Čís. 6148.

Smlouva o převzetí advokátní kanceláře. Pokud nejde tu vzhledem k okolnostem případu o smlouvu neplatnou.
(Rozh. ze dne 24. června 1926, Rv I 57/26.)
Vdova po advokátu Dr. D-ovi ujednala s advokátem Drem F-em, že mu postoupí advokátní kancelář D-ovu za 120000 Kč, z nichž Dr. F. zaplatil pouze 50000 Kč. Žalobě banky, jakožto postupnice vdovy po D-ovi o nedoplatek, bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem mimo jiné z těchto
důvodů :
Žalovaný setrvává v dovolání na právní námitce, že smlouva o převzetí advokátní kanceláře zemřelého Dr. Oldřicha D-a, z níž jest žalován, jest neplatná, poněvadž předmětem jejím bylo jenom převzetí klientely, což jest plněním nemožným. Námitka jest bezpodstatná. Lze bez výhrady přisvědčiti dovolateli, že jest podstatný rozdíl mezi provozováním advokacie a jiných živností, při nichž pravidelně na osobní činnosti a vlastnostech podnikatele tak nezáleží. Proto nemluví se o advokacii jako o živnosti, nýbrž jako o svobodném povolání. Přes to jest i advokacie výdělkovým podnikem, a úspěch tohoto podniku nezáleží výhradně na osobní činnosti a vlastnostech advokáta, nýbrž také ještě na celé řadě dalších hmotných i nehmotných předpokladů, které, organisovány v jeden celek, spoluurčují hmotný úspěch podniku, mají samy pro sebe jistou majetkovou hodnotu a mohou býti a bývají pod jménem advokátní kanceláře předmětem obchodu. Náleží sem opatření vhodných a náležitě vybavených kancelářských místností, způsobilého personálu, známost kanceláře a navyklost obecenstva používati jejích služeb, trvající styky s klientelou, zabezpečení určitých prací pro nejbližší dobu a vším tím poskytnutá příležitost a možnost uplatniti činnost a schopnost pro budoucnost. Není správné tvrzení, že v tomto případě byla výhradným předmětem smlouvy klientela Dra D-a. Bylo omluveno, že vdova požádá Čís. 6148
advokátní komoru, by žalovaný byl jmenován substitutem místo Dr. A-a, že mu budou odevzdány veškeré spisy klientů, dány do podnájmu dvě místnosti z bytu, v němž se kancelář posud provozovala, předá telefonní stanici, že žalovaný převezme kancelářský personál, vybere všechny palmární účty Dra D-a a bude je po případě vymáhati žalobou i exekucí. Vše to mělo jako celek pro každého advokáta, jenž dosud neměl vlastní kanceláře, jistou cenu, není proto na kupní smlouvě nic, co by ji odlišovalo od koupě jiných výdělkových podniků a živností a činilo bezplatnou. Pravá hodnota kanceláře nebyla ovšem přesně zjistitelná, smlouva byla proto do jisté míry smlouvou odvážnou, ale to nezbavuje jí právní platnosti a účinnosti (§ 1276 obč. zák.), zvláště když si strany byly této její povahy plně vědomy a výslovně se vzdaly námitky zkrácení přes polovici pravé ceny. K této právní povaze smlouvy musí býti přihlíženo i při uvažování další námitky žalovaného, totiž, že jednal v omylu o skutečném výnosu koupené kanceláře v posledních letech. Podle §§ 871 a 875 obč. zák. činil by takový omyl smlouvu na jeho straně nezávaznou jenom, kdyby byl podstatným a kdyby byl býval vyvolán druhou stranou nebo druhá strana byla o něm věděla nebo věděti musila. Nižší soudy zjistily skutkově, že veškeré informace, jež žalovaný obdržel při ujednávání smlouvy, byly pravdivé, takže o vědomém uvedení v omyl nebo využitkování omylu nemůže býti řeči.

Citace:

č. 6148. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 10-11.