Čís. 6191.

V řízení o žalobě o určení, že jest po právu úmluva mezí pronajímatelem a nájemcem, že se nájemce určitého dne vystěhuje, neplatí kratší lhůty §u 575, prvý odstavec, c. ř. s.
(Rozh. ze dne 3. srpna 1926, R I 622/26.)
Žalobu, by bylo uznáno, že mezi žalobkyní a žalovanou jest po právu smlouva ze dne 23. listopadu 1925, dle níž se žalovaná zavázala, že se z bytu v domě žalobkyně vystěhuje a že žalobkyně bude míti nad bytem tím plné disposiční právo, procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud odmítl odvolání jako opožděné, ježto nebylo podáno v osmidenní lhůtě §u 575 c. ř. s.
Nejvyšší soud změnil napadené usnesení, že uznal odvolání za včas podané a uložil odvolacímu soudu, by je vyřídil po zákonu.
Důvody:
Odvolací soud míní, že žalobou je vymáháno vyslovení zániku nájemní smlouvy ujednáním stran, a proto usuzuje, že pro odvolání platí osmidenní lhůta podle §u 575 c. ř. s., která však žalobkyní, jež podala odvolání jedenáctého dne, nebyla zachována. Tento právní názor druhé stolice nelze schváliti. Již soud prvé stolice správně rozpoznal, že tato žaloba je žalobou určovací podle §u 228 c. ř. s., tedy nikoli žalobou o plnění. Není jí vymáhán zánik nájemní smlouvy, nýbrž pouze určení, že jest po právu a trvá smlouva ze dne 23. listopadu 1925, podle které žalovaná se zavázala, že se dne 1. května 1926 vystěhuje z bytu, takže žalobkyně má míti dnem 2. května 1926 počínaje nad řečeným bytem plné právo disposiční. V řízení o takové žalobě neplatí ustanovení §u 575 c. ř. s. o lhůtách, bylo tedy odvolání podáno včas (§ 464 c. ř. s.). Poukaz odvolacího soudu ku rozhodnutí tohoto nejvyššího soudu ze dne 1. dubna 1919, č. j. Rv II 85/19 (sb. n. s. č. 117) není případným, neboť v oné věci nešlo o určovací žalobu podle §u 228 c. ř. s.

Citace:

č. 6191. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 111-111.