Čís. 4412.

Zamítl-li odvolací soud návrh na opravu mylně označeného druhu trestu v rozsudku soudu prvé stolice, zavinil zmatek podle § 384 čís. 9 tr. ř.
(Rozh. ze dne 7. května 1932, Zm IV 41/32.)
Nejvyšší soud v trestní věci proti J. K. a spol. pro zločin podle § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep. vyhověl zmateční stížnosti veřejného žalobce založené na důvodu zmatečnosti podle čís. 9 § 384 tr. ř., zrušil rozsudek vrchního soudu ohledně obžalovaného J. K. a uložil vrchnímu soudu, by, doplně řízení, znova ve zrušené části jednal a rozhodl.
Důvody:
Vrchní prokurátor ohlásil při hlavním odvolacím přelíčení zmateční stížnost podle čís. 9 § 384 tr. ř., poněvadž vrchní soud nevyhověl jeho návrhu při tomto přelíčení, aby byla opravena psací chyba v rozsudku soudu prvé stolice, kde u obžalovaného J. K. je uvedený trest vězení na místo trestu žaláře, a aby byli vyslechnuti předseda a zapisovatel prvého soudu o tom, jaký druh trestu byl rozsudkem prvého soudu vyhlášen. Vrchní soud zamítl návrh veřejného žalobce z důvodu, že v konceptu rozsudku prvé stolice je slovo »žalář« škrtnuto a ponecháno slovo »vězení«, což nasvědčuje tomu, že se tak stalo vědomě a úmyslně, nikoli pouhou psací chybou. Zmateční stížnost veřejného žalobce jest oprávněna. Návrh učiněný při hlavním odvolacím přelíčení veřejným žalobcem směřoval zřejmě k opravě psací chyby, vloudivší se prý do rozsudku soudu prvé stolice co do druhu vyměřeného trestu, neboť veřejný žalobce tvrdil, že vyhlášen byl trest žaláře a že jen psací chybou prvého soudu bylo ve formuláři rozsudku omylem škrtnuto slovo »žalář« na místo »vězení«. Podle § 443 tr. ř. mohla by tato chyba, stala-li se skutečně jen při psaní, býti opravena jen soudem prvé stolice, totiž soudem, který písemně rozsudek s vytýkanou psací chybou vyhotovil. Návrh veřejného žalobce směřoval tedy k tomu, by případným výslechem předsedy a zapisovatele nalézacího senátu, který rozsudek vynesl, bylo vyšetřeno a zjištěno, jak byl rozsudek ve skutečnosti vynesen a vyhlášen, a zda druh trestu v písemném vyhotovení rozsudku uvedený byl jen následkem psací chyby mylně označen jako vězení na místo žaláře, a aby podle výsledku tohoto šetření příslušný soud prvé stolice o navrhované opravě rozhodl. Takový návrh je podstatný co do věci samé, a tedy i s hlediska obžaloby, neboť, dokud jsou pochybnosti o správnosti vyhotovení rozsudku, je předčasné vzíti rozsudek za základ dalšího přezkoumávání. Vrchní soud se mylně pustil sám do věcného přezkoumání, zda jde o psací chybu, čili nic, ačkoliv na jiném místě rozsudku správně uznává, že to přísluší jen soudu prvé stolice, u něhož se tvrzená psací chyba stala. Potvrzením rozsudku soudu prvé stolice potvrdil vrchní soud i chybné prý znění rozsudku co do druhu trestu. Tímto postupem však znemožnil vrchní soud každou další opravu tvrzené psací chyby v rozsudku prvé stolice. Z toho plyne, že vrchní soud zamítajícím usnesením porušil podstatná práva s hlediska obžaloby. Proto vyhověl Nejvyšší soud zmateční stížnosti vrchního prokurátora, postupoval podle odst. 1 § 34 por. nov. a uložil vrchnímu soudu, aby doplnil řízení podle návrhu vrchního prokurátora a po tomto doplnění znova ve věci jednal a rozhodl.

Citace:

Čís. 4412. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 117-118.