Čís. 6212.

V nesporném řízení nelze jednati o návrhu manžela, by byla odstraněna tchýně ze společné domácnosti.
(Rozh. ze dne 18. srpna 1926, R I 684/26.)
Návrh manžela, by dán byl příkaz jeho tchýni, by opustila jeho domácnost, soud prvé stolice zamítl, rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel napadá shodná rozhodnutí nižších stolic z důvodu protizákonnosti, kterou shledává v jejich odmítavém právním stanovisku, dle něhož odepřely jednati v řízení nesporném o jeho návrhu na odstranění jeho tchýně z jeho manželské domácnosti. Stěžovatel míní, že jest to věcí domácího pořádku v jeho manželské domácnosti, již jemu jako hlavě rodiny přísluší uspořádati (§ 91 obč. zák.) a že se v této věci právem může dovolávati zakročení soudu v řízení nesporném. Stížnost jest v neprávu. Jest ovšem správné, že soudy mají, jsou-li o to některým z manželů požádány, zakročovati vhodnými opatřeními nesporného soudnictví i v případech práva manželského. Zákonodárství má a chrání veřejný zájem na tom, by manželské spojení (společenství) nebylo ani v dorozumění manželů svémocně porušováno (§ 93 obč. zák.), naopak náležitě zachováno, a z toho důvodu mají soudy, jsou-li o to žádány a je-li zakročení soudu k dosažení účelu nutným a vhodným, zasahovali a spolupůsobiti příhodnými opatřeními k urovnání příhod a neshod, které rušivě působí na toto manželské společenství. V této příčině může se arciť jednati jen o takové příhody, jež se udály v poměru manželů mezi sebou anebo v poměru rodičů nebo některého z nich v poměru k dětem domácí kázni otcově podrobených, o případy, kde jeden manžel vůči druhému porušuje své povinnosti, ku kterým ho zavazuje svazek manželský a ohledy na nerušené manželské společenství a to především povinnosti plynoucí z etické stránky manželství, které se nehodí ku projednání ve sporu a mohou dle povahy věci vhodně urovnány býti nespornými opatřeními soudu. Úkolem soudu v takových případech jsou vhodná opatření povahy hlavně kázeňské a smírčí, která jsou způsobilá odstraniti vyskytnuvší se nepřístojnosti a napraviti poruchy náležitého manželského spolužití. Nenáležejí sem však dle důsledné nynější judikatury případy, jež týkají se čistě občansko-právních, tím méně pak případy, jež se týkají majetkoprávních poměrů manželů mezi sebou. Nižádným způsobem není však nesporný soudce povolán k tomu, by manželi zjednával v jeho domácnosti pořádek i proti osobám mimo manželský poměr a svazek stojícím, jak se toho stěžovatel domáhá v tomto případě proti své tchýni, která prý, žijíc u nich v manželské domácnosti, kazí dobrý poměr mezi ním a manželkou. Tchýní stala se tato stěžovateli arciť jeho manželstvím s její dcerou, sdílí-li však s nim nyní jeho manželskou domácnost, není to důsledkem tohoto manželství, nýbrž jiného právního poměru, jemuž stěžovatel dal vzniknouti tím, že ji do své domácnosti přijal anebo tomu nebránil. Jde-li mu nyní o to, by tchýně jeho manželskou domácnost opustila, může se toho proti ní domáhati jen ve sporném řízení.

Citace:

č. 6212. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 142-143.