Čís. 6223.

Ke skutkové podstatě přečinu podle § 179 zák. čís. 131/1936 Sb. z. a n. (o obraně státu).
»Záludné« ve smyslu tohoto ustanovení zákona není jen jednání klamavé a lstivé, nýbrž i jednání úskočné (na př. využil-li pachatel k nahlédnutí do vojenského objektu okamžiku, kdy u něho nebylo právě hlídky).
(Rozh. ze dne 15. června 1938, Zm I 563/38.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 179 zák. čís. 131/1936 Sb. z. a n.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá rozsudek z důvodů zmatků č. 9 a) a 10 § 281 tr. ř. Nelze jí přiznat úspěch.
Stížnost nechává nenapadena rozsudková zjištění, zejména, že obžalovanému bylo známo, že v blízkosti veřejné cesty, po které šel, je opevňovací pásmo, že již dříve při pracích na poli viděl, že v blízkosti jsou stavěna vojenská opevnění a že jsou hlídána vojenskými hlídkami, a že mu bylo také známo, že tím, že opouští cestu, po níž chůze byla dovolena, přibližuje se k opevňovacímu objektu a vniká do opevněného pásma, do kterého je vstup zakázán. Stížnost nechává nenapadeno konečně i zjištění, že se obžalovaný vzdálil z veřejné cesty, přiblížil se k opevňovacímu objektu a do objektu nahlížel, v čemž nalézací soud spatřuje vniknutí do opevněného pásma samého, což se rovná v zákoně zapovězenému vnikání do obvodů opevněných a jiných pro obranu státu důležitých míst. Posledního závěru rozsudkového, že opevňovací objekty, jsoucí částí opevněného pásma, jsou místem důležitým pro obranu státu, se stížnost rovněž nedotýká.
Stížnost uplatňuje jen zmatek podle č. 9 a) § 281 tr. ř. pro udánlivý nedostatek skutkové povahy inkriminovaného činu tím, že se snaží dovodit, že toto počínání obžalovaného nelze považovat za záludné. Způsob záludný prý vyžaduje použití zvláštního stupně lsti. Prohlížení si opevňovacích objektů, tak jako by nebyly hlídány, není prý vůbec ani jednáním lstivým, nýbrž jen nepředloženým.
Stěžovateli nelze přisvědčiti, považuje-li za nezbytnou k pojmu záludnosti, vytýčenému v § 179 zák. o obraně státu, lstivost, a to dokonce nějaký zvláštní její stupeň. Příklady demonstrující jednání pod sankci § 179 cit. zák. postavené (užívání nepravých průkazů, nepravého jména, podplácení) nevyličují vesměs jednání této povahy. Záludné je pak nejen jednání klamavé a lstivé, ale již i jednání úskočné. Zálud je pojem rovnocenný pojmu: léčka, úskok (Slovník jazyka českého, Váša-Trávníček) a stejného německému pojmu: Finte, Kniff, Schlich (Českoněmecký slovník, Herzer-Prach).
A jednání obžalovaného, podávající se z rozsudkového zjištění, že obžalovaný znal povahu objektu a zákaz přibližovati se k němu z obecního oběžníku, z tabulek a z dřívějších svých pozorování, že věděl, že opevnění jsou hlídána vojskem, a přes to v době, kdy nebyla střežena, do objektu vnikl, tedy že použil okolností, kdy u vojenského objektu hlídky právě nebylo, a k němu přes známý mu zákaz se přiblížil a do něho nahlížel, že tedy svým postupem takto obešel opatření, jež měla zameziti prohlídku vojensky důležitého místa bez opatření si zvláštního povolení k tomu od vojenské správy, vyčerpává pojem takového jednání úskočného, jež spadá pod pojem záludnosti v § 179 cit. zák. zmíněné.
Není tu tedy vytýkanného zmatku podle čís. 9 a) § 281 tr. ř.

Citace:

č. 6204. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 245-247.