Čís. 6633.

Žádá-li pronajímatel za exekuční vyklizení na základě soudní nebo mimosoudní výpovědi, proti níž nebyly podány vypovězeným nájemníkem námitky, jest na něm, by prokázal, že jde o jednu z výjimek §u 31 zák. na ochr. náj. Při mimosoudních výpověděch jest podati průkaz v exekučním návrhu a nelze bez takového průkazu povoliti exekuci.
Otázku, mezi stranami spornou, zda jde o dům, podléhající zákonu o ochraně nájemců či o novostavbu, zákonu tomu nepodléhající, nelze řešiti v exekučním řízení.
(Rozh. ze dne 23. prosince 1926, R II 403/26.)
Na základě mimosoudní výpovědi pronajímatele, proti níž nájemník nepodal námitek, povolil soud prvé stolice exekuci vyklizením. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Podle § 1 zák. o ochr. náj. mohou pronajímatelé bytů vypověděti smlouvu nájemní jen, svolí-li k tomu okresní soud, uznav, že důvody ve výpovědi uvedené patří mezi důležité důvody v §u tom uvedené. Předpis §u tohoto jest předpisem práva velícího (§ 7 druhý odstavec). Z těchto zákonných ustanovení plyne, že pronajímatel, dav nájemníkovi mimosoudní výpověď, provedl úkon, jemuž, bydlí-li nájemník v domě uvedeným zákonem chráněném, nelze přiznati účinek platné výpovědi, třebaže vypovídaný na ni nereagoval, nepodav proti ní námitky. Působnost zákona o ochr. náj. není nikterak omezena tím, že zákon ten nezrušil výslovně §§ 565 a 566 c. ř. s., neboť dle §u 9 obč. zák. stačí, když ten který zákonný předpis byl změněn novým předpisem zákonným, což se též ohledně zmíněných §§ c. ř. s. stalo zákonem o ochr. náj., pokud jde o výpovědi pronajímatele, nikoli ohledně výpovědí nájemců a to pro dobu působnosti tohoto zákona ohledně oněch nemovitostí a práv nájemních, na něž se zákon vztahuje. Z toho vysvítá, že mimosoudní výpověď může býti účinným exekučním titulem jen tehdy, týká-li se místností v domech, na něž se zákon o ochraně nájemníků nevztahuje. Vymáhající věřitel, žádající na základě právoplatné mimosoudní výpovědi, vyhovující předpisům § 565, 566 c. ř. s., povolení exekuce, musí již v exekuční žádosti prokázati, že se nejedná o byt, na který se vztahuje zákon o ochraně nájemníků. Poněvadž vymáhající věřitel této okolnosti neprokázal, nelze jeho exekuční žádosti vyhověti (§ 3 druhý odstavec ex. ř.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. — Čís. 6633 —
1964
Důvody:
Stěžovatelka odkazuje se na odůvodnění napadeného usnesení v podstatě správné. K vývodům dovolacího rekursu dodává se toto: Exekuční návrh opírá se o mimosoudní výpověď z bytu, která formálně odpovídá předpisům §u 565 odstavec druhý a třetí c. ř. s. a proti které nebyly podány u soudu námitky. Kdyby nebylo zákona o ochraně nájemníků, byla by taková výpověď již sama o sobě podle §u 1 čís. 18 ex. ř. platným exekučním titulem a stačila by pro povolení exekuce. Jinak jest tomu za platnosti zákona ze dne 26. března 1925, č. 48 sb. z. a n., jehož předpisy o výpovědi jsou právem donucovacím [§ 7 (2)] a který jako pravidlo předpisuje v §u 1 (1), že pronajímatelé bytů mohou vypověděti smlouvu nájemní nebo podnájemní jen, svolí-li k tomu okresní soud z důležitých důvodů v §u 1 příkladmo uvedených. Tento předpis platí jak pro soudní, tak pro mimosoudní výpovědi. Jen výjimečně není třeba soudního svolení ve případech v §u 31 přesně vypočtených. Je-li však svolení soudu pravidlem, jest již z toho zjevno, že jest na vypovídající straně, by, domáhajíc se přispění soudu jak při soudní, tak při mimosoudní výpovědi prokázala, že v dotyčném případě jde skutečně o jednu z výjimek v §u 31 zák. o ochr. náj. uvedených. Při mimosoudních výpověděch, proti kterým nebyly podány u soudu námitky, kde tedy soud neměl dosud příležitosti obírati se účinností výpovědi (§ 572 c. ř. s.), jest průkaz ten podati v exekučním návrhu, jímž se žádá na soudě, by mimosoudní výpověď uznal za platný exekuční titul, by podle tohoto exekučního titulu exekuci povolil (což se děje podle §u 3 druhý odstavec ex. ř. bez výslechu odpůrce) a aby pak provedl podle §u 349 ex. ř. vyklizení. Již z těchto všeobecných úvah jde na jevo, že bez takového průkazu nelze exekuci povoliti. Jde to však na jevo také z předpisů exekučního řádu a není v tom směru správným názor dovolacího rekursu, že prý není v zákoně ustanovení, podle kterého by byla vymáhající strana povinna již v žádosti o povolení exekuce vykázati, že se jedná o stavbu nepodléhající zákonu o ochraně nájemníků a že prý bylo naopak věcí povinné strany, by buď námitkami proti výpovědi, nebo žalobou o bezúčinnost exekučního titulu se bránila. Žádá-li zákon, jak řečeno, po pravidle soudní svolení k výpovědi, jest průkaz o výjimce z tohoto pravidla nezbytným předpokladem působnosti mimosoudní výpovědi jakožto exekučního titulu. Tu pak nařizuje § 54, prvý odstavec čís. 3 ex. ř., že již návrh na povolení exekuce musí obsahovati všechny údaje, které podle povahy případu jsou důležité pro opatření, jež má buď soud povolující, nebo soud exekuční v zájmu vedení exekuce vydati. A podobně ustanovuje § 55 druhý odstavec ex. ř., že všechny okolnosti, které jsou podstatné pro navrhované soudcovské rozhodnutí neb opatření, musí býti dokázány navrhovatelem. Takovou podstatnou okolností pro navrhované vyklizení bytu na základě mimosoudní výpovědi byl průkaz podle §u 31 zákona o ochr. náj., jehož však vymáhající strana nepodala a v návrhu o vyloučení ochrany nájemníků se ani nezmínila. Otázku mezi stranami spornou, zda jde o dům, který podléhá zákonu o ochraně nájemníků — jak tvrdí povinná strana v rekursu — či o novostavbu nepodléhající zákonu o ochraně nájemníků — jak tvrdí vymáhající strana v dovolacím rekursu — nelze řešiti v řízení exekučním.

Citace:

č. 6633. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 927-929.