Čís. 6270.

Ku podpisu vydatele směnky se vyhledává, by tu byl podpis právního podmětu, který jest způsobilým ke směnkám. Zda podpis pochází skutečně od osoby jím označené, či zda jest padělkem, jest lhostejno pro posouzení platnosti směnky a mohou tyto okolnosti míti význam tehdy, kdyby šlo v určitém případě o to, zda osoba, na kterou bylo ze směnky dokročeno, jest onou, která má ručiti dle obsahu směnečného prohlášení. Pro závazek přijatele směnky jest nerozhodno, zda byl podpis vydatele připojen řádně čili nic.
(Rozh. ze dne 14. září 1926, Rv I 1375/26.)
Směnečný platební příkaz byl ponechán procesním soudem prvé stolice v platnosti, odvolací soud směnečný platební příkaz zrušil. Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu odvolacímu, by po případném dalším jednání znovu rozhodl. Důvody:
Žalovaný vznesl proti směnečnému platebnímu příkazu řadu námitek, mezi jiným také, že žalobní směnka nemá všech zákonných náležitostí, jmenovitě že nebyla podepsána vydatelkou (čl. 4 čís. 5 směn. ř.). Prvý soud pokládá tuto námitku za neodůvodněnou, poněvadž z výpovědi Marie Sch-ové, spolumajitelky žalující firmy, slyšené jako strany, zjistil, »že za žalující stranu připsal na směnku její jméno obchodvedoucí Max Sch.«. Odvolací soud, osvojiv si toto zjištění (§ 498 c. ř. s.), poukazuje ještě k další části výpovědi Marie Sch-ové, že Max Sch. připojil podpis k jejímu příkazu, tedy jako její zmocněnec. A tu usuzuje odvolací soud, že toto znamenání firmy na směnce nemá vůbec právního významu, poněvadž se nestalo ve formě, předepsané zákonem, t. j. s dodatkem, vyznačujícím plnou moc (čl. 48 obch. zák.), takže tu prý není znamenání firmy, směnka není podepsána ani majitelem firmy jako vydatelem, ani zmocněncem. Schází prý tedy podstatná náležitost čl. 4 čís. 5 směn. ř., směnka jest neplatnou a nemá ani podpis odvolatelův na směnce směnečné závaznosti. Tomuto právnímu názoru nelze přisvědčiti. Dle čl. 4 čís. 5 směn. ř. jest nezbytnou náležitostí směnky podpis vydatele jeho jménem nebo firmou. Vyhledává se tedy, aby tu byl podpis právního podmětu, který jest způsobilým k směnkám. Zda tento podpis ve skutečnosti také pochází od osoby jím označené, či zda jest padělkem, na př., proto, že osoba jím označená nepodepsala neb vůbec jí není, jest pro posouzení platnosti směnky lhostejno. Tyto okolnosti mohly by míti arci význam, kdyby šlo v určitém případě o to, zda osoba, na kterou bylo ze směnky dokročeno, jest onou, která dle obsahu směnečného prohlášení (jako vydatel) má ručiti. (Srv. Staub-Stranz: Komentar zur Wechselordnung str. 54 při čl. 4 č. 5 pozn. 33, Grünhut: Wechselrecht I. str. 408, 409.) Nelze tedy tvrditi, že žalobní směnce schází náležitost čl. 4 čís. 5 směn. ř., neboť podpis vydatele — Sch. a spol. — jest z ní zjevným. Pro otázku směnečného závazku žalovaného, který nesporně směnku podepsal (čl. 81 směn. ř.), jest nerozhodno, zda podpis vydatelčin byl připojen řádně, čili nic (zásada čl. 75 směn. ř.). Námitka neplatnosti žalobní směnky pro nedostatek podstatné náležitosti dle čl. 4 čís. 5 směn. ř. není tudíž odůvodněna. Poněvadž se však odvolací soud vzhledem ku svému odchylnému právnímu názoru nezabýval ostatními námitkami ve smyslu vývodů odvolání, zůstalo toto nevyřízeno a nezbylo, než aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc tomuto soudu vrácena, by po případném dalším jednání znovu rozhodl (§ 510 c. ř. s.).

Citace:

č. 6270. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 227-228.