Čís. 6225.

Bylo-li výživné původně stanoveno rozsudkem a došlo-li po té před poručenským soudem ku smíru o odbytném, jest se napotomních vyživovacích příspěvků domáhati cestou nespornou.
Pouhé zmocnění ku sporu nenahražuje formálního usnesení poručenského soudu, jímž tento poukazuje poručníka k žalobě o výživné a kteréž, doručeno byvši též nemanželskému otci, nabýti musí dříve právní moci.
Okolnost, že soud má po případě vyšetřiti duševní a tělesný stav nezletilcův, nemůže býti sama o sobě podnětem procesnímu soudu k tomu, by vyslovil přípustnost sporného řízení.
(Rozh. ze dne 31. srpna 1926, R I 673/26.)
Rozsudkem ze dne 30. května 1911 byl Jan B. uznán nemanželským otcem nezletilé Anežky D-ové a odsouzen ku placení výživného. Na základě smíru ze dne 11. října 1911, schváleném poručensky, složil Jan B. na soudě odbytné 300 K jednou pro vždy. Žalobu poručenstva, zadanou v roce 1925, by Jan B. byl uznán povinným platiti výživné měsíčních 150 Kč, soud prvé stolice odmítl, maje za to, že o zažalovaném nároku jest jednati v řízení nesporném. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by dále po zákonu jednal a rozhodl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Správným jest názor obou nižších stolic, že, bylo-li výživné původně stanoveno rozsudkem a došlo-li po té před soudem poručenským k smíru na odbytné, jest se nápotomních vyživovacích příspěvků domáhati cestou nespornou (srv. rozh. č. 3493, 3553 a 5081 sb. n. s.). Rovněž přisvědčiti jest názoru rekursního soudu, že pouhé zmocnění k sporu nenahražuje formálního usnesení poručenského soudu, jímž tento poukazuje poručníka k žalobě o výživné a kteréž, doručeno byvši též nemanželskému otci, nabýti musí dříve právní moci; zásada tato blíže odůvodněna byla v plenárním rozhodnutí tohoto nejvyššího soudu, uveřejněném — Čís. 6226 —
1197
pod čís. 734 sb. n. s. Nelze však přisvědčiti rekursnímu soudu, že v tomto případě není třeba takového formálního usnesení poručenského soudu, ježto předem řešiti jest otázku, zda vyživovací povinnost vzhledem k duševnímu a tělesnému vývoji nezletilé Anežky D-ové trvá. Jak v důvodové zprávě k čl. XVI. první dílčí novely k obč. zák. uvedeno, určuje soud vyživovací příspěvky, hledě k potřebám dítěte a platební schopnosti nemanželského otce, dle volného uvážení. Má-li však soud přihlížeti k potřebám dítěte, musí míti na zřeteli též jeho duševní i tělesný vývoj. Tudíž ta okolnost, že soud po případě má vyšetřiti duševní a tělesný stav nezletilcův, nemůže sama o sobě býti procesnímu soudu podnětem k tomu, by vyslovil přípustnost řízení sporného. K řešení této otázky není procesní soud vůbec povolán, a jen pravoplatným usnesením poručenského soudu může býti pro procesní soud založen formálně správný podklad pro přípustnost řízení sporného. Řízení sporné v těchto věcech jest za nynějšího stavu právního výjimkou z pravidla, jak patrno též z citované důvodové zprávy, v níž uvedeno, že dlužno se sporného řízení co možná vyvarovati.

Citace:

č. 6225. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 160-161.