Čís. 4353.

Zajal-li lesní v lese jeho dozoru svěřeném dobytek tam se pasoucí a hnal jej do vsi, by tak zjistil majitele, požívá při tomto úkonu ochrany § 68 tr. zák. i mimo obvod onoho lesa.
(Rozh. ze dne 15. ledna 1932, Zm I 985/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Táboře ze dne 11. října 1930, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost namítá, že lesní nebyl oprávněn zakročiti proti obžalovanému tak, jak učinil, nýbrž že směl podle lesního zákona jen ho vybídnouti, by dobytek odehnal, a po případě domáhati se náhrady škody u soudce civilního. Dále a hlavně namítá, že lesní nepožíval v době činu ochrany podle § 68 tr. zák., zakročiv proti obžalovanému mimo obvod lesa svěřeného jeho služebnímu dohledu, při čemž prý nejsou zjištěny předpoklady, za nichž výjimečně lze stíhati lesního škůdce i za hranice vlastního (svěřeného) lesa, totiž, byla-li prý způsobena na lesním majetku značná škoda. Obě námitky jsou bezpodstatné. Podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona ze 16. června 1872, čís. 84 ř. zák. jest polní i lesní zřízenec oprávněn zatknouti neznámou mu osobu, kterou přistihne při spáchání trestného činu na věcech jeho dozoru svěřených; podle § 3 odst. 2 má totéž oprávnění, přistihne-li neznámou osobu na cizím pozemku nebo v blízkosti věcí jeho dohledu svěřených za takových okolností, které budí důvodné podezření, že na oněch věcech spáchala nebo chtěla spáchati trestný čin; podle § 4 téhož zák. je týž zřízenec oprávněn stíhati škůdce, kterého přistihl v obvodu svého dozoru za okolností v § 3 zmíněných a který se dal na útěk, přes hranice svého obvodu a i za těmito hranicemi ho zatknouti; podle § 57 les. zák. z 3. prosince 1852, čís. 250 ř. zák. může lesní personál zatknouti neznámé osoby dopadené při lesním pychu; podle § 58 téhož zák. může takové osoby, když se dají na útěk, stíhati mimo obvod vlastního lesa; § 63 a 64 stanoví, že majitel lesa, poškozený neoprávněným pasením cizího dobytka v lesních kulturách, může zajmouti tolik kusů dobytka, co stačí k zajištění nároku na náhradu škody, a přiměti pastýře dobytka, by zbývající část bezprodleně odstranil z lesa. Toto právo nemá majitel lesa, nýbrž musí se domáhati náhrady civilní žalobou, je-li majitel dobytka neznámý nebo nebyl-li spáchán trestný čin.
V souzeném případě je zjištěno, že přísežný lesní velkostatku v P. přistihl v lese jeho dozoru svěřeném obžalovaného, pasoucího čtyři krávy v mladé lesní kultuře; poněvadž obžalovaného (ani majitele dobytka) neznal, chtěl zjistiti jméno přistiženého, by ho oznámil okresnímu úřadu pro lesní pych; obžalovaný, vida lesního za sebou běžeti, opustil krávy a dal se na útěk směrem do lesa velkostaku v-ckého, vzdáleného od místa činu asi 1000 m. Lesní zajal krávy a hnal je směrem ke vsi, by takto zjistil jméno majitele; při tom se obžalovaný lesnímu dvakráte zprotivil, vyhrožuje mu ubližením na těle a drže při tom v ruce napřažený bič, v úmyslu, by zmařil služební výkon lesního, spočívající ve zjištění jména majitele dobytka jeho odehnáním. Podle § 3 čís. 1 a) a § 3 čís. 2 zák. čís. 84/1872, jakož i podle § 57 les. zák. byl lesní oprávněn, přistihnuv neznámého mu obžalovaného při lesním pychu, dokonce ho zatknouti, tím spíše zjistiti jeho jméno způsobem, pro který se rozhodl. Podle § 4 zák. čís. 84/1872 a § 58 les. zák. byl oprávněn, an se dal obžalovaný na útěk, stíhati ho a zatknouti i na území cizího lesa. Podmínkou těchto oprávnění není za všech okolností, by byla způsobena značná škoda, nýbrž stačí, že pachatel byl přistižen při lesním pychu a zřízenci lesnímu byl neznámý. (Srov. § 3 odst. 1 a) a odst. 1 c) cit. zák. čís. 84/1872). Že lesní s dobytkem surově zacházel (a tím jeho zákrok pozbyl povahy služebního jednání) rozsudek nezjistil a nelze k tomuto libovolnému tvrzení zmateční stížnosti přihlížeti. Ustanovení § 63 a 64 les. zák., dávající poškozenému právo zajmouti dobytek za předpokladů tam uvedených, nedotýká se práv lesního personálu plynoucích ze zákonných ustanovení výše citovaných, zjistiti škodu a jméno majitele dobytka, přistiženého při lesním pychu, jehož pachatel je neznámý a dal se na útěk. Ze všeho, co uvedeno plyne, že nalézací soud posoudil věc správně, přiznav za zjištěných okolností v souzeném případě zvýšenou ochranu podle § 68 tr. zák. lesnímu, který zakročil proti obžalovanému věcně i formálně právem i mimo obvod lesa jeho dozoru svěřeného.

Citace:

Čís. 4353. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 23-25.