Čís. 6221.

Není dostatečným důvodem ku zrušení nájemního poměru podle §u 3 zákona ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n., bylo-li výnosem stavebního úřadu (zemského správního výboru) povoleno sbourání domu pouze proto, že stavební úřad podle stavebního řádu nemůže zakázati majiteli domu jeho sbourání.
(Rozh. ze dne 25. srpna 1926, Rv I 1363/26.)
Na základě rozhodnutí zemského správního výboru, jímž bylo vyhověno žádosti žalobkyně za povolení ke zboření domu, ježto není důvodů, které by tomu bránily, domáhala se žalobkyně vyklizení žalovaných nájemníků. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Nutno dovolatelům přisvědčiti v tom, že odvolací soud neposoudil
rozepři správně po právní stránce, uznav výnos zemského správního výboru ze dne 26. března 1926 za dostatečný důvod ke zrušení nájemních smluv bez výpovědi podle §u 3 zákona o ochraně nájemníků ze dne 26. března 1925, č. 48 sb. z. a n. Podle § 1118 obč. zák. může vlastník domu zrušiti nájem bez výpovědi, musí-li býti pronajatá budova znova vystavena, tedy i sbourána. Toto pravidlo bylo zostřeno v §u 3 zákonů o ochraně nájemníků v ten rozum, že po dobu jejich účinnosti lze žádati zrušení nájmu bez výpovědi jenom, musí-li se pronajaté stavení z nařízení stavebního úřadu znovu stavěti nebo sbořiti. Tím jest vysloveno jednak, že rozhodnutí o tom, zda jest nutno dům zbourati, jest vyhraženo stavebnímu úřadu, že stavební úřad musí sbourání naříditi, při čemž arci nezáleží na tom, zda vydá tento příkaz z úřední moci, či na žádost vlastníka. Dovolávaný výnos zemského správního výboru nevyhovuje těmto podmínkám, neboť nenařizuje sbourání domu, nýbrž pouze povoluje, aby žalobkyně směla dům sbořiti, a neodůvodňuje své rozhodnutí nutností, najmě chatrným stavem domu, nýbrž tím, že podle stavebního řádu nemůže stavební úřad majiteli domu zakázati jeho sbourání. Zjištění, že jest nutno dům sbourat, zemský správní výbor vůbec neučinil. Jeho rozhodnutí nedostačuje proto k odůvodnění žalobního návrhu na vyklizení bytů bez výpovědi, soud pak nemůže vlastním, na základě důvodu jeho rozhodnutí učiněným zjištěním potřebné nařízení stavebního úřadu nahraditi.

Citace:

č. 6221. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 155-156.