Čís. 6210.

Uznal-li muž před poručenským soudem otcovství k nemanželskému dítěti, byl tím právní poměr jeho jakožto nemanželského otce stanoven s absolutním právním účinkem a toto pravoplatné zjištění stavu váže tak dlouho, dokud není odstraněno výrokem soudu, že toto zjištění otcovství jest nesprávné a že nemanželským otcem je někdo jiný. Oprávněným k této žalobě jest pouze nemanželské dítko, nikoliv nemanželská matka a jest mu prokázati, že uznavatel dítě nezplodil neb že uznání a přijetí jeho nestaly se platně.
(Rozh. ze dne 18. srpna 1926, R I 538/26.) Nemanželská matka domáhá se na žalovaném Emanuelu G-ovi náhrady nákladu, jejž vynaložila na své dítě, tvrdíc, že žalovaný jest otcem dítěte. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, ježto otcovství k dítěti bylo již uznáno jiným mužem. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoc, znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu, by nehledě ke zrušovacímu důvodu, ji znovu rozhodl.
Důvody:
Rekursu nelze upříti oprávnění. Žalobkyně uplatňuje proti žalovanému nárok z právního základu §u 1042 obč. zák. tvrdíc o něm, že je otcem jejího nemanželského dítěte Václava W-a, narozeného 21. dubna 1905, ježto přiznal dne 17. února 1914 otcovství a zavázal se též platiti na dítě výživné. Otázka, zda žalovaný je nemanželským otcem Václava W-a a zda měl k němu zákonné povinnosti plynoucí z toho poměru, byla by v tomto sporu arciť otázkou předurčující. Správné je ovšem, že žalovaný zavázal se dne 17. února 1914 platiti výživné pro zmíněného tehdejšího nezletilce až do doby, kdy se tento bude moci samostatně vyživovati. Před poručenským soudem doznal však žalovaný dne 17. února 1914 toliko pohlavní styk s nemanželskou matkou, nikoli též otcovství k jejímu dítku, což výslovně zdůraznil při svém výslechu před týmž soudem dne 5. prosince 1924, kteréžto okolnosti zjištěny byly bezvadně nižšími soudy. Těmito zjištěno však dále z poručenských spisů, že žalobkyně jako nemanželská matka sama u poručenského soudu označila Ludvíka Sch-a za otce svého dítka a že tento otcovství své k dítěti v prohlášení svém ze dne 2. prosince 1905 a opětně ve smíru uzavřeném dne 19. prosince 1905 před okresním soudem v přítomnosti matky dítěte, jeho poručníka uznal a pro dítě do sirotčí pokladny složil odbytné 600 K. Toto uznání otcovství Ludvík Sch. nikdy neodvolal. Tímto uznáním otcovství před soudem poručenským byl tento poměr Ludvíka Sch. jakožto otce nemanželského dítěte s absolutním právním účinkem stanoven a toto platné zjištění osobního stavu váže tak dlouho, dokud není odstraněno právně stejně účinným výrokem soudu, že toto zjištění otcovství je nesprávné a že otcem nemanželským je někdo jiný. Zmíněné určení státu osoby (poměru dítěte k nemanželskému otci) může však býti zvráceno jen na žalobu osoby, jež je k ní oprávněna, tedy na žalobu nemanželského dítka, nikoliv však na žalobu matky nemanželského dítěte a to jen podaří-li se důkaz, že uznavatel nezplodil dítě, nebo prokáže-li se, že uznání a přijetí jeho nestaly se platně. Nezbytným předpokladem toho, by žalobkyně s úspěchem založila svůj nárok proti žalovanému na předpisu §u 1042 obč. zák. je tedy, by soudní zjištění, že Ludvík Sch. je nemanželským otcem Václava W-a, bylo uvedeným způsobem zvráceno. Kdyby byl odvolací soud svému rozhodnutí položil na základ toto právní hledisko, nebyl by nařídil doplnění řízení v tom směru, by proveden byl důkaz o tom, že uznání otcovství Ludvíkem Sch-em nebylo vážné, nýbrž stalo se z návodu žalovaného.

Citace:

č. 6210. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 139-140.