Čís. 4390.

Rozdíl mezi ustanoveními §§ 11 a 12 a §§ 14 a 18 zákona čís. 89/ 1897 ř. zák.
I prodej dosud živého prasete (rolníkem řezníkovi) lze podřaditi ustanovení čís. 2 § 14 zák. čís. 89/1897 ř. zák., bylo-li prase již při
Trestní rozhodnutí XIV. 5 prodeji k němuž došlo právě pro jeho onemocnění (červenkou) a pro jeho nebezpečí zdechnutí, určeno k tomu, by bylo bez odkladu poraženo, vysekáno a jako potravina zužitkováno.
Ona přípravná práce řezníkova ke zpracování masa a k jeho prodeji nespadá pod ustanovení (§ 8 tr. zák. a) § 11 čís. 2, nýbrž pod ustanovení § 14 čís. 2, po případě § 18 čís. 2 zák. čís. 89/1897 ř. zák. podle toho, lze-li mu přičítati vědomost o způsobilosti masa škoditi zdraví lidskému či jen nedbalost v tomto směru.
(Rozh. ze dne 18. března 1932, Zm I 23/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem okresního soudu v Nýrsku ze dne 15. července 1931 a potvrzujícím jej rozhodnutím krajského jako odvolacího soudu v Klatovech ze dne 1 .října 1931 byl, pokud jde o výrok, jímž byl trestný čin, jehož se dopustil Petr W., podřaděn pod ustanovení § 8 tr. zák. a § 11 čís. 2 zákona ze dne 16. ledna 1896, čís. 89 ř. zák z roku 1897, porušen zákon v oněch ustanoveních. Zmateční stížnost generální prokuratury na záštitu zákona se však zamítá, pokud směřuje proti oněm rozhodnutím i ve výroku, jímž byl Tomáš P. uznán vinným přestupkem podle § 14 čís. 2 zákona z 16. ledna 1896, čís. 89 ř. zák. z roku 1897.
Důvody:
Rozsudkem okresního soudu v Nýrsku ze dne 15. července 1931 byli uznání vinnými: Petr W., řezník v N., že dne 17. června 1931 v N. koupil od rolníka Tomáše P-ho prase onemocnělé červenkou, prase to porazil, vyvrhl a očistil tak, jak bývají prasata ke zpracování nebo ku prodeji masa připravována a zpracována, maso však jen proto neprodal, že se četnictvo o tom dovědělo a dalšímu zpracování a prodeji zabránilo, čímž se dopustil přestupku podle § 8 tr. zák. a § 11 čís. 2 zákona ze dne 16 ledna 1896, čís. 89 ř. zák. z roku 1897. Tomáš P., že ono červenkou onemocnělé prase, tedy předmět, jehož požití bylo způsobilé ohroziti lidské zdraví, Petru W-ovi prodal, tedy z nedbalosti do obchodu přivedl, čímž se dopustil přestupku podle § 14 čís. 2 cit. zák. Podle důvodů rozsudku doznali obvinění, že W. od P-ho nemocné prase koupil, je porazil, vyvrhl a očistil, a že je měl ve svém sklepě. Oba obvinění věděli, že prase jest nemocné, P. však tvrdil, že nevěděl, o jakou nemoc jde. Podle výpovědi okresního zvěrolékaře šlo o typickou nemoc červenky vepřů, kterou W. musil poznati. Soud zjistil, že W. by byl maso z tohoto prasete zpracoval nebo prodal, kdyby tomu nebylo zabráněno zakročením četnictva. O Tomáši P-im zjistil soud, že přes to, že věděl o nemoci prasete, je řezníkovi (W-ovi) prodal, takže musil věděti, že maso z toho prasete přijde do obchodu, v čemž je spatřovati nedbalost. Odvolání oběma obviněnými podané nemělo úspěchu, neboť krajský jako odvolací soud v Klatovech rozsudkem ze dne 1. října 1931 potvrdil rozsudek okresního soudu s poukazem na rozhodovací důvody prvého soudce. Podle názoru generální prokuratury byl rozsudky těmi porušen zákon. Tomu jest přisvědčiti, pokud jde o výrok týkající se Petra W-a. Skutek za vinu mu dávaný byl nesprávně podřaděn pod ustanovení § 8 tr. zák. a § 11 čís. 2 zákona ze 16. ledna 1896, čís. 89 ř. zák. z roku 1897. Rozsudek si zřejmě neuvědomuje rozdíl mezi ustanovením §§ 11 a 12 cit. zák. se strany jedné a ustanovením §§ 14 a 18 téhož zák. se strany druhé. Kdežto totiž §§ 11 a 12 mají chrániti spotřebitele před oklamáním, kupiteli se má dostati zboží, jež chce koupiti, ustanovení tu uvedená mají tedy v prvé řadě na zřeteli hospodářskou stránku obchodu s potravinami, je předmětem ochrany §§ 14 a 18 cit. zák. nejen zájem kupitelův, nýbrž především veřejný zájem chrániti zdraví spotřebitelů, jež by bylo uvedeno v nebezpečí zdraví škodlivými potravinami (užitnými předměty). V souzené trestní věci, jak zřejmo z rozsudkových důvodů, dává se Petru W-ovi za vinu, že choval na prodej maso pocházející z vepře stiženého červenkou, jež se nejen podle posudku znalcova nehodilo k lidskému používání, nýbrž i podle rozsudkových důvodů bylo způsobilé škoditi lidskému zdraví. Nemůže proto přicházeti v úvahu kvalifikace činu v rozsudku uvedená, nehledíc ani k tomu, že ze spisů nevyplývá, že maso to bylo na prodej chováno ve formě k oklamání způsobilé, nýbrž správně skutková podstata buď přestupku podle § 14 čís. 2 cit. zák., nebo přečinu podle § 18 čís. 2 cit. zák. podle toho, lze-li obviněnému přičítati vědomost o způsobilosti masa škoditi zdraví lidskému či jen nedbalost v tomto směru. Poněvadž P. W. byl uznán vinným mírnějším trestným činem, než na jaký by při správné kvalifikaci mělo býti uznáno, bylo se vzhledem k ustanovení § 292 tr. ř. obmeziti jen na prohlášení, že zákon byl porušen, a vyhověti tak důvodné v tomto směru zmateční stížnosti generální prokuratury po rozumu §§ 33, 292, 479 tr. ř.
Nebylo však lze uznati, že byl porušen zákon výrokem, jímž byl Tomáš P. uznán vinným přestupkem podle § 14 čís. 2 zákona ze 16. ledna 1896, čís. 89 ř. zák. z roku 1897. To, že šlo v činnosti tohoto obžalovaného o prodej prasete dosud živého, nepřekáží použití čís. 2 § 14 cit. zákona, poněvadž, jakž plyne z porovnání čís. 1 a 2 § 14, jedná jen trestní zákaz čís. 1 přímo o potravinách, kdežto zákaz čís. 2 mluví o předmětech jako potraviny na prodej chovaných, prodaných nebo jinak do obchodu uváděných. O takový předmět podle skutkového zjištění nalézacího soudu v pravdě šlo, neboť prase, třebaže bylo prodáno živé, bylo již při prodeji, k němuž došlo pro jeho onemocnění a pro nebezpečí zdechnutí, určeno k tomu, by bylo bez odkladu poraženo, vysekáno a jako potravina zužitkováno, takže je uskutečněna první složka čís. 2 § 14, že totiž obžalovaný — a to podle rozsudkového předpokladu nedbale — prodával předmět — živé prase — jako potravinu. (Srov. rozh. býv. nejv. soudu víd. čís. 2359, 2496). I druhá složka skutkové podstaty čís. 2 § 14, že požívání takového předmětu je způsobilé škoditi zdraví lidskému, je uskutečněna, jelikož maso z vepře stiženého červenkou, jež se podle znalcova posudku nehodilo k lidskému požívání a musilo býti proto zakopáno, bylo i podle rozsudkových důvodů způsobilé poškoditi lidské zdraví. Jsou tedy dány veškeré složky čís. 2 § 14 zákona ze dne 16. ledna 1896, čís. 89 ř. zák. z roku 1897, takže nelze tvrditi, že jeho
5* použitím byl zákon porušen. V tomto směru nebylo proto lze zmateční stížnosti vyhověti.

Citace:

Čís. 4390. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 81-84.