Authors:
= Váž. civ., 8 (1926), sv. 2
PDF

Čís. 6413.


Byl-li kdo pro opilství pravoplatně zbaven úplně svéprávnosti a zřízen mu opatrovník, jest na dovolacím soudě, k němuž se věc napotom dostala, by sám od sebe zrušil usnesení o zbavení svéprávnosti a zřízení opatrovníka a by nařídil prvému soudu, by o návrhu na zbavení svéprávnosti znovu rozhodl.
(Rozh. ze dne 29. října 1926, R I 845/26.)
Usnesením prvého soudu ze dne 29. prosince 1923 byl František V. zbaven úplně svéprávnosti pro opilství a usnesením ze dne 29. ledna 1924 byl mu zřízen opatrovníkem Josef V. Usnesením ze dne 16. června 1926 zmocnil prvý soud opatrovníka ku žalobě o zrušení spoluvlastnictví. Rekursní soud usnesením ze dne 14. srpna 1926 toto usnesení prvého soudu zrušil a uložil prvému soudu, by, doplně řízení, znovu rozhodl. Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu opatrovníka zrušil usnesení prvého soudu ze dne 29. prosince 1923 a ze dne 29. ledna 1923 a uložil prvému soudu, by znovu rozhodl o návrhu, by František V. byl zbaven svéprávnosti. Zároveň zrušil usnesení prvého soudu ze dne 16. června 1926 a usnesení rekursního soudu ze dne 14. srpna 1926 a poukázal dovolací rekurs opatrovníka na toto rozhodnutí.
Důvody:
Při rozhodování o dovolacím rekursu opatrovníka Josefa V-a vyšlo na jevo, že František V. byl pro opilství zbaven úplně svéprávnosti a byl mu ustanoven opatrovník, ačkoliv podle §u 2 zákona o zbavení svéprávnosti ze dne 28. června 1916, čís. 207 ř. zák. může býti pro pijáctví uznáno jenom na částečné zbavení svéprávnosti, a osobám zbaveným částečně svéprávnosti neustanovuje se podle §u 4 téhož zákona opatrovník, nýbrž podpůrce. Úplným zbavením svéprávnosti byl František V. postaven co do způsobilosti k právním činům na roveň dítěti mladšímu sedmi let, kdežto zákon připouští takové obmezení jenom v míře platné pro dospělého nezletilce, byl tedy způsobem, příčícím se zřejmě zákonu, zkrácen ve svých přirozených právech (§§ 16 a 17 obč. zák.). Práva ta jsou nezadatelná a neporušitelná (§§ 1458 a 1459 obč. zák.), třetí osoby nemohly nabýti jich porušením práv, což plyne ostatně z povahy věci samé. Formální právní moc soudního usnesení nepřekáží podle §u 11 nesp. říz. v případech, kde rozhodnutí může býti změněno bez újmy práv, nabytých třetí osobou, by se tak nestalo. Jde-li pak, jako v tomto případě, o opatrovance pod zvláštní ochranou zákona (§ 21 obč. zák.), jest soud podle úvodního odstavce §u 2 nesp. říz. oprávněn a povinen i z úřední moci napraviti stav, příčící se zákonu. Musila býti proto zrušena usnesení prvního soudu, jimiž byl František V. pro pijáctví zbaven úplně svéprávnosti, a byl mu zřízen opatrovník, opatrovnickému soudu pak musilo býti uloženo, by o návrhu na zbavení Františka V-a svéprávnosti rozhodl znova. Tím se staly bezpředmětnými jak usnesení opatrovnického soudu o zrušení spoluvlastnictví manželů V-ových, tak usnesení rekursního soudu, jež se proto současně zrušují, dále i dovolací rekurs opatrovníka, který pozbyl mimo to oprávnění k podání opravných prostředků. Jeho dovolací rekurs byl poukázán na stavší se rozhodnutí.
Citace:
č. 6413. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 508-509.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).