Čís. 6238.

Na pozůstalost nelze vyhlásiti úpadek po té, když byla již odevzdací listina doručena, třebas ještě nenabyla právní moci.
(Rozh. ze dne 7. září 1926, R II 290/26.) K návrhu jednoho z věřitelů prohlásil soud prvé stolice úpadek na jmění pozůstalosti po Aloisu K-ovi. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Stížnosti bylo vyhověti, protože podle pozůstalostních spisů v době, kdy návrh na vyhlášení úpadku byl podán, to jest 1. července 1926, bylo pozůstalostní řízení již skončeno a pozůstalost dědicům odevzdána, protože odevzdací listina byla jejich zástupci již dne 29. června t. r. doručena. Tím pozůstalostní jmění přestalo býti samostatným majetkovým celkem, od jmění dědiců odděleným a vyhlášení úpadku stalo se nepřípustným. I kdyby se snad účinnost pozůstalostní listiny měla počínati teprve její pravomocí, pak i tato podmínka byla by tu splněna, protože podle pozůstalostních spisů v rekursní lhůtě již uplynulé opravný prostředek nebyl podán.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dle §u 69 konk. ř. jest prohlásiti úpadek na pozůstalosti také tehdy, jsou-li předluženy. Právní účinky prohlášení úpadku nastávají dnem vyhlášení ediktu na soudní desce (§ 2 (1) konk. ř.). Nezáleží tedy na tom, kdy byl podán návrh na prohlášení úpadku. Stěžovatelka neprávem se domnívá, že dokud odevzdání pozůstalosti nenabylo moci práva, nutno vždy ještě mluviti o »ležící pozůstalosti«. Odevzdáním pozůstalosti prohlašuje se řízení pozůstalostní skončeným (§ 819 obč. zák.), jím nabývá dědic, jenž se k pozůstalosti přihlásil, »právní držby« (§ 797 obč. zák.) a dědictví, byvši mu odevzdáno, stává se součástí jeho jmění. Odevzdání pozůstalosti děje se odevzdací listinou (§ 174 nesp. říz.) a uskutečňuje se se všemi svými účinky již doručením této listiny, aniž by se vyhledávalo její právoplatnosti (tak již v rozhodnutí tohoto nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 1926, čís. sb. 5969 a býv. nej v. soudu ve Vídni Gl. U. 2184 a 8250). Edikt o prohlášení úpadku na pozůstalost Aloisa K-a byl vyhlášen na soudní desce dne 9. července 1926, pozůstalost byla však již dne 26. června 1926 odevzdána a odevzdací listina doručena dne 29. června 1926. Tehdy, kdy úpadek byl prohlášen, bylo již řízení pozůstalostní skončeno a jmění pozůstalostní splynulo s ostatním jměním dědiců. Neprávem tedy byl usnesením krajského soudu ze dne 9. července 1926 vyhlášen úpadek na pozůstalost a správně rozhodl rekursní soud, zamítnuv ke stížnosti dědiců zemřelého Aloisa K-a návrh na zavedení úpadkového řízení.

Citace:

č. 6238. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 179-180.