Čís. 4406.

Otisk zhotovený cyklostilem jest »tiskovinou« ve smysle § 2 odst. 1. zák. čl. 14:1914.
»Rozšiřovati« ve smysle § 8 zák. čl. 14:1914 lze i jediný exemplář tiskoviny, činí-li se jeho obsah přístupným, třebas postupně, velkému počtu lidí, aniž bylo předem zabezpečeno, že zůstane v úzkém kruhu zájemců.
(Rozh. ze dne 22. dubna 1932, Zm IV 777/31.) Obžalovaný předčítal a dával podpisovati v obci S. dům od domu v době od 19. do 25. února 1931 leták zhotovený na cyklostilu, na němž nebylo označeno jméno vlastníka tiskárny neb rozmnožovacího ústavu, ani místo tisku nebo rozmnožování. Oba nižší soudy uznaly obžalovaného vinným a odsoudily ho pro přečin podle § 24 č. 3. zák. čl. 14:1914.
Nejvyšší soud zamítl zmateční stížnost obžalovaného.
Z důvodů:
Proti rozsudku vrchního soudu ohlásil a provedl obžalovaný zmateční stížnost podle č. 1 a) § 385 tr. ř. Zmateční stížnost není důvodná. Stěžovatel vytýká, že závadný spis, který není letákem, nýbrž peticí, určenou Národnímu shromáždění, nebyl rozmnožen způsobem v § 2 tisk. zák. uvedeným, poněvadž byl rozmnožen na tak zv. cyklostilu. Okolnost, zda rozšiřovaný tiskopis je letákem, či peticí, je s hlediska § 24 čís. 3 zák. čl. 14:1914 nerozhodná. Vyžaduje se jen, aby šlo o tiskovinu. Podle § 2 tisk. zák. třeba rozuměti tiskovinou rozmnožováni spisu pořízené způsobem technickým aneb chemickým. Stěžovatel má zřejmě za to, že zákon rozumí tiskovinou jen výrobky zhotovené tiskařským lisem. Avšak pro takové omezení nesvědčí ani doslov zákona, ani jeho účel. Zákon mluví o rozmnožování technickým způsobem. Otisky na cyklostilu jsou produkty rozmnožené technickou cestou, což ostatně i zmateční stížnost uznává, neboť cyklostil umožňuje svým technickým zařízením zhotovení více stejných spisů jako otisků. Stěžovatel ani neuvádí, které technické důvody by překážely tomu, aby výrobky cyklostilu nespadaly pod ustanovení tiskového zákona. Zákon má při stanovení pojmu tiskoviny na zřeteli, že jde o hromadné zhotovení stejných výtisků, aby myšlenky jimi projevené vnikly cestami, shrnutými v § 8 tisk. zák. pod pojmem rozšiřování, rychle ve známost širšího kruhu lidí. Spisy rozmnožené na cyklostilu mohou dojíti přibližně stejně rychlého a rozsáhlého rozšíření jako výtisky tiskařského lisu. Námitky, že by pak každý oběžník bank a velkoobchodu rozmnožený na cyklostilu a dále podání advokátů ve více vyhotoveních, hlavně ve věcech konkursních a vyrovnacích, podléhaly tiskovému zákonu, což by bylo absurdní, nepřihlížejí k ustanovení § 5 tisk. zák., který výslovně vypočítává případy, na které se § 5 tisk. zák. nevztahuje a který obavy stěžovatelovy činí bezdůvodnými. Poněvadž otisky na cyklostitu jest považovati za tiskoviny, neobstojí ani námitka stěžovatelova, že závadný spis nebyl rozmnožen v žádné tiskárně anebo v rozmnožovacím podniku. V případě rozmnožení spisu na cyklostilu je tiskařem zřejmě osoba, která otisky zhotovila, místem tisku je místo, kde otisky byly psacím strojem zhotoveny, a nakladatelem je ten, kdo soustřeďuje ve svých rukou celkový odbyt otisků pro obecenstvo. Stěžovatel tvrdí dále, že spis nerozšiřoval, poněvadž jej nevyložil k veřejnému nahlédnutí, nýbrž předložil spis každému, kdo jej chtěl podepsati, zvlášť a soukromým způsobem. Stěžovatel však nesprávně vykládá pojem rozšiřování. Podle § 8 tisk. zákona jest rozšiřováním ve smysle zákona prodej, bezplatné rozdílení, vyložení k veřejnému nahlédnutí, umístění na veřejném místě a rozeslání. Nižší soudy zjistily, že obžalovaný v době mezi 19. a 25. únorem 1931 v obci S. po domech předčítal a dával k podpisu závadnou tiskovinu. Vlastním cílem rozšiřování jest, aby se tiskovina dostala do veřejnosti. Toho také bylo zjištěnou činností obžalovaného dosaženo, neboť jeho jednáním stala se závadná tiskovina přístupnou obyvatelstvu obce S. v tak velkém počtu, že jest hovořiti o obecné přístupnosti tiskoviny. Na tom nemění nic okolnost, že se tak stalo postupně sdělováním jednoho exempláře, neboť právě tímto postupným sdělováním byla přivoděna obecná přístupnost tiskoviny. Z obsahu tiskoviny a dále z okolnosti, že byla sdělena mnoha osobám, aniž bylo předem určeno, že má zůstati v úzkém kruhu zájemců, vysvítá, že byla určena pro veřejnost. Zjištěnou činností sděloval, to jest bezplatně rozděloval obžalovaný závadnou tiskovinu postupně mnoha osobám v úmyslu, aby se o obsahu tiskoviny dozvěděly, a proto vyčerpává činnost obžalovaného pojem rozšiřování bezplatným rozdělováním. Poněvadž jde o tiskovinu, na které třeba vyznačiti náležitosti v odst. 1 § 5 tisk. zák. předepsané, závadná tiskovina těchto náležitostí neměla, a zjištěná činnost obžalovaného vyčerpává pojem rozšiřování bezplatným rozdělováním, porušil obžalovaný svým jednáním předpis § 24 čís. 3 zák. čl. 14/1914. Zmateční stížnost byla jako bezdůvodná podle odst. 1. § 36 por. nor. zamítnuta.

Citace:

Čís. 4406. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 106-108.