Čís. 6149.

Okolnosti rozhodné při stanovení odškodného za vyvlastněné pozemky.
Dlužno vzíti zřetel na pokles měny i na všechny další majetkové újmy, které byly posavadnímu majiteli způsobeny vyvlastněním a dále k tomu, že vyvlastněné pozemky mají sloužiti stejnému účelu.
Při posuzování ploch jako stavebních míst nezáleží na tom, že nejsou posud pojaty do regulačního plánu, rozhodno jest pouze, zda vzhledem k místním poměrům budou v dohledné době zastavovány.
Znehodnocení ponechaných zbytků vyvlastněných ploch dlužno posuzovati podle toho, bude-li vyvlastnění samo působiti na ně nepříznivě hledíc k ponechané velikosti, tvaru, možnosti dalšího hospodaření na nich nebo jiného účelného jejich použití. Nelze přihlížeti k vyšší hodnotě, které nabude zbytek vystavěním budov na vyvlastněných plochách, ani k poměrům v budoucnosti.
Majitelům vyvlastněných ploch nemá se odškodným dostati též náhrady za dávku z přírůstku hodnoty.
Byly-li rozdíly v plochách vyvlastňovaných pozemků způsobeny jen neshodou mezi skutečným a katastrálním stavem, jest vyvlastniti celé pozemky a zbývající plocha přebytků (cena za ně) rozvrhne se na všechny vyvlastněné parcely poměrně.
(Rozh. ze dne 24. června 1926, R II 134/26.)
V řízení o vyvlastnění pozemků ku stavbě kasáren v Brně zrušil rekursní soud k rekursu vyvlastněných usnesení prvého soudu, jímž byly stanoveny náhradní ceny za vyvlastněné pozemky a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, znovu jednal a rozhodl. Čís. 6149
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu finanční prokuratury.
Důvody:
Rekursní soud, zrušiv usnesení prvého soudu, pokud bylo napadeno, vyslovil především všeobecně zásady, dle kterých má býti odškodné za vyvlastněné částice pozemkové vyměřeno. Tyto zásady jsou ve své podstatě správné, odpovídajíce předpisům §u 365 obč. zák. a §u 4—7 zákona ze dne 18. února 1878, čís. 30 ř. zák. Odškodným, jehož se má vyvlastněným dostati, má býti zjednán stav, jenž se majetkoprávně rovná předešlému stavu, takže musí býti nahrazena nejen obecná cena vyvlastněného pozemku (§ 365 obč. zák.), v níž jest i pokles valuty zakalkulován, nýbrž i všechny další majetkové újmy, které byly posavadnímu majiteli vyvlastněním způsobeny. Zejména nutno vyvlastněnému vyměřiti náhradu v takové výši, by bylo mu již nyní možno opatřiti si pozemek jiný stejné výměry a jakosti. Při tom musí ovšem přihlíženo býti též ke škodě ze zmenšení ceny zbývající části vyvlastněného pozemku (§ 6 a 25 třetí odstavec zák. o vyvl.) Soud, vyšetřuje náhradu, počínati si musí podle ustanovení §u 24 a násl. cit. zák., zejména musí vyšetřiti všechny poměry rozhodné pro určení náhrady a působiti na znalce, by udali předpoklady svého posudku a výpočtu ceny (§§ 24, 25 a 28 cit. zák.) a pak sám volným svým uvážením rozhodnouti o náhradě (§ 30), přezkoumávaje ocenění vyvlastněných pozemků znalci. Stížnost uvádí především, že rekursní soud neprávem vytýká posudku znalců, že v něm nejsou uvedeny směrnice, dle nichž dospěli k několika skupinám pozemků s různými cenami, poněvadž tyto směrnice, třebas nejsou zvláště uvedeny, jsou přece z celého posudku znalců a zejména z jeho dodatku patrny, dále že jest nesprávným názor rekursního soudu, že vyvlastněné pozemky měly býti, sloužíce jednotnému účelu, též jednotně oceněny. Při stavební půdě jest prý tato zásada naprosto vyloučena, poněvadž cena jednotlivých parcel jest určena pravděpodobnou možností jich zastavění. Avšak rekursní soud právem vytýká prvému soudu, že se připojil zcela posudku znalců, aniž si počínal tak, jak mu přikazuje § 24 poslední věta a § 30 cit. zák. Posudek znalců nelze ušetřiti výtky, že v důležitých bodech je kusým, sobě odporuje a vychází ze skutečností, jejichž správnost jest pochybná. Znalci, opustivše kalkulaci dle katastrálního výnosu, poněvadž neodpovídá nynější obecné hodnotě vyvlastněných pozemků a přidrževše se ocenění jich jako stavebních ploch, uvedli sice, že se řídili daty uvedenými v popisu pozemků, místními a časovými poměry, způsobilostí k případnému zastavení, že přihlíželi též k prodejním cenám v okolí, k poškození majitelů vyvlastněním pozemků atd., a dospěli pak k vytčení několika skupin pozemků s různým oceněním a v dodatku uvedli zejména, že prý každý pozemek byl oceňován zvláště, načež jednotlivé pozemky byly dle své ceny zařazeny do oněch skupin. Avšak právem pozastavuje se rekursní soud nad tak značnými rozdíly cenovými u pozemků, jež po vyvlastnění mají sloužiti jednotnému účelu, totiž mají býti upotřebeny ku stavbě vojenských kasáren. Rekursní soud nikde nepraví, že vzhledem k tomuto účelu měly býti jednotně oceněny, nýbrž vyjadřuje se pouze tak, že bylo znalcům, po případě soudu uvažovati, zda spojení různých částic Čís. 6149
v jedno stavební místo neodůvodňuje stejné ocenění jednotlivých ploch, ač-li nevyžaduje zvláštní povaha některých z nich jiného ocenění. Pozemky jsou sice v různých katastrálních obcích, ale přece blízko sebe a rekursní soud míní tedy právem, že, není-li odůvodněno přibližně stejné ocenění, musí býti přece jasně odůvodněno, co jest příčinou tak podstatně různého ocenění mezi 5 až 20 Kč při 1 m2 u pozemků nacházejících se téměř v souvislé poloze. Pro toto rozdělení pozemků v různé skupiny s tak odlišnými cenami neuvedli však znalci ani soud žádných předpokladů a směrnic, což musí býti vysvětleno, by bylo zamezeno i jen podezření, jak se vyjadřuje jeden z účastníků podavších rekurs, že pozemky bohatých byly odhadnuty na 14—20 Kč, kdežto pozemky méně zámožných na 6 Kč za 1 m2. Sama stěžovatelka přiznává, že při jednotlivých skupinách vznikly někde dosti značné přechody, avšak její tvrzení, že tím nebyli zkráceni ti, kdož byli zařazeni do skupiny méněcenné, zůstalo rovněž bez vysvětlujícího odůvodnění. Není také správným tvrzení stěžovatelky, že vyvlastněné plochy nemohly býti oceněny jako stavební místa, jelikož parcelace nebyla dosud provedena. Rekursní soud poukázal již na to, že povolení parcelace se nestalo jen vzhledem k bezprostřednímu vyvlastnění. Pro posuzování ploch jako stavebních míst nemůže rozhodovati ani to, že nejsou posud pojaty do regulačního plánu, poněvadž jest to okolnost více méně nahodilá, neboť jest možno, že pozemky, jež posud nejsou v regulačním plánu, budou dle zvláštních poměrů místního stavebního ruchu dříve zastavěny, než pozemky, jež v něm již jsou. Rozhoduje tedy pouze, zda lze očekávati, že pozemky v dohledné době budou zastavovány, soudě dle polohy, blízkosti k zastaveným komplexům, dle místních bytových potřeb a čilosti stavebního ruchu a zejména dle toho, zda pro okolní pozemky snad již se jeví kupní poptávka za účelem staveb. Na dočasnou brzdu stavebního ruchu účinkem zákona o ochraně nájemníků a na možnost většího rozmachu stavební činnosti pravděpodobností opětné podpory se strany státu, dále na zvláštní podmínky stavebního ruchu ve velkém městě jako jest Brno, poukázal již případně rekursní soud. Zde i místa od středu velkoměsta vzdálenější, ale místní komunikaci snadno přístupná, mohou doznati v brzké době čilé poptávky za účely stavebními. Názor stížnosti, že nelze přihlížeti k cenám okolních pozemků, nelze sdíleti. Právě naopak musí majitelům vyvlastněných pozemků dána býti náhrada blížící se běžným cenám, již dostávají pozemky sousední, předpokládajíc stejné jinak podmínky. Tím způsobem se právě vyšetří obecná hodnota, za kterou se poskytne majiteli náhrada za všechny škody, jež mu byly na majetku vyvlastněním způsobeny. Arci nesmí se bráti zřetel k cenám vyšším, jež mají snad své zvláštní příčiny. To by nebyly běžné obecné ceny, ale раk-li vyvlastněnci na to poukazovali, že v sousedství neb i v polohách mnohem vzdálenějších se nabízely neb poskytovaly ceny za pozemky mnohem vyšší, měl soud těmito námitkami se blíže zabývati a podstatu jich účelným šetřením zjistiti. Ohledně vedení hlavního potrubí městského vodovodu, jenž probíhá částmi pozemků, praví znalci na jednom místě, že má značný vliv na znehodnocení jejich, poněvadž nesmí býti na šířku 15 m zastaveny, na jiném místě, že hlavní potrubí, poněvadž nemůže býti navrtáno, není výhodou pro tyto pozemky, opět Čís. 6149
na jiném místě, že položení hlavního potrubí vodovodu nemusí býti zhodnocením vyvlastněných pozemků, neboť může býti vedeno též mimo ulici. V tom jest buď přímý rozpor, buď nejasnost. Ve stížnosti se praví, že v tom není rozporu, protože znalci prý odhadovali parcely vlastně tak, jakoby vodovodu ani nebylo. Ale to neplyne z jejich posudku zřetelně a skutečně lze se jen dohadovati, zda znalci brali na okolnost tu zřetel jako na škodlivou či výhodnou, či neměla-li při oceňování vůbec vlivu. Správně na to poukázal rekursní soud, že tato vada byla zaviněna nedostatkem jednotlivého popisování a odhadování, to jest odhadováním po celých skupinách. Otázku, zda budou zbytky vyvlastněných ploch znehodnoceny, nutno posuzovati, jak správně uvedl rekursní soud, dle toho, bude-li vyvlastnění samo na ně působiti nepříznivě, co se týče ponechané velikosti, tvaru, možnosti dalšího hospodaření na nich neb jiného účelného jejich použití. Tuto otázku nelze však vyřešiti tím, že se řekne, že netřeba za ně přiznávati náhradu, poněvadž zřízením silnic, kanalisace, vodovodu a osvětlení kolem kasáren nabudou na ceně a budou se moci ihned zastavovati. Správně tu poukázal rekursní soud na druhý odstavec §u 7 cit. zák., že se nesmí přihlížeti k vyšší hodnotě, které nabude vyvlastněná věc vystavěním budovy ani k poměrům budoucnosti. Při oceňování případné škody na remanencích dlužno tedy rovněž postupovati individuálně. Znalci uvedli, že přihlíželi k tomu, že majitelé vyvlastněných pozemků jsou povinni k placení dávky z přírůstku hodnoty majetkové. Z toho není nepochybně zřejmo, míní-li to tak, že tuto dávku do ocenění zabraných pozemků vůbec nezakalkulovali či ano. V tomto případě však opět není zjevno, jakou částí. Rekursní soud chápe to tak, že znalci přiznali majitelům pozemků ve vyšetřené ceně též tuto dávku, ale vytýká, že měli ji aspoň udati percentuálně, nebo že zaplacení dávky připadající na vyvlastněné pozemky uloží se zásadně jako část náhrady vyvlastniteli. Též stěžovatelka jest toho názoru, že znalci počítali při stanovení cen s tím, že vyvlastnění budou platiti tuto dávku a že počítali se srážkou nejméně 20%. Avšak ze spisů a z posudku to jasně nevysvítá. Jak viděti, nelze posudku znalců v tomto směru dobře rozuměti. Avšak otázku tuto jest rozhodnouti napřed ze zásadního stanoviska. Nelze souhlasiti vůbec s názorem, že majitelům vyvlastněných ploch má se ve stanoveném odškodném dostati též náhrady za dávku z přírůstku majetkové hodnoty. Vyvlastnitel jest sice dle §u 4 cit. zák. povinen, dáti vyvlastněnému náhradu za všecky škody způsobené mu na majetku vyvlastněním, avšak jen v mezích přiměřené náhrady škody (§ 365 obč. zák.), nikoliv nad to. Dostane-li se však vyvlastněnému, jak se mu také dle zákona dostati má, plného odškodného za postoupenou věc, obdržel by ještě zvláštní náhradou této dávky, k jejímuž placení jest dle zákona povinen, více než činí jeho škoda. Proto při vyměřování odškodného nesmí se přihlížeti k této dávce. Souhlasiti dlužno se stížností, že zrušení nebylo odůvodněno, pokud se jedná o rozdíly ploch, na něž nelze použíti §u 26 cit. zákona. Rozdíly byly způsobeny jen neshodou mezi skutečným a katastrálním stavem a poněvadž vyvlastňovací nález se opírá a musí také jen opírati o situační nákres a celých ploch, jak jsou ve skutečnosti, bylo použito ke stavbě kasárny, byly také celé plochy vyvlastněny. Proto dlužno souhlasiti s názorem Čís. 6149
prvého soudu, že věc nelze, aspoň má-li se býti vyvarováno nepoměrných nákladů, jinak než tím způsobem vyrovnati, že se celá zbývající plocha přebytků, činících úchylku v každé katastrální obci pouze 1,4%, rozvrhne na všechny dle situačního nákresu vyvlastněné parcely poměrně a i cena za ně dle průměru stanovená. V ostatních částech, jak bylo shora jednotlivě již na to poukázáno, jest však rozhodnutí rekursního soudu odůvodněno a stížnost není opodstatněna.

Citace:

č. 6467. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 609-610.