Čís. 6595.

Otázku, zda byla strana ve sporu u cizozemského soudu platně zastoupena svým právním zástupcem a zda tento byl oprávněn uzavříti jejím jménem soudní smír, jest posuzovati podle práva státu, v jehož území byl spor veden.
(Rozh. ze dne 17. prosince 1926, Rv I 1037/26.)
Žalobě o zaplacení 300 zlatých marek bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Právním důvodem, o nějž žalobce opřel svůj nárok, jest smír ze dne 11. července 1924 uzavřený právními zástupci stran v jejich rozepři u zemského soudu v Královci. Jde tudíž o smír uzavřený stranami u cizozemského soudu. Strany se rozcházejí v názoru, podle jakých zásad civilního řádu jest posuzovati onen smír, zda podle zásad civilního řádu soudního platného pro země německého státu, jak míní žalobce, či podle zásad civilního řádu soudního platného pro země československé republiky, jak zase namítá žalovaný. Přisvědčiti jest názoru žalobcovu. Ovšem předpisu §u 37 obč. zák. nelze tu použíti, jelikož tento obsahuje jen zásady hmotného práva, nikoli též procesního. Avšak z povahy práva procesního vůbec vyplývá jednak, že předpisy tohoto práva mohou platiti jenom, pokud sahají hranice toho kterého státu, jednak však, že v těchto mezích předpisy ty musí platiti výlučně. Platí proto pro otázku, jak dlužno v řízení soudním postupovati, princip territoriální, jest se říditi podle procesního práva platného u soudu, u něhož se úkon Činí (Hora, Čsl. právo procesní I. str. 18). Zásadou touto jest ovládáno i procesní právo platné v československém státě. Podle §u 1 j. n. a čl. I. úvoz. zák. k j. n. lze předpisů jurisdikční normy použiti jen na spory, které jsou zahájeny před tuzemskými soudy, ovšem bez rozdílu státní příslušnosti stran rozepře. Jest proto otázku, zda žalovaný byl v onom sporu vedeném se žalobcem u zemského soudu v Královci platně zastoupen svým právním zástupcem a zda tento byl oprávněn uzavříti jeho jménem — Čís. 6596 —
1892
u soudu sporný smír, řešiti podle procesního práva platného pro německý stát. Podle §u 80 a 81 něm. c. ř. s. lze procesní plnou moc uděliti i ústně, písemní plná moc se požaduje jen k důkazu. Této povinnosti bylo v souzeném případě vyhověno, neboť odvolací soud zjistil, že žalovaný udělil svému právnímu zástupci Dru F-ovi ústní plnou moc k zastupování ve sporu se žalobcem u zemského soudu v Královci. Písemná plná moc se, jak prvý soud na základě zprávy zemského soudu v Královci zjistil, ve sporech u zemského soudu, o jaký tuto šlo, k soudním spisům nepodává. Podle §u 81 cit. zák. opravňovala plná moc zmocněnce žalovaného Dra F-a k uzavření smíru. Ovšem ustanovení §u 83 tohoto zákona připouští omezení plné moci právě v tomto směru, že lze vyloučiti u zmocněnce oprávnění к uzavření smíru. Tuto výjimku tvrdil také žalovaný na svou obranu, uváděje, že smír je neplatný, ježto Dr. F. neměl plné moci k uzavření smíru. Avšak odvolací soud zjistil, že žalovaný Dru F-ovi výslovně nezakázal uzavření smíru. V okolnosti pak, že žalovaný při jednom sporném jednání, které předcházelo smíru, nepřijal návrhu na smír, neshledal zákazu k uzavření smíru. Jde zřejmě o skutkový závěr, nepodléhající přezkumu dovolacího soudu. Pakli odvolací soud dospěl vzhledem k tomuto zjištění k právnímu uzávěru, že Dr. F. byl na základě udělené mu plné moci zmocněn bez omezení k uzavření smíru a že žalovaný jest ze smíru tohoto platně zavázán, posoudil věc správně s hlediska právního.

Citace:

č. 6595. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 855-856.