Čís. 16343.

Dočasná opatření v exekučním a konkursním řízení proti nezaměstnaným (vlád. nař. č. 77/1936 Sb. z. a n.).
Vzdáti se výdělečné činnosti znamená pozbýti jí jako zdroje příjmů.
Propachtování živnosti nelze klásti na roven vzdání se výdělečné činnosti ve smyslu § 12, odst. 2, řeč. vlád. nař.
(Rozh. ze dne 30. září 1937, R I 1120/37.)
Dlužník navrhl, aby rozhodnutí o návrhu na prohlášení konkursu na jeho jmění bylo podle vlád. nař. č. 77/1936 Sb. z. a n. odloženo na dobu po 30. červnu 1938, ježto je nezaměstnaným ve smyslu § 12, odst. 2, řeč. vlád. nařízení. Soud prvé stolice zamítl dlužníkův návrh na odklad. Rekursní soud uznal podle návrhu. Důvody: Potvrzením magistrátní úřadovny hlavního města Prahy ze dne 3. prosince 1936 a dodatkem ze dně 2. února 1937 bylo osvědčeno, že dlužník provozoval živnost od roku 1910 do druhé poloviny roku 1936, kdy se musel vzdáti své živnosti z hospodářských důvodů a nemá příjmů, které by stačily k slušné výživě jeho a jeho rodiny. Napadené usnesení vychází z názoru, že se dlužník vzdal živnosti propachtováním svému synovi z jiných důvodů než pro hospodářské poměry. Jde tedy o to, zda dotčená potvrzení magistrátní úřadovny byla vyvrácena výslechem dlužníka samého. Dlužník uvádí, že podnik předal hlavně proto, že nemohl dále pracovati pro stálé štvaní se strany věřitelů a nedostatek finančních prostředků. Zjištění soudu prvé stolice, že se propachtování podniku nestalo na prvním místě z důvodů hospodářských, nýbrž proto, že dlužník chtěl uniknouti stále naň vedeným exekucím, což se blíží jednání podle § 7, odst. 1, vlád. nař. č. 77/1936 Sb. z. a n., nemá náležitého a přesvědčivého podkladu v dlužníkově výslechu. Odklad prohlášení konkursu nemá býti dle § 7, odst. 1, řeč. vlád. nař. povolován, jestliže bude zjištěno, že dlužník v úmyslu věřitele poškoditi části svého majetku poškozuje, ničí, nebo bezcennými činí, zcizuje nebo zavléká. Propachtování živnosti není takovýmto jednáním a nelze je vyvozovati ani z dlužníkova výslechu. Nelze proto odpírati odkladu prohlášení konkursu z důvodu právě uvedeného předpisu. Nedostatek finančních prostředků a s tím spojené stálé štvaní se strany věřitelů, jak to dlužník nazývá, jsou důsledky hospodářských poměrů nastalých u dlužníka, o němž magistrátní úřadovna potvrdila, že se vzdal výdělečné činnosti z důvodů hospodářských. § 12, odst. 2, vlád. nař. č. 77/1936 Sb. z. a n. předpokládá jen vzdání se výdělečné činnosti, nikoliv ponechání živnosti ladem. Nezáleží tedy na tom, že dlužník, který se musil sám pro hospodářské poměry vzdáti výdělečné činnosti, propachtoval svoji živnost někomu, kdo jsa kapitálově silnější nebo obchodně zdatnější, může vésti živnost dále. Rozhodují poměry týkající se jen dlužníka samého.
Nejvyšší soud obnovil usnesení soudu prvé stolice.
Důvody:
Podle § 12, odst. 2, vlád. nař. č. 77/1936 Sb. z. a n. jest pokládati za nezaměstnanou fysickou osobu, jež se pro hospodářské poměry musila vzdáti své výdělečné činnosti, jsou-li ovšem splněny i další předpoklady tam vytčené. Dlužník svou živnost propachtoval. Vzdáti se výdělečné činnosti znamená pozbýti jí jako zdroje příjmů. Propachtováními živnosti však se dlužník nevzdal zdroje příjmů ze své živnosti, nýbrž tím svůj živnostenský podnik pouze zužitkuje jinak, než dříve. Propachtování živnosti nelze tedy klásti naroveň »vzdání se výdělečné činnosti« ve smyslu § 12, odst. 2, vlád. nař. č. 77/1936 Sb. z. a n. Pro posuzování věci nemá významu, že užitek získaný propachtováním je pro hospodářské poměry snad menší, než býval dříve. Bylo proto již z toho důvodu obnoviti usnesení soudu prvé stolice.

Citace:

č. 16343. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 264-265.