Čís. 4416.

Kontrolní lékař okresní nemocenské pojišťovny je veřejným úředníkem po rozumu §§ 101 odst. 2, 153 tr. zák.
(Rozh. ze dne 19. května 1932, Zm I 919/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Mostě ze dne 25. září 1931, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem těžkého uškození na těle podle § 153 tr. zák.
Důvody:
Rozsudkem soudu prvé stolice byl obžalovaný uznán vinným zločinem těžkého uškození na těle podle § 153 tr. zák., spáchaným tím, »že dne 24. února 1931 v K. kontrolnímu lékaři okresní nemocenské pojišťovny v K. Alfredu I-ovi, tedy veřejnému úředníku, když vykonával své povolání a pro výkon tohoto povolání úmyslně na těle ublížil«. Zmateční stížnost napadá tento rozsudek důvodem zmatečnosti podle § 281 čís. 10 tr. ř., namítajíc, že se ustanovení § 153 tr. zák., pod něž nalézací soud skutek obžalovaného podřadil, k tomuto skutku nevztahuje, a že skutek obžalovaného měl býti při správném výkladu zákona podřaděn pod ustanovení § 411 tr. zák., protože prý kontrolního lékaře okresní nemocenské pojišťovny nelze pokládati za veřejného úředníka po rozumu § 101 odst. 2 tr. zák. Stížnosti nelze přiznati důvodnost. Okresní nemocenské pojišťovny jsou ústavy veřejného práva; záležitosti jim zákonem ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, a to v doslovu zákona ze dne 8. listopadu 1928, čís. 184 sb. z. a n. přikázané jsou záležitostmi vládními po rozumu § 101 odst. 2 tr. zák. To vyplývá nejen z úvahy, že citovaný zákon z roku 1924 v doslovu zmíněného zákona z roku 1928 vzešel přímo z péče státu o blaho zaměstnanců, najmě ze státní péče o zajištění zaměstnanců při onemocnění, nýbrž i z celé řady ustanovení tohoto zákona, z nichž je patrna veřejnoprávní povaha okresních nemocenských pojišťoven. Pokud jde o tato ustanovení zákona, stačí poukázati k ustanovením §§ 2 a 3 o povinném pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, dále k četným ustanovením upravujícím činnost přikázanou uvedeným zákonem politickým úřadům prvé stolice (§ 32 odst. 2, § 34 odst. 4, § 36 odst. 1 a 3, §§ 45, 54, 61 odst. 2, § 263 a j.), pak k ustanovení § 86, podle něhož náleží vrchní dozor nad prováděním tohoto zákona, najmě nad nemocenskými pojišťovnami po rozumu tohoto zákona, tedy i nad okresními nemocenskými pojišťovnami, ministerstvu sociální péče, a k ustanovení § 255, jež ukládá i jiným úřadům státním a obecním, by pojišťovny po rozumu tohoto zákona, tedy i okresní nemocenské pojišťovny v jejich činnosti podporovaly. Je-li takto zcela nepochybné, že záležitosti okresním nemocenským pojišťovnám oním zákonem přikázané jsou záležitostmi vládními, jichž obstaráváním jsou okresní nemocenské pojišťovny jako ústavy veřejného práva pověřeny, nemůže býti ani pochybnosti o tom, že činovníci okresních nemocenských pojišťoven, kteří z příkazu těchto pojišťoven tyto záležitosti obstarávají, jsou veřejnými úředníky po rozumu § 101 odst. 2 tr. zák.,; neboť tito činovníci vykonávají z veřejného příkazu práce vládní. K záležitostem vládním, okresním nemocenským pojišťovnám svrchu citovaným zákonem z roku 1924 přikázaným, náleží nepochybně i kontrola činnosti smluvních lékařů těchto pojišťoven, pokud se týče kontrola nemocných, kterou okresní nemocenské pojišťovny vykonávají buď svými lékařskými důvěrníky nebo svým úředním lékařem, jemuž přísluší řízení lékařské služby v obvodu pojišťovny (§ 143 cit. zákona z roku 1924 v doslovu zmíněného zákona z roku 1928). Proto jest i tyto »kontrolní lékaře« okresních nemocenských pojišťoven, kteří vykonávají z příkazu těchto pojišťoven, tedy z veřejného příkazu, tuto kontrolu, pokládati za veřejné úředníky ve smyslu § 101 odst. 2 tr. zák. Již citovaný zákon z roku 1924 ustanovuje v 2. odstavci § 68 výslovně: »Úředníci nemocenských pojišťoven (tedy i okresních nemocenských pojišťoven) mají ve své úřední činnosti povinnosti úředníků veřejných, stanovené v zákoně trestním, požívají však také ochrany jako úředníci veřejní«. Otázkou, jsou-li »kontrolní lékaři« okresních nemocenských pojišťoven úředníky těchto pojišťoven po rozumu posléze citovaného ustanovení zákona, netřeba se podle toho, co bylo shora řečeno, obírati; neboť i kdyby bylo tuto otázku zodpověděti záporně, nebylo by pochybnosti o tom, že kontrolní lékaře okresních nemocenských pojišťoven jest v této jejich činnosti pokládati za veřejné úředníky po rozumu § 101 odst. 2 tr. zák. Námitku stížnosti, že skutečnost, že Alfred I. je zdravotním radou, je pro posouzení, zda čin obžalovaného zakládá skutkovou podstatu zločinu podle § 153 tr. zák., nerozhodná, jest označiti za bezpředmětnou; neboť nalézací soud neshledal, jak vysvítá z důvodů rozsudku, v jednání obžalovaného skutkovou podstatu zločinu podle § 153 tr. zák. proto, že čin byl spáchán na zdravotním radovi, nýbrž proto, že čin byl spáchán na kontrolním lékaři okresní nemocenské pojišťovny, když vykonával toto své povolání, a pro výkon tohoto povolání. Zaujal-li tedy nalézací soud stanovisko, že kontrolní lékař okresní nemocenské pojišťovny je veřejným úředníkem po rozumu § 101 odst. 2 tr. zák. a v důsledku toho též po rozumu § 153 tr. zák. a podřadil-li proto skutek, na němž rozhodnutí se zakládá, pod ustanovení § 153 tr. zák., nelze mu podle toho, co bylo uvedeno, důvodně vytýkati mylné právní posouzení věci (srov. též rozh. čís. 2457 sb. n. s.).

Citace:

Čís. 4416. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 126-127.