Čís. 6275.

Pro nárok proti obci na náhradu škody pro zanedbání povinností, jež jí jako vlastnici pozemku ukládají bezpečnostní předpisy, jest pořad práva přípustným.
(Rozh. ze dne 15. září 1926, R I 716/26.)
Žalobu proti obci v Čechách o náhradu škody, soud prvé stolice k námitce nepřípustnosti pořadu práva odmítl, rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: Pro posouzení, zda žalobní nárok je povahy soukromoprávní, či veřejnoprávní, a zda dle toho věc patří na pořad práva čili nic, rozhoduje obsah žaloby. Dle něho zakládá žalobce náhradní nárok proti žalované obci na to, že táž jako vlastnice pozemku čk. 1342, zapsaného jí do vlastnictví ve vložce č. 109 pozemkové knihy kat. obce Ch., pozemek ten v místech, kde se po něm veřejně chodí a kde žalobce dne 25. prosince 1925 kolem 4. hod. odpol., sklouznuv, na pravé noze se zranil, ani řádně neosvětlila ani neposypala, ba dovolila, aby se tudy na sáňkách a bruslích jezdilo, a že zanedbavši takto předpisy bezpečnostní úraz zavinila. Žalobce neklade váhu na veřejnoprávní povinnost obce pečovati o bezpečnost této cesty pro chodce, nýbrž odkazuje na soukromé vlastnictví obce k pozemku čk. 1342, vyvozuje z něho soukromoprávní závazek žalované obce k náhradě škody, poukazuje při tom zejména na vyhlášku obce, obsahující předpisy o udržování čistoty a veřejné bezpečnosti na ulicích a chodnících a jiných veřejných místech, které zavazují vlastníky jak domů, tak i pozemků a jichž zanedbání má v zápětí náhradu škody podle §u 1297 a násl. obč. zák. Předpisy těmi jest zavázána i žalovaná obec jako soukromá vlastnice oné cesty, při čemž na věci ničeho nemění, že po cestě té se chodí všeobecně, právě tak, jako každý chodí po chodníku, patřícím k určitému domu. Cesta, o kterou jde, je zapsána jako soukromé vlastnictví obce, nikoli jako veřejný statek a nezakládá okolnost, že obec chůzi po této cestě nebrání, veřejnou její povahu, veřejnoprávní závazek obce k náhradě škody ve smyslu §u 37 obec. zříz. pro zanedbání policie místní. Ostatně žalovaná při ústním jednání dne 9. června 1926 přednesla, že pozemková parcela čk. 1342 je parkem a že neslouží veřejné komunikaci. Soud rekursní je tudíž názoru, že žalobou uplatňuje se soukromoprávní a nikoli veřejnoprávní závazek žalované obce k náhradě škody a že jest proto pořad práva přípustným.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávnění. Dle obsahu žaloby a dle výslovného prohlášení žalobcova v přípravném spisu opírá žalobce náhradní nárok proti žalované obci výhradně o to, že obec jeho úraz zavinila tím, že zanedbala povinnosti, které jí jako v pozemkové knize zapsané vlastnicí pozemku č. kat. 1342, tedy jako subjektu soukromoprávnímu ukládají bezpečnostní předpisy a uplatňuje výslovně povinnosti obce z tohoto jejího »soukromého vlastnictví«. Rekursní soud správně uvedl a odůvodnil, že se tím uplatňuje soukromoprávní závazek žalované obce, o němž rozhodovati přísluší soudům. Za tohoto stavu věci nebylo vůbec třeba zabývati se otázkou, zda cesta, kde se úraz přihodil, jest veřejnou komunikací, což žalobce ani netvrdil, ani úvahami s hlediska §u 28 čís. 2, 3 a § 37 obecního zřízení, když žalobce s tohoto hlediska proti žalované obci jako veřejnoprávnímu orgánu, vykonávajícímu místní policii a pečujícímu o bezpečnost veřejné dopravy ve sporu nároku neuplatňuje.

Citace:

č. 6275. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 233-234.