Č. 11092.

Vyvlastnění. — Horní právo: I. Výrok podle § 103 hor. zák., pokud se v něm stanoví odškodné, má povahu pouhého prozatímního, pro stranu nezávazného opatření, které se vymyká přezkoumání nss-em. — II. Majitel pozemků vyvlastňovaných podle § 101 a násl. hor. zák. není oprávněn namítati, že vyvlastňované pozemky jsou pro blízkost k obytným domům jiných vlastníků z vyvlastnění vyloučeny podle §§ 17 a 99 hor. zák.
(Nález ze dne 23. února 1934 č. 3261.)
Prejudikatura: ad I. Boh. A 10302/33.
Věc: Josef P. v B. (adv. Dr. Vil. Klauber z Teplic-Šanova) proti zemskému úřadu v Praze (za zúč. město T. adv. Dr. M. Kassowitz z Teplic-Šanova) o vyvlastnění pozemků pro důlni lanovou dráhu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost. — — —
Důvody: Výměrem z 21. dubna 1931, vydaným po slyšení revírního báňského úřadu v Teplicích-Šanově, uznal okr. úřad tamtéž v základě § 101 a násl. hor. zák., že vlastníci parcel, uvedení v příloze k tomuto výměru — mezi nimi též dnešní st-lé — jsou povinni část svých parcel, jak jsou v téže příloze zaznamenány a v komisionelních mapách z 30. března 1931, resp. z 11. listopadu 1930 zakresleny, přenechati městu T. jako vlastníku t. zv. Reservátního pole po dobu dolování v tomto poli k účelům zřízení a provozu visuté lanovky, a že město T. je povinno zaplatiti jim za to odškodné, jak v příloze již zmíněné je uvedeno.
Odvolání, jež z výměru toho podal Josef P., bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti nss uvážil: — — — —
St-l se bránil proti vyvlastnění svých pozemků již během řízení správního poukazem na to, že tyto pozemky leží ve vzdálenosti menší 38 m od obytných domů čp. . . ., a že proto podle §§ 17 a 99 hor. zák. nepodléhají vyvlastnění. Námitku tuto zamítl žal. úřad s odůvodněním, že se st-li resp. jeho právnímu zástupci k uplatnění této námitky nedostává potřebné legitimace, poněvadž jej vlastníci uvedených domů k hájení svých práv nezmocnili. Ve stížnosti podané k nss připouští sice st-l, že není vlastníkem oněch sousedních budov, namítá však, že k exempci podle §§ 17 a 99 hor. zák. mělo bytí přihlíženo z moci úřední, a že st-l je oprávněn úřad na to upozorniti.
Na tuto námitku stačí odpověděti, že nss je podle § 2 zák. o ss toliko povolán hájiti subjektivní práva stran. Že by však st-l zamítnutím shora uvedené námitky byl býval zkrácen v nějakém svém subj. právu, ani stížnost sama neuvádí. Ale pak slušelo námitku právě projednávanou již pro nedostatek tvrzeného porušení práva odmítnouti jako nepřípustnou, aniž za tohoto stavu měl nss příčinu zkoumati, je-li odůvodnění žal. úřadu také věcně správné.
Další námitkou, že k vyvlastňovacímu řízení měli podle § 101 hor. zák. býti přibráni také znalci stavební, napadá stížnost odškodňovací výrok, obsažený ve vyvlastňovacím nálezu. V té příčině stačí však poukázati na nál. Boh. A 10302/33, v němž v souhlase se starší judikaturou (na př. Budw. A 10041/14, 12239/14) byl vysloven právní názor, že výrok podle § 103 hor. zák., pokud se v něm stanoví odškodné, má povahu pouhého prozatímního, pro strany nezávazného opatření, a že jako takové se vymyká přezkoumání nss-em, u něhož může býti výrok takový brán v odpor jen potud, pokud v něm stanovení odškodného vůbec chybí nebo je stiženo vadou tak podstatnou, že se tím jeho právní existence stává pochybnou. Ježto však v daném případě stížnost vad takto kvalifikovaných neuplatňuje, musila i tato námitka býti odmítnuta jako nepřípustná.

Citace:

Č. 11092.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 515-516.