Čís. 6166.

Žalobu, jíž domáhá se dítě, legitimované napotomním sňatkem, oduznání manželského původu a bezúčinnosti legitimace napotomním sňatkem, jest říditi proti obhájci manželského původu. Byla-li žaloba řízena proti rodičům dítěte, jest řízení zmatečné a jest žalobu odmítnouti.
(Rozh. ze dne 3. července 1926, Rv II 274/26.)
Žalobu dítěte proti jeho matce a jejímu manželi o zjištění, že žalovaná, matka žalobkyně, souložila před narozením pouze s jiným mužem a nikoli též se svým nynějším manželem, že žalobkyni se nedostalo manželského původu napotomním sňatkem mezi žalovaným a žalovanou a že se proto oduznává žalovanému otcovské právo vůči žalobkyni a že žalovaní jsou povinni, podati na faře prohlášení, že žalobkyně nepochází z jejich společné soulože — procesní soud prvé stolice rozsudkem pro zmeškání zamítl. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů i s předchozím řízením pro zmatečnost a odmítl žalobu.
Důvody:
Žalobkyně domáhá se určení, že nedostalo se jí manželského původu napotomním sňatkem mezi její matkou a Janem A-em, že žalovanému Janu A-ovi se oduznává právo otcovské vůči žalobkyni a že žalovaní jsou povinni podati na faře v P. prohlášení, že žalobkyně nepochází ze společného souložení. Domáhá se tedy žalobkyně oduznání manželského původu a bezúčinnosti legitimace napotomním sňatkem a podává žalobu proti oběma rodičům. Ale dle předpisů §§ 158 a 159 obč. zák. má býti na oduznání manželského původu žalován vždy jenom opatrovník, kterého ustanoví procesní soud k hájení manželského původu. Tento opatrovník jest ochráncem zájmů veřejných a jest povinen popříti nejen žalobní nárok, nýbrž i skutková tvrzení žaloby a vymoci tak důkaz, že dítě nemohlo býti domnělým manželským otcem zplozeno. Předpisy §§ 158 a 159 obč. zák. vztahují se sice dle svého doslovu pouze na děti zrozené v manželství v době, pro niž platí dle §u 138 obč. zák. — Čís. 6166 —
zákonná domněnka manželského původu, kdežto žalobkyně narodila se již před sňatkem a nabyla práv manželského dítěte teprve legitimací, která dle tvrzení žalobkyně provedena byla v matrice narozených teprve mnoho let po sňatku na základě prohlášení žalovaných před farním úřadem v T. ze dne 13. července 1911, že Jan A. jest nemanželským otcem dítěte. Ale předpisy vydané pro děti zrozené v manželství, pokud týkají se otázky, v jaké formě jest provésti nárok na oduznání manželského původu, platí zajisté i pro děti legitimované napotomním sňatkem, neboť i spor o oduznání manželského původu dítěte, napotomním sňatkem legitimovaného, jest právě tak ve službách veřejného zájmu jako takový spor u ostatních manželských dětí. Legitimací vstoupilo dítě do rodiny otcovy a jest ostatním manželským dětem na roveň postaveno. Nejen rodiče, nýbrž i příbuzenstvo jeho a též stát a společnost mají zájem na tom, by právní a mravní poměry takto založené nebyly vydány otřesům a nejistotě, kteráž by zajisté nastala tím, kdyby pro rozhodnutí stavu rodinného měly býti závažny pouze procesní úkony rodičů, dítětem na oduznání manželského původu žalovaných a kdyby o tak důležitém stavu, který řešen býti má s absolutní působností, měla rozhodovati submise rodičů, projevená třebas ve formě zúmyslného zmeškání roku, při němž mělo býti jednáno o žalobě; případ takový stal se právě v tomto sporu. Z uvedeného jest patrno, že spor o oduznání manželského původu a o bezúčinnost legitimace nelze provésti v té formě, v jaké se má státi v tomto sporu, t. j. ve formě žaloby dítěte proti rodičům, nýbrž že spor proveden býti může jen proti obhájci původu manželského. V důsledku toho jsou rozsudky nižších stolic a řízení jim předcházející zmatečny dle §u 7 a 477 čís. 5 c. ř. s., i bylo proto rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

č. 6517. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 705-707.