Čís. 6249.

Žalobu o vyklizení obchodních místností a bytu úpadcova jest říditi proti správci úpadkové podstaty.
(Rozh. ze dne 8. září 1926, Rv I 1409/26.)
Rozsudkem ze dne 20. listopadu 1925 byla úpadková podstata Alfreda S-a uznána povinnou vykliditi obchodní místnosti a byt v domě žalovaného. Žalobu úpadce Alfreda S-a, by rozsudek ten byl prohlášen zmatečným, procesní soud prvé stolice zamítl. Důvody: Jest především otázkou, zda jde o nárok ve smyslu §u 6 (3) konk. ř. K otázce této nelze přisvědčiti. Předpis §u 6 (3) konk. ř. týká se sporů o nároky, které se vůbec netýkají jmění náležejícího do úpadkové podstaty, zvláště o nároky na osobní plnění úpadce, jež ovšem mohou za úpadkového řízení býti zahájeny proti úpadci nebo od něho a může býti v nich pokračováno. O takový nárok tu nejde, ježto nájemní právo jest považovati za právo majetkové, jež podléhá exekuci. Nehledíc k tomu, nelze tento nárok podřaditi pod § 6 (3) konk. ř., ježto z §u 23 konk. ř. vychází jasně na jevo, že správce úpadkové podstaty nebo pronajímatel, jestliže úpadce najal nebo propachtoval nějakou věc, může bez újmy nároku na náhradu škody smlouvu vypověděti v zákonné nebo smluvené kratší výpovědní lhůtě. Z předpisu §u 23 konk. ř. vyplývá jasně, že ve věcech nájemních správce úpadkové podstaty úpadce zákonně zastupuje, jako zákonný zástupce úpadcův jest pak nepochybně i pasivně oprávněn k žalobě na vyklizení. Ježto tudíž úpadce byl k žalobě na vyklizení řádně zastoupen, není tu důvodu zmatečnosti podle §u 529 čís. 2 c. ř. s. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Odvolací soud přiklonil se k právnímu posouzení věci procesním soudcem a dodává k němu toto: Odst. (3) §u 6 konk. ř. zabývá se nároky úpadkové podstaty vůbec se netýkajícími, ať jest úpadce žalobcem nebo žalovaným. Důraz jest klásti na to, že spory tam dotčené mohou býti proti úpadci zahájeny, že tedy žalobce může podle volby žalovati úpadce jen, jsou-li to spory o nároky, netýkající se jmění do úpadkové podstaty náležejícího, při čemž zvláště se poukazuje na nároky na osobní plnění úpadce. Spory takové může úpadce vésti sám, nemaje zapotřebí spoluúčinnosti správce podstaty. Podala-li tudíž žalující strana žalobu o vyklizení místností proti úpadkové podstatě Alfreda S-a ustanovenému správci úpadkové podstaty Leopoldu K-ovi a byla-li mu žaloba dle ustanovení §u 106 a n. c. ř. s. doručena a nedostavil-li se k prvému roku, nebylo vynesení rozsudku pro zmeškání pranic v cestě. Není za takového stavu věci důvodu zmatečnosti dle §u 529 čís. 2 c. ř. s.; strana žalovaná byla zastoupena v době doručení žaloby, byla jí poskytnuta možnost projednávati před soudem a nic na tom nesejde, že se správce úpadkové podstaty zachoval nečinně a následkem toho proti němu (podstatě jím zastoupené) vydán byl rozsudek pro zmeškání. Z §u 81 (1) konk. ř. ve spojení s §em 6 (3) konk. ř. právě plyne, že není tu důvodů, jichž žalobce v tomto sporu o zmatečnost se dovolává k uplatnění §u 529 čís. 2 c. ř. s.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel, uplatňuje jen důvod čís. 4 §u 503 c. ř. s., jest toho názoru, že nárok proti úpadci na vyklizení obchodních místností a bytu, jenž byl nynější žalovanou stranou uplatněn jako žalobkyní proti správci úpadkové podstaty, jest nárokem dle §u 6 (3) konk. ř., protože v případě jeho uskutečnění byl by úpadce bez přístřeší, takže, byla-li žaloba řízena proti správci podstaty, jenž, nedostaviv se k prvému roku, byl odsouzen pro zmeškání, jsou tu předpoklady §u 529 čís. 2 c. ř. s. pro žalobu o zmatečnost. Názoru tomuto nelze přisvědčiti a lze prostě poukázati na správné důvody rozhodnutí nižších soudů. Jen spory o nároky, jež se vůbec netýkají jmění, patřícího do úpadkové podstaty, mohou býti i za úpadku zahájeny úpadcem neb proti němu a může v nich býti pokračováno. Spory, jež mají za předmět nároky na jmění podstaty, nemohou býti po prohlášení úpadku proti úpadci ani zahájeny ani nemůže v nich býti pokračováno, vyjmouc spory o nároky oddělné nebo vylučovací, jež se však zahajují nebo v nichž se pokračuje proti správci podstaty [§ 6 (1)-(3)] konk. ř. Jmění úpadkové podstaty se tedy vůbec netýkají spory, jež nejsou majetkoprávní povahy, nebo spory sice majetkoprávní povahy, které se však dotýkají jen jmění volného v úpadku, nebo spory o nároky, jichž nelze v úpadkovém řízení uplatniti. K úpadkové podstatě náležejí však nejen věci úpadcovy, nýbrž zejména též všechna jeho práva věcná i osobní, pokud mají majetkovou hodnotu a nejsou vyloučena z exekuce (§ 1 konk. ř.). Mezi ně patří též právo z nájmu neb pachtu. Zcela případně bylo již na to poukázáno, že vysvítá to také z ustanovení §u 23 a 24 konk. ř., dle nichž správce podstaty může nájemní neb pachtovní smlouvy vypověděti, najal neb zpachtoval-li úpadce nějakou věc, a vstupuje do smlouvy, byl-li úpadce pronajímatelem. Proto žaloba o vyklizení místnosti byla správně řízena proti správci úpadkové podstaty a není předpokladů pro žalobu o zmatečnost podle §u 529 čís. 2 c. ř. s.

Citace:

č. 6249. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 193-195.