Čís. 6232.

Ustanovení posledního odstavce §u 4 ex. ř. platí i tehdy, jde-li o exekuční titul soudu na Slovensku.
Zněl-li exekuční návrh jen na povolení exekuce uhražovací, nelze na základě něho povoliti exekuci zajišťovací. Návrh na povolení exekuce pouze zajišťovací nelze učiniti až v opravné stolici.
(Rozh. ze dne 1. září 1926, R II 261/26.) Na základě výroku sedrie v Bratislavi domáhal se vymáhající věřitel povolení exekuce u okresního soudu v Brně-město. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud změnil napadené usnesení v ten smysl, že vyslovil nepříslušnost dovolaného soudu a odkázal věc na příslušný soud sedrie v Bratislavi. Důvody: Dle posledního odstavce §u 4 ex. ř. lze v případech čís. 1, 3 a 4 prvního odstavce § 4 ex. ř. žádati za povolení exekuce též u exekučního soudu, je-li k návrhu přiloženo vyhotovení exekučního titulu, opatřené potvrzením o vykonatelnosti. V tomto případě žádala vymáhající strana o povolení exekuce zabavením a přikázáním k vybrání pohledávek straně povinné prý proti »Centrálna Stavebna správa Ministerstva železnic« Praha-Karlín příslušejících k vydobytí vykonatelného pohledávání u exekučního soudu, nepředložila však vyhotovení exekučního titulu, opatřeného potvrzením o vykonatelnosti, nýbrž dovolala se výroku sedrie v Bratislavi, nacházejícího se ve spisech exekučního soudu E VIII 2595/26. Ve spisech těchto založen jest však jen jednoduchý opis rozsudku sedrie v Bratislavi ze dne 11. května 1926, který není opatřen potvrzením o vykonatelnosti. Nebyl tedy exekuční soud vůbec příslušným k povolení exekuce, nýbrž příslušnou byla dle § 4 čís. 1 ex. ř. sedrie v Bratislavi, u níž rozepře byla zahájena v první stolici, a měl exekuční soud dle § 44 ex. ř. vysloviti svou nepříslušnost a odkázati věc na soud příslušný.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatelku lze odkázati na správné odůvodnění napadeného usnesení, k němuž vzhledem k vývodům dovolacího rekursu jest dodati toto: Právě čl. IV. vlád. nař. ze dne 5. května 1919, čís. 237 sb. z. a n., na nějž se stěžovatelka odvolává, ustanovuje, že v poměru ke Slovensku platí o příslušnosti k povolení a výkonu exekuce všeobecná ustanovení exekučních řádů. Stěžovatelka jest na omylu, domnívajíc se, že soud mohl povoliti aspoň exekuci zajišťovací přes to, že návrh zněl jen na exekuci uhražovací, neboť nehledíc k tomu, že nebylo ani tvrzeno ani osvědčeno nebezpečenství, jak je § 370 ex. ř. předpokládá, lze i zajišťovací exekucí povoliti jen na návrh, což §§ 370 a 371 prvý odstavec ex. ř. výslovně uvádějí. Takový návrh nemůže býti podán až ve třetí stolici, jak to stěžovatelka činí, sama uznávajíc, že posud nemá práva na uspokojující exekuci.

Citace:

č. 6232. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 171-172.