Čís. 6625.

Knihovní věřitel jest oprávněn již mimo dražbu disponovati simultanní hypotekou a nemůže knihovní soudce zamítnouti jeho žádost proto, že na jmění vlastníka jedné ze zavazených nemovitostí byl vyhlášen úpadek.
(Rozh. ze dne 23. prosince 1926, R I 1121/26.)
Ve vložce čís. 1134 obce L. jako vkladbě hlavní a ve vložkách čís. 110, 1357, 1509 a 389 téže obce jako vkladbách vedlejších vázlo zástavní právo pro úvěrovou pohledávku spořitelny v L. 165000 Kč. Pohledávka tato byla postoupena Spořitelnímu a záložnímu spolku v K. Nemovitosti zapsané ve vložce čís. 1509 byly vlastnictvím Libora M-a, na jehož jmění byl vyhlášen úpadek. Spořitelní a záložní spolek K. žádal na knihovním soudě, by byl povolen převod zástavního práva váznoucího ve vl. čís. 1134 obce L. jako vkladbě hlavní a ve vložkách téže obce čís. 110, 1357 a 1509 jako vkladbách vedlejších za úvěrovou pohledávku spořitelny v L. 165000 Kč na Spořitelní a záložní spolek v K. a vklad výmazu zástavního práva za část 125000 Kč této úvěrové pohledávky ohledně vložek čís. 1134, 110, 1357, dále vklad výmazu zástavního práva za část 40000 Kč téže pohledávky, avšak jen ohledně vedlejší vkladby čís. 1509, konečně vklad výmazu celé pohledávky ohledně vedlejší vkladby čís. 389, ve vkladbě hlavní čís. 1134 a tento výmaz poznamenán ve vkladbách vedlejších. Knihovní soud žádostem vyhověl, rekursní soud k rekursu správce úpadkové podstaty Libora M-а ji zamítl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. — Čís. 6625 —
1950
Důvody:
Rekursní soud, vyhověv stížnosti správce úpadkové podstaty, zamítl zcela knihovní žádostí z důvodu, že nemovitost vl. č. 1509 patří Liboru M-ovi, na jehož jmění byl vyhlášen úpadek, takže vzhledem k § 13 konk. ř. a § 222 ex. ř. nastaly by, ježto se jedná o simultánní zástavní právo, žádanými vklady takové změny, jimiž by úpadkoví věřitelé mohli býti těžce poškozeni. Dovolací rekurs žadatelů jest oprávněn. Dům vl. č. 1509 byl sice ve vlastnictví Libora M-а a bylo tam vyhlášení úpadku na jeho jmění knihovně poznamenáno. Podle §u 1 k. ř. odnímá se vyhlášením úpadku veškeré jmění (§ 66 konk. ř.) podrobené exekuci volnému nakládání úpadcovu a proto dle § 3 k. ř. jsou právní jednání jeho po vyhlášení úpadku vůči úpadkovým věřitelům bezúčinná. Důsledkem toho a zásady § 29 a § 56 knih. zák. ustanoveno v § 13 konk. ř., že vklady a záznamy ve veřejných knihách o nemovitostech mohou býti povoleny a vykonány i po vyhlášení úpadku, řídí-li se pořadí zápisu dnem, který jest před vyhlášením úpadku. Avšak vůči úpadkovým věřitelům jsou bezúčinnými toliko právní jednání úpadcova, jež se týkají úpadkové podstaty (§ 3 (1) k. ř.) a proto též ustanovení § 13 konk. ř. může se vztahovati jen na nemovitosti, tvořící jmění úpadcovo a patřící do úpadkové podstaty. To jest samozřejmé a rekursní soud neprávem dovolává se tohoto předpisu, ačkoliv předmětem všech knihovních zápisů, o něž bylo žádáno, byla pohledávka Spořitelny v L. 165 000 Kč s přísl. Tato pohledávka byla zástavně zajištěna na hlavní vkladbě čís. 1134 a vedlejších vkladbách čís. 110, 1357 a 1509 v L. a č. 389 v Ž. Z těchto nemovitostí patří jen vl. čís. 1509 úpadci, ale pohledávka tam zajištěná není částí úpadkové podstaty. Pohledávka byla převedena postupem na Spořitelní a záložní spolek v K. a převodu nebylo nijak na závadu, že jedna z nemovitostí sloužících za hypotéku patří k úpadkovému jmění. Knihovnímu soudci bylo zkoumati žádost jen s hlediska § 93 a 94 kn. zák.. Poněvadž však v tom směru není závady, povolil právem prvý soud knihovní zápisy dle žádosti. Není zcela na místě dovolávati se pro zamítnutí žádosti předpisu § 222 ex. ř. Není sice správné, jak se tvrdí v dovolacím rekursu, že převod pohledávky týká se jen hlavní vkladby. Jen knihovní provedení změn simultánního zástavního práva děje se dle §112 kn. zák. ve vkladbě hlavní, ale zápis změn platí právně také ve všech vedlejších vkladbách a výmazy musí býti i v nich poznamenány. V projednávaném případě šlo o převod hypotekární pohledávky ve více vložkách váznoucí, o částečný výmaz až na 40000 Kč ve vložkách čís. 110, 1134 a 1357, takže druhá část 125000 Kč má váznouti jen na vložce 1509, kteráž právě patří úpadci, a o úplný výmaz na vl. čís. 389. Ale tím nemohou býti úpadkoví věřitelé poškozeni. Jen co zbude ze zvláštní podstaty po uspokojení oddělných věřitelů, připadá do společné podstaty (§ 48 (2) konk. ř.). Může-li věřitel, jehož pohledávka vázne simultánně, žádati při dražbě jiné než poměrné uspokojení své pohledávky ve smyslu § 222 ex. ř., jest jeho právem, by již mimo dražbu volně disponoval se svou simultánní hypotékou. V tom mu nemůže nikdo zabrániti a nejméně knihovní soudce. Stalo-li se tak při rozvrhu dražebního podání, mají jen zadnější hypotekáři právo žádati náhradu ve smyslu třetího a čtvrtého odstavce §u 222 ex. ř. Všeobecná úpadková podstata jest obmezena, jak již uvedeno, na zbytek po uspokojení všech oddělných věřitelů. Spočívá-li snad v takovém jednání simultánního zástavního věřitele důvod k odporování nebo popírání, třeba i pro úpadkové věřitele, patří to na spor, nikoli však do úvah knihovního soudu.

Citace:

č. 6625. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 913-915.