, jež jen praví, že pojišťovny »přejímají do přímého pojištění«. Z tohoto znění lze jen usuzovati, že mělo býti založeno společné pojištění pojistníka několika pojišťovnami. Nikterak tím však není ještě řečeno a nelze právem usuzovati, že má sejíti se solidárního ručení súčastněných pojišťoven předpokládaného zákonem. Nejen týmž, nýbrž lepším právem lze z toho usuzovati, že přibráním několika jiných pojišťoven mělo býti jen zlepšeno postavení pojistníkovo, jemuž — pro značné nebezpečí — ručí vedle hlavní pojišťovny solidárně s ní také ještě ostatní přibrané pojišťovny, jež se bez jakéhokoliv účinku pro pojistníka dělí mezi sebou o nebezpečí ve stejném poměru jako o úhrnnou premii, kterou pojistník, jak nesporno, platil celou jen žalované, třebaže v pojistce byl stejně jako při pojištěné částce udán poměr, ve kterém připadá na jednotlivé pojišťovny. Měl-li účinek solidárního závazku a úsudek na něj býti vyloučen, bylo na pojistiteli, by svému úmyslu dal jasný výraz, jak — mimochodem podotknuto — udal též znalec K., vytýkaje žalované pojišťovně, že nezachovala postup obvyklý v oněch případech, ve kterých má býti zabráněno vzniknutí solidárního závazku ujednáním tak zvaného »soupojištění«. Ze kterých jiných okolností, než z domnělého znění pojistky, odvolací soud usuzuje, že bylo vyloučeno vzniknutí solidárního závazku, nedoličuje a skutečně nic podobného nelze z jeho zjištění usuzovati. Neměl proto pojistník Florián K. ani příčiny, by se ohražoval proti znění pojistky přímo u žalované pojišťovny, a netřeba řešiti otázku, zda účinně tak mohl činiti vůči jednateli J-ovi. Ale ať již se vůči němu mohl nebo nemohl ohražovati účinně, zajisté jest i jeho po případě bezúčinné ohražení proti súčastnění jiných pojišťoven důležitým článkem v řetězu důvodů pro zápornou odpověď na otázku, zda tu jsou ve smyslu § 863 obč. zák. a čl. 278 obch. zák. takové činy pojistníkovy, které, uváží-li se všechny okolnosti, nedávají rozumné příčiny pochybovati o jeho vůli, by byl vyloučen solidární závazek, stanovený zákonem. Při záporné odpovědi na tuto otázku neobstojí dovolatelkou napadený právní názor odvolacího rozsudku, že tu solidárního závazku není, neboť, nemá-li nastati účinek čl. 280 obch. zák., je nezbytno, by plynulo z jednání stran jasně, že obě strany, ne snad jen povinná strana, v souzeném případě tudíž pojišťovny, solidárního závazku nechtěly (srov. Staub-Pisko, Komentář k obch. zák. čl. 280 § 4). A tohoto úsudku zjištění nižších soudů nedovolují. Je-li tomu tak a byla-li žalovaná pojišťovna zavázána solidárně, byla právem žalována o zaplacení celého — co do výše již nesporného — odškodného a musilo býti dovolání, opřenému o dovolací důvody §u 503 čís. 2 až 4 c. ř. s. vyhověno již z důvodu posléz uvedeného, totiž pro mylné právní posouzení věci v dolíčeném směru, čímž pozbyly ostatní jeho vývody věcného významu. K stejnému výsledku došel Nejvyšší soud i v případě rozhodnutém pod čís. 3076 sb. n. s., kde také šlo o soupojištění /spolupojištění) a o otázku, pokud lze odchylkám pojišťovací listiny od pojišťovacího návrhu přiznati právní význam.

Citace:

č. 6589. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 837-840.