Čís. 4443.

Neposkytuje-li ani výrok ani odůvodnění rozsudku spolehlivých údajů o tom, na jakém základě byl vyměřen trest, rozsudek jest zmatečný podle § 384 čís. 10 tr. ř.
(Rozh. z 24. srpna 1932, Zm III 309/32.)
Nejvyšší soud v trestní věci proti L. B., obžalovanému pro zločin loupeže, na základě veřejného líčení o zmateční stížnosti obhájce obžalovaného z povinnosti úřední z důvodu zmatečnosti, uvedeného v § 384 čís. 10 tr. ř., zrušil rozsudek soudu porotního s celým řízením a krajskému jako porotnímu soudu v Nitře uložil, aby provedl nové hlavní přelíčení a ve věci rozhodl. Zmateční stížnost byla poukázána na toto rozhodnutí.
Důvody:
Proti rozsudku porotního soudu ohlásil obhájce zmateční stížnost podle § 384 čís. 9 a § 385 čís. 1 a), b) tr. ř., kterou částečně provedl. Přezkoumávaje věc, shledal nejvyšší soud toto: Soud porotní uznal obžalovaného, vinným zločinem pokusu loupeže podle §§ 65, 344, 349 odst. 1. čís. 2 tr. zák. a vyměřil mu podle § 349 odst. 1. a § 66 s použitím § 92 tr. zák. trest žaláře v trvání dvou roků. Podle § 66 tr. zák. jest trest vyměřiti i pod nejnižší sazbou trestní, stanovenou na čin dokonaný, ano, lze užíti i mírnějšího způsobu trestu, než v zákoně jest uveden. Sazbou trestní podle § 349 odst. 1. tr. zák. jest káznice od 10 do 15 roků. Použitím § 66 tr. zák. lze tedy snížiti trest káznice až na dva roky a, pokládá-li soud za důvodné, aby uložil mírnější způsob trestu, lze sejíti až na žalář v trvání šesti měsíců. Použití § 92 tr. zák. značí, že soud pokládá i tuto nejnižší míru trestu, zákonem stanovenou, za příliš přísnou, že tedy uložiti jest trest vězení zřejmě pod šest měsíců. V důvodech rozsudkových jsou sice vypočítány polehčující okolnosti, které by snad použití § 92 tr. zák. odůvodniti mohly, z doslovu rozsudkového výroku však nicméně ani ve spojení s rozsudkovými důvody nelze seznati, na jakém základě porotní soud rozhodnutí o trestu učinil. Pokládal-li za přiměřený trest na svobodě v trvání dvou roků, který ve smyslu § 22 tr. zák. bylo ovšem vyměřiti káznicí, nikoli žalářem, jest nesrozumitelné, proč citoval § 92 tr. zák. Pokládal-li za zákonu vyhovující. aby bylo použito ustanovení § 92 tr. zák., jest nesrozumitelné, proč neuložil trest vězení, když přece uložený trest mohl vysloviti již podle ustanovení § 66 tr. zák. Poněvadž tedy ani výrok rozsudkový ani jeho důvody neposkytují spolehlivého vodítka pro přezkoumání, na jakém základě byl trest vyměřen, jest výrok rozsudkový nesrozumitelný a rozsudek trpí zmatečností, uvedenou v § 384 čís. 10 tr. ř., k níž podle posledního odstavce téhož paragrafu hleděti jest z povinnosti úřední. Bylo tudíž rozhodnuto, jak uvedeno ve výrokové části usnesení a zmateční stížnost poukázána na toto rozhodnutí.

Citace:

Čís. 4443. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 166-167.