Čís. 6217.

Nelze obnoviti projednání pozůstalosti již odevzdané vzhledem k tvrzení dědiců, že při místopřísežném seznání byla udána pozůstalost neúplně.
(Rozh. ze dne 24. srpna 1926, R II 217/26.) Pozůstalostní soud zamítl návrh dědiců, by byla doplněna již odevzdaná pozůstalost po Eleonoře N-ové nově prý na jevo vyšlým pozůstalostním jměním, a poukázal navrhovatele na pořad práva. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatelé tvrdí, že, když při projednávání pozůstalosti v roce 1916 udávali místo přísahy pozůstalostní jmění, udali je neúplně, a navrhují, by projednávání pozůstalosti bylo obnoveno, aniž by však, jak by bylo třeba, uvedli, která dodatečná úřední jednání pozůstalostního soudu pokládají za potřebná. Objeví-li se po odevzdání pozůstalosti jmění dříve neznámé, jest sice podle §u 179 nesp. říz. pozůstalostní soud povinen zaříditi, čeho jest třeba, jmenovitě pak postarati se o zabezpečení zákonných poplatků, způsobem zvláštními předpisy předepsaným, ale dřívější dědické přihlášky zůstávají v platnosti, a pozůstalost se nově neodevzdá. Stěžovatelé přihlásili se již v roce 1916 bezpodmínečně ze zákona k dědictví, pozůstalost byla jim také na základě těchto přihlášek, jež nemohou býti již změněny (§ 806 obč. zák.), právoplatně každému třemi osminami odevzdána, inventář nebyl podle §u 92 nesp. říz. sepsán, místo něho bylo podle §u 114 nesp. říz. projednání pozůstalosti položeno za základ místopřísežné seznání jmění. Při tomto stavu pozůstalostního řízení není zákonného podkladu k jeho obnově nebo doplnění, zůstává však ovšem stěžovatelům volno, dřívější své místopřísežné seznání jmění dodatečně opraviti a opravené zaslati poplatkovému úřadu. Spor vzniklý nyní mezi stěžovateli a Františkou V-ovou o tom, co vše náleželo do pozůstalosti po Eleonoře V-ové, nemůže býti rozřešen obnovením pozůstalostního řízení, nýbrž jenom rozepří. Ku zahájení a provedení tohoto sporu poskytuje stěžovatelům dostatečné oprávnění odevzdací listina.

Citace:

č. 6217. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 150-151.