Čís. 6307.

Pozemková reforma.
Do povolení exekuce vyklizením ze zabraného majetku nemůže si stěžovati třetí osoba, proti níž exekuce nečelí, třebas byla osobou hospodařící.
Pachtovní smlouva o zabrané nemovitosti, uzavřená po vydání záborového zákona, jest nicotnou, dokud nebyla schválena Státním pozemkovým úřadem.
(Rozh. ze dne 22. září 1926, R I 846/26.)
Do usnesení prvého soudu, jímž byla povolena proti Dr. Josefu P-ovi exekuce vyklizením ze zabraného majetku, stěžoval si Jaroslav P. Rekursní soud rekurs odmítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stížnost je bezdůvodná. Stěžovatel jako osoba třetí nemůže si stěžovati do exekuce, která na základě výpovědi dané Dru. Josefu P-ovi byla povolena proti témuž Dru. Josefu P-ovi, neboť, nejsa exekutem, není k stížnosti té oprávněn. Tvrdí ovšem, že pravou osobou hospodařící, skutečným pachtýřem je on, a nikoli Dr. Josef P.. jenž prý se o pachtovní objekt nestará, avšak to mu oprávnění ke stížnosti zjednati nemůže, i kdyby nakrásně byl pachtýřem v takové formě práva, že by ho pokládati bylo za legitimní osobu hospodařící, proti které výpověď a tudíž potom i exekuce čeliti měla, neboť, kdyby tomu tak bylo, musil by prostě právě jako osoba třetí, proti níž exekuce nečelí, jejíž práva však provedením jejím byla by dotčena, a proto by ji činila nepřípustnou, chopiti se prostředků pro ten případ v zákoně předurčených, stejně ale nemohl by si stěžovati do exekuce proti Dru. Josefu P-ovi povolené. Avšak, aby ho to zbytečně nesvádělo k uplatňování takových prostředků, upozorňuje se, že, když sám tvrdí, že uzavřel smlouvu pachtovní na sporný objekt dříve Drem. Josefem P-em pachtovaný teprv koncem ledna 1921, tedy po záborovém zákoně z 18. dubna 1919, že však Státní pozemkový úřad smlouvy té neschválil, jest smlouva ta dle § 7 záb. zák. ve znění článku I. zák. ze dne 11. března 1921, čís. 108 sb. ne pouze, jako tomu bylo dle starého znění, vůči státu bezúčinnou, nýbrž dokonce neplatnou, správněji řečeno nicotnou, tak jakoby jí vůbec nebylo, jakoby on pachtýřem a držitelem vypověděných nemovitostí nikdy nebyl, takže ho Státní pozemkový úřad může úplně pominouti, ježto nemá práv pachtovních a tudíž ani právně závažné pachtovní držby, by jí dbáti bylo. Že Státní pozemkový úřad žádost za schválení posud neodmítl, nevadí, neboť nicotnost trvá, pokud schválení uděleno nebylo.

Citace:

č. 6307. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 287-288.