Čís. 6406.

Úrazové pojištěni dělnické.
Utrpěl-li zaměstnanec úraz na území Slovenska, přicházejí v úvahu předpisy o úrazovém pojištění, platící na Slovensku. Podle těchto předpisů není zaměstnavatel práv zaměstnanci (jeho příslušníkům) náhradou škody z důvodu, že opomenul učiniti (nesprávně učinil) oznámení, zákonem předepsané, o zaměstnání a úrazu zaměstnance.
(Rozh. ze dne 26. října 1926, Rv II 150/26.)
Rudolf P., zaměstnanec žalovaného, utrpěl při kácení dřeva na Slovensku smrtelný úraz. Zemská úřadovna pro pojišťování robotníkův na Slovensku v Bratislavě nepřiznala vdově úrazového důchodu, ježto Rudolf P. nebyl přihlášen k úrazovému pojištění. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se vdova na žalovaném náhrady škody, ježto nepřihlásil Rudolfa P-а u úrazové pojišťovny pokud se týče, že neohlásil úraz na své jméno, nýbrž na jméno třetí osoby. Procesní soud prvé stolice neuznal, odvolací soud uznal žalobní nárok důvodem po právu.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dle žaloby byl Rudolf P. zaměstnán ve sklárně v S., tedy — jak v žalobě výslovně uvedeno — v podniku patřícím do obvodu zemské úřadovny pro dělnické pojištění v Bratislavě, a to od 10. dubna 1923 přechodně při kácení dříví v lese S., a utrpěl dne 13. dubna 1923 v tomto lese (na území Slovenském) smrtelný úraz. Přicházejí tedy v úvahu předpisy o úrazovém pojištění na Slovensku a to zákonný článek XIX: 1907 o pojištění průmyslových a obchodních zaměstnanců pro případ nemoci a úrazu, kterýmžto zákonem jest jednotně upraveno jak úrazové — Čís. 6406 —
1532
tak i nemocenské pojištění. Jelikož úraz stal se v dubnu 1923, platí tento zákon ve znění upraveném nařízením býv. uh. ministerstva obchodu ze dne 14. prosince 1917, č. 4790/M E a nařízeními Československé vlády sb. z. a n. čís. 516/1919, 509/1920, 26/1921, 20/1922 a 199/1922. Dle § 3 cit. zák. podléhají povinnosti pojistné pro případ úrazu osoby zaměstnané v podnicích v tomto §u vypočtených. Dle § 69 jest účelem úrazového pojištění nahraditi škodu, která byla způsobena tělesným zraněním nebo smrtí pojištěné osoby následkem podnikového úrazu, a v druhém odstavci tohoto §u jest výslovně stanoveno, že nárok na odškodné, t. j. na úrazové podpory a důchody, mají všichni dělníci, kteří dle § 3 jsou podrobeni úrazové pojistné povinnosti, po dobu od vstupu do zaměstnání až do výstupu z práce. Po tutéž dobu mají nárok na odškodné i příslušníci těchto osob. Podobný předpis ohledně nemocenských podpor má § 60. Z uvedených předpisů jest patrno, že nároky pojištěnců plynou ze zákona samého a nejsou závisly od přihlášky dělníků k příslušné okresní dělníky pojišťující pokladně. Ovšem jest zaměstnavatel dle §u 12 a násl. povinen, by osoby pojištění podléhající do 8 dnů od vstupu do zaměstnání u příslušné pokladny přihlásil, a aby též případné změny hlásil, ale neuposlechnutí tohoto příkazu má za následek pouze újmy, v §§ 20 (3), 28, 29 (2) a § 41 (2) uvedené, po případě tresty dle § 187 a násl., ale nemůže ani toto opomenutí, ani nesprávné údaje v přihlášce přivoditi ztrátu nároků pojištěnce a jeho příslušníků na úrazové podpory a důchody. Stejně má se věc i s oznámením úrazu. Dle § 84 jest sice zaměstnavatel nebo jeho plnomocník povinen, by o všech úrazech, přihodivších se v podniku úrazovému pojištění podléhajícím, během 24 hodin učinil oznámení jednak politické vrchnosti prvého stupně, jednak okresní dělníky pojišťující pokladně a to na předepsaných formulářích, načež dojde k šetření dle § 85 a násl. Ale porušení této povinnosti podepřeno jest jen trestní sankcí dle § 190 bod d), postrádá však sankce povinnosti ručební, zejména též v poměru k dělníku úraz utrpěvšímu а k jeho příslušníkům. Proto nelze zaměstnavatele jinak postihnouti než dle této trestní sankce a nemůže z důvodů tohoto opomenutí dělník úraz utrpěvší nebo jeho příslušník na zaměstnavateli se hojiti pro úraz. Uvedené zákonné předpisy mají svůj důvod i v tom, že o dělníka má býti postaráno bez ohledu na to, jak podnikatel dostojí uložené mu povinnosti ohlašovací. V souvislosti s tím, co řečeno, poukázati jest ještě na předpis § 89, dle něhož může osoba mající nárok na odškodné, nebyl-li nárok způsobem v § 84 a násl. zjištěn, uplatniti tento nárok ohlášením u správní komise zemské úřadovny pro dělnické pojištění nebo u libovolné okresní dělníky pojišťující pokladny. Dle druhého odstavce § 89 musí se státi toto oznámení v určité lhůtě v tomto zákoně stanovené a na opožděné oznámeni se může vzíti zřetel jen v případě, o nějž v tomto sporu nejde. Tedy teprve v tomto §u jest stanovena sankce pro uplatňování nároků na odškodné. Břímě starati se o uplatnění nároků uvalil zákon na dělníka sama (»musí« oznámiti). Tudíž musí si to dělník neb jeho příslušník přičísti sám, zanedbal-li tento předpis. V souvislosti s tím, co dosud uvedeno, jest i předpis § 82, dle něhož pojištěné osoby a jich pozůstalí mohou proti zaměstnavateli uplatniti svůj nárok — Čís. 6407 —
1533
na náhradu škody jen tehdy, bylo-li pravoplatným rozsudkem trestního soudu zjištěno, že zaměstnavatel nebo jeho zmocněnec přivodil úraz úmyslně nebo z nedbalosti uvedené v druhém odstavci § 81 (zanedbání ochranných opatření); v druhém odstavci § 82 jest nad to ještě výslovně řečeno, že v jiných případech, než v § 82 uvedených zaměstnavatel pokud se týče majitel podniku není pojištěnému dělníku nebo jeho příslušníkům za příčinou úrazu povinen ku žádné náhradě škody. Není tedy v zákoně odůvodněn nárok žalobní, opřený o to, že žalovaný jakožto pravý zaměstnavatel Rudolfa P-а osobně nebo svými zmocněnci opomenul učiniti, po případě dodatečně učinil nesprávné oznámení o zaměstnání a o úrazu Rudolfa P-а, ježto tato činnost žalovaného, i kdyby byla zjištěna tak, jak žalující strana tvrdí, nemohla přivoditi ztrátu nároků žalobců na úrazové důchody.

Citace:

č. 6406. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 495-497.