Čís. 6170.

Možnost budoucně ucházejícího výdělku (§ 1325 obč. zák.) dlužno prokázati.
Nelze se domáhati ušlého výdělku v živnosti podomním obchodem, jíž se poškozený vzdal již před úrazem.
(Rozh. ze dne 7. července 1926, Rv I 524/26.)
Žalobkyně, obchodnice, byla poraněna při železniční nehodě. V žalobě o náhradu škody domáhala se kromě jiných položek, jež tu v úvahu nepřicházejí, též náhrady ušlého výdělku za dobu osmi týdnů, po kterou dobu nebyla schopna provozovati podomní obchod. Žalobě bylo v některých bodech vyhověno, ohledně ušlého výdělku byla však zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Podle §u 1325 obč. zák. má sice škůdce nahraditi poškozenému, stane-li se tento neschopen výdělku, kromě ušlého výdělku také výdělek budoucně ucházející, ale poškozený musí nejen skutečně ušlý výdělek, nýbrž i možnost budoucně ucházejícího výdělku prokázati. Vzdala-li se dovolatelka své živnosti již před svým úrazem s úmyslem živnosti té neprovozovati, vzala si sama možnost tohoto výdělku, pročež odvolací soud vyslovil právem, že jí ze živnosti už před úrazem odhlášené a neprovozované neušel a nemohl ani v budoucnosti ucházeti nějaký výdělek, neboť možnost dalšího výdělku, vzhledem ku právní povaze její živnosti, která podle §u 2 cís. pat. ze dne 4. září 1852 č. 252 ř. zák. smí býti provozována — Čís. 6170 —
jenom ze zvláštním povolením úředním, odhlášením a novým nepřihlášením v době osmi týdnů od jejího úrazu počítaje, byla jí úplně odňata.

Citace:

č. 1670. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 66-67.