Čís. 4400.

Pouhé požádání svědka, v jakékoli formě pronesené, by neřekl u soudu pravdu, neb aby ji zamlčel, není ještě sváděním ke křivému svědectví ve smysle § 222 tr. z.; toto zákonné ustanoveni však nevyžaduje, aby svádění bylo podporováno slibem hmotné výhody nebo vyhrůžkou. Z pojmu »usilování« plyne, že pachatel musí vykonávati na svědka takový psychický vliv, z kterého jest zjevný úmysl, přiměti svědka ke křivému svědectví.
Křivé svědectví musí se týkati podstatných okolností souzeného případu.
(Rozh. ze dne 9. dubna 1932, Zm III 236/31.)
Nejvyšší soud v trestní věci proti M. H., pro zločin podle § 222 tr. zák., po veřejném líčení o zmateční stížnosti veřejného žalobce zrušil podle § 35 odst. 1. por. nov. z úřadu rozsudky obou soudů nižších stolic a vrátil věc krajskému soudu v T. k novému projednání a rozhodnutí; zmateční stížnost poukázal na toto rozhodnutí.
Z důvodů:
Soud první stolice uznal obžalovaného vinným zločinem podle § 222 tr. zák., přijav za zjištěno, že naváděl svědkyni M. R., když v trestní věci pro přečin urážky na cti, vedené u okresního soudu v P. proti J. S. měla býti po odročeném líčení znovu ještě k pokračování v hlavním líčení jako svědkyně předvolána, by při tomto hlavním líčení před soudem udala, že už všechno zapomněla. Vrchní soud v B. jako odvolací soud zrušil rozsudek první stolice a při nezměněném skutkovém stavu zprostil obžalovanou podle § 326 č. 1 tr. ř. z obžaloby s odůvodněním, že k naplnění skutkové podstaty zločinu svádění ke křivému svědectví nestačí požádání svědka, by neudal pravdu neb aby ji zamlčel, nýbrž, že zákon vyžaduje intensivní činnost a že jen tenkráte, kdyby takové požádání bylo spojeno se slibem výhody nebo protihodnoty nebo s podobným jednáním, které jest způsobilé učiniti nátlak, neb uvésti v pokušení svobodné rozhodnutí svědkovo, aby proti pravdě vypovídal, je lze považovati čin za zločin podle § 222 tr. zák. Tento názor vrchního soudu napadá veřejný žalobce v odůvodnění své zmateční stížnosti, podané z důvodu věcné zmatečnosti podle bodu 1 a) § 385 tr. ř. I když jest přisvědčiti odvolacímu soudu v tom, že k naplnění skutkové podstaty zločinu podle § 222 tr. zák. nestačí každé, v jakékoliv formě pronesené požádání svědka, by neudal u soudu pravdu neb aby ji zamlčel, nelze souhlasiti s názorem, že za svádění ke křivému svědectví lze považovati jen takové požádání, které jest spojeno buď se slibem nějaké výhody anebo s jednáním, jež jest způsobilé učiniti nátlak na svobodné rozhodnutí svědkovo. Z pojmu snahy, navésti svědka, plyne sice, že musí jíti o vykonání psychického vlivu, jímž podle úmyslu pachatelova má býti u svědka překonán odpor proti křivému svědectví, že úmysl pachatelův musí směřovati k tomu, by svým vlivem u svědka způsobil rozhodnutí, že vydá křivé svědectví; zákon však nevyžaduje, aby toto svádění bylo podporováno slibem hmotné výhody nebo vyhrůžkou. Stačí jakékoliv jiné uplatňování vlivu, z něhož je zjevný úmysl pachatelův, aby psychickým vlivem přivedl svědka k rozhodnutí, že bude křivě svědčiti. Nejvyšší soud, zkoumaje věc s tohoto hlediska shledal, že skutková zjištění nižších soudů nestačí, by otázka, zda jednáním obžalovaného je naplněna skutková podstata zločinu podle § 222 tr. zák., spolehlivě mohla býti řešena. Zejména bude třeba zjistiti přesně, v jaké formě, jakými slovy a za jakých okolností se svádění svědkyně M. R. stalo, zda obžalovaný za tím účelem svědkyni vyhledal, jakým způsobem svoji žádost zdůrazňoval anebo podporoval, aby svěděni k vydání křivého svědectví pohnul. Další podstatnou podmínkou trestnosti je, aby křivé svědectví, k němuž bylo naváděno, týkalo se podstatných okolností. V tom směru jsou skutková zjištění nižších soudů rovněž nedostatečná a bude třeba tyto okolnosti z příslušných trestních spisů zjistiti. Poněvadž nejvyšší soud vzhledem k předpisu § 33 odst. 3. por. nov. sám tato zjištění učiniti nemůže, bylo třeba ve smyslu § 35 odst. 1. por. nov. učiniti opatření, jak uvedeno výše v dispositivní části tohoto rozhodnutí, a zmateční stížnost na to poukázati.

Citace:

Čís. 4400. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 98-99.