Čís. 6302.

Doba plnění musí býti v exekučním titulu výslovně stanovena; nestačí, že si ji lze z jeho obsahu domysliti.
(Rozh. ze dne 22. září 1926, R I 764/26.)
Soudním smírem zavázali se dlužníci zaplatiti třetí osobě účet 1196 Kč 46 h a útraty, jak budou upraveny soudem. Exekuci ku vynucení závazku převzatého smírem soud prvé stolice povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle §u 7 prvý odstavec ex. ř. smí býti exekuce povolena jen tehdy, lze-li seznati z exekučního titulu kromě osoby toho, kdo jest oprávněn a kdo zavázán, také předmět, způsob, objem a čas dlužného plnění, a v odstavci druhém tohoto paragrafu jest zdůrazněno, že před uplynutím lhůty pro plnění určené v rozsudku nebo v jiném exekučním titulu exekuce nemůže býti povolena. Z toho plyne, že lhůta pro plnění musí býti v exekučním titulu výslovně stanovena a že soudní smír, v němž není ustanovena doba dlužného plnění, není exekučním titulem (sb. n. s. 4808). Nestačí, že si ji lze snad z obsahu exekučního titulu domysliti. K vývodům dovolacího rekursu se podotýká, že ustanovením smíru, že dlužníci zaplatí najmě i útraty sporu, jak budou soudem přisouzeny, pokud se týče upraveny, nebyl určen čas dlužného plnění, jak mylně míní stěžovatel, nýbrž jeho objem, pokud totiž šlo o útraty v době smírného ujednání co do výše ještě neznámé. Nebyla-li však doba dlužného plnění smírem ustanovena vůbec, nelze ani způsobem v §u 7 druhý odstavec ex. ř. prokázati, že lhůta tato uplynula.

Citace:

č. 6302. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 278-278.