Čís. 4385.

Teprve po rozhodnutí o podmíněném odkladu výkonu trestu jest rozsudek pravoplatný ve smysle § 517 tr. ř. a může ho býti použito při vyměření úhrnného trestu.

(Rozh. ze dne 8. března 1932, Zm III 28/32.)
Zmateční stížností podle § 385 čís. 2 tr. ř. vytýkal obžalovaný usnesení odvolacího soudu, jímž mu nebyl povolen podmínečný odklad výkonu trestu, mezi jiným, že odporuje předpisu § 6 čís. 4 zákona čís. 562/19 Sb. z. a n., vyslovivši, že není podmínek, aby před rozhodnutím o podmínečném odsouzení bylo dříve rozhodnuto o vyměření úhrnného trestu.
Nejvyšší soud zmateční stížnost obžalovaného zamítl.
Z důvodů:
Podle § 517 tr. ř. jest podmínkou pro shrnutí několika trestů v trest úhrnný, že někdo byl odsouzen různými pravoplatnými rozsudky k několika trestům na svobodě. Podmínkou jest tedy pravoplatný rozsudek. Výrok o podmínečném odkladu výkonu trestu jest součástí výroku rozsudkového, a to i tehda, bylo-li z jakéhokoli důvodu o této otázce rozhodováno dodatečně ve smyslu § 7 odst. 2 zák. čís. 562/19, jakž se stalo i v tomto případě. Teprve po rozhodnutí o podmínečném odsouzení jest rozsudek pokládati za pravoplatný ve smyslu § 517 tr. ř. a za způsobilý, by ho bylo použito při vyměření úhrnného trestu. Otázka, zda přijde pak v úvahu i rozhodování ve smyslu § 6 bodu 4 zák. čís. 562/19, na věci nic nemění.

Citace:

Čís. 4385. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 75-76.