Čís. 6294.

Ku zajištění peněžité pohledávky lze povoliti prozatímní opatření zákazem vydání a vybrání peněz v soudní úschově, snaží-li se odpůrce, příslušník státu, jenž nepřipouští vykonatelnost tuzemských rozsudků, vyzvednouti peníze ty, jež jsou jeho jediným majetkem v tuzemsku.
(Rozh. ze dne 21. září 1926, R I 576/26.)
Návrhu tuzemce, by bylo ku zjištění peněžité pohledávky povoleno proti odpůrkyním, příslušnicím švýcarským, prozatímní opatření zákazem nakládati penězi, složenými v soudní úschově soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Návrh na povolení prozatímního opatření opírá se, pokud se týče ohrožení žalobního nároku, zejména o to, že žalované dne 15. června 1925 u okresního soudu v Mariánských Lázních navrhly zrušení prozatímního opatření ze dne 27. srpna 1924, které povoleno bylo pouze na čas do 1. července 1925, jakož i vydání 34100 Kč, uložených u depositního úřadu. Jelikož žalobce opomněl ještě před uplynutím této lhůty v čas znova navrhnouti prozatímní — Čís. 6294 —
1302
opatření, nelze v tom, že žalované použily příslušejícího jim práva (§§ 391 a 377 druhý odstavec ex. ř.) spatřovati ohrožení žalobního nároku, to tím méně, ježto tu v čase směrodatném pro přípustnost návrhu na zrušení nebylo důvodů, které pro zamítnutí tohoto návrhu uplatňovány byly a které tehdy ještě neexistovaly a chování nebo jednání žalovaných směřující ku zmaření nebo stíženi dobytí zažalované pohledávky ani tvrzeno ani osvědčeno nebylo. Okolnost, že žalované bydlí v zahraničí, nemůže o sobě opodstatniti obavu, že uskutečnění žalobního nároku mohlo by býti zmařeno nebo stíženo.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Ze spisů okresního soudu v Mariánských Lázních, jichž se napadené usnesení dovolává, jest patrno, že odpůrkyně navrhovatele jsou státními příslušnicemi švýcarskými a že v Mariánských Lázních meškaly jen po dobu léčení. Dále jest ze spisů těchto zjevno, že složily na soud původně 70000 Kč jako jistotu, aby se uvarovaly výkonu prozatímního opatření uschováním a správou jejich svršků a automobilu, stěžovateli k zajištění jeho nároku z náhrady škody usnesením ze dne 27. srpna 1924 povoleného a že jistota tato byla později soudním usnesením ze dne 6. září 1924 omezena na 34100 Kč. V usnesení ze dne 27. srpna 1924 bylo povolené prozatímní opatření alternativně omezeno jednak do doby, až zajištěný nárok bude lze exekucí uhražovací nebo zjišťovací vymáhati, jednak konečným časovým termínem do prvního července 1925. Po projití této doby učinily odpůrkyně návrh na zrušení prozatímního opatření a vydání na soudě složené jistoty 34100 Kč, jemuž však nebylo vyhověno z důvodu, že v době vyřízení tohoto návrhu bylo již Karlu K-ovi povoleno nové prozatímní opatření krajským soudem v Chebu, usnesením ze dne 8. září 1925. Jde nyní o to, zda jsou tu zákonné předpoklady pro povolení tohoto nového prozatímního opatření zákazem vydání a vybrání 34100 Kč v soudním uschování se nalézajících (§ 379 čís. 3 ex. ř.), pokud se týkají ohrožení nároku navrhovatele ve smyslu druhého odstavce §u 379 ex. ř. Jest nesporno, jak již shora bylo podotčeno, že odpůrkyně navrhovatelovy jsou státními občankami republiky Švýcarské, ve které není zaručena vykonatelnost tuzemských rozsudků, a jistota na soudě uložená 34100 Kč jest podle spisů jediným majetkem Emmy M-ové v tuzemsku a tato ani netvrdila, že má zde ještě jiné jmění. Vydáním hotovosti 34000 Kč, jehož se domáhá, byl by nepochybně podstatně stižen navrhovateli Karlu K-ovi výkon práva, kdyby musel svůj nárok dobývati. V cizím státě, jenž nepřipouští vykonatelnosti československých rozsudků, a disposicí odpůrkyně by navrhovateli unikl jediný její majetek v tuzemsku, z něhož by mohl dosíci uspokojení žalobního nároku. Nebezpečí, ohrožující vydobytí jeho pohledávky, vychází tedy z jednání odpůrkyně, snažící se vybrati své jmění v tuzemsku ze soudního uschování, jímž má se státi tento její majetek navrhovateli nepřístupným, ač původně byl určen jako jistota pro jeho žalobní nárok až do doby, ve které by mohl exekučně býti vymáhán. Jsou tu tedy pro povolení prozatímního opatření zákonné podmínky podle §u 379 druhý odstavec ex. ř.

Citace:

č. 6294. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 265-267.