Čís. 4475.

Radiotelefonním zařízením po rozumu § 24 zák. čís. 9/1924 nejsou jen úplné a k provozu schopné radiopřístroje (radiové aparáty), nýbrž i přístroje ve stavu nepoužívatelném, jichž lze používati po výměně některé součástky a po opravě (připojení součástek jiných), ba i takové součástky, jsou-li pro telefonní provoz podstatné.
Jde o právní omyl ve smyslu § 233 tr. zák., domníval-li se pachatel, že k přechovávání nepoužívatelného přístroje není třeba koncese.
(Rozh. ze dne 27. září 1932, Zm I 95/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chrudimi ze dne 1. prosince 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 24 čís. 1 zákona čís. 9/1924 sb. z. a n.
Důvody:
Zmateční stížnost, uplatňující důvody zmatečnosti čís. 9 a), 9 b) § 281 tr. ř., namítá, že napadený rozsudek odsuzuje stěžovatele pro přechovávání radiotelefonního zařízení, ač prý v pravdě o radiotelefonní zařízení nešlo, an aparát, přesněji, co stěžovatel pod názvem radiotelefonního aparátu přechovával a ve vlastnictví měl, nefungoval a fungovati nemohl; proto byl aparát ten (naprosto) nepoužívatelný. Skutkový podklad této námitky (tvrzení stížnosti), že domnělý aparát nebyl než snůškou nějakých isolovaných drátů, spojovaného vedení, podstavců pro lampu a pod., nebo třeba, že to byl nepotřebný brak, netřeba přezkoumávati v tom směru, zda je vzat ze skutkových zjištění rozsudku, a netřeba ani uváděti na pravou míru podrobným opakováním znaleckého posudku, podle něhož byla v součástkách stěžovateli zabavených obzvláště i lampa normální funkce schopná, a podle něhož bylo lze přístroje používati po výměně otočného kondensátoru, odstranění jinak shledaných závad a doplnění anténou, uzeměním a baterií. Neboť námitka neobstojí ani jinak. Stížnost nerozlišuje mezi úplným (bezvadným) aparátem, jímž lze zachytiti radiotelefonní zprávy (přijímací stanicí) a mezi radiotelefonními zařízeními, a neuvědomuje si, že radiotelefonními zařízeními je podle ustálené judikatury (srovnej rozhodnutí č. 4219, 3845 sb. n. s.) rozuměti i součástky, jsou-li pro telefonní provoz podstatné, tím spíše dosud neúplné a k provozu prozatím nezpůsobilé přístroje (viz rozhodnutí č. 3500 sb. n. s. a j. a srovnej k tomu i sdělení ministerstva obchodu ve Věstníku ministerstva spravedlnosti ročník 1927 str. 144, podle něhož jsou radiotelefonním zařízením i elektronové lampy všeho druhu, ovšem, nikoli i sluchátka). Judikatuře té nelze vytknouti, že je výsledkem příliš rozšiřujícího výkladu nebo dokonce jen obdobného použití dotčených zákonných norem, třebaže normy ty jsou — jak stížnost právem uplatňuje — výronem snahy zákonodárcovy zabrániti, by nepovolané, t. j. státní koncesí nezmocněné osoby nemohly zneužíti radiotelefonního zařízení. Bezprostředně hrozícímu nebezpečí, které tu je, má-li někdo ve své disposici zařízení, správněji přístroj, jímž jest mu umožněno súčastniti se telefonního styku, je čeleno již ustanovením § 18 zákona čís. 60/1923 o trestnosti zřízení nebo provozování telegrafu, tudíž — viz § 2 cit. zákona a § 3 provozovacího nařízení čís. 82 sb. z. a n. z roku 1925 — i radiotelefonní stanice bez povolení ministerstva pošt a telegrafů. Záruku tímto ustanovením zjednanou, že radiotelefonní zprávy mohou býti zachycovány jen osobami, jejichž spolehlivost byla zkoumána státní správou před udělením koncese, rozšířil zákon čís. 9/1924, který je v podstatě jen prováděním ustanovení § 5 zákona čís. 60/1923 a který ustanovením § 24 odstavec čís. 1 čelí vzdálenějšímu nebezpečí zneužití radiotelefonu, jaké hrozí i jen z přechovávání součástek radiotelefonních, ano z nich lze doplněním aneb opravou sestaviti celou stanici radiotelefonního provozu schopnou. Ustanovení § 24 zákona čís. 9/1924 nebylo by vedle ustanovení § 18 zákona čís. 60/1923 třeba, kdyby i radiotelefonním zařízením po rozumu onoho ustanovení byly, jak stížnost tomu chce, jen úplné a k provozu schopné radiopřístroje (radiové aparáty). Proto nelze shledati právní omyl v tom, že napadený rozsudek spatřuje radiotelefonní zařízení po rozumu § 24 odst. čís. 1 zákona čís. 9/1924 v přístroji, který byl sice ve stavu, ve kterém byl u stěžovatele zabaven, nepoužívatelný, jehož by však bylo lze používati po výměně jedné součástky a po opravě, jakož i připojení jiných součástek, takže přístroj má (stěžovatel přechovával) i upotřebitelné součástky (zařízení) radiotelefonní.
Rozsudek uvádí, že se stěžovatel hájil tím, že se domníval, že nepotřebuje povolení. Netřeba zkoumali, zda je tím vysloveno, že byl vůbec obhajobou stěžovatelovou tvrzen omyl — stížností s hlediska čís. 9 b) § 281 tr. ř. uplatňovaný — totiž domněnka stěžovatelova, že věci u něho zabavené nejsou věcmi (nebezpečnými) zakázanými, nýbrž, že je to »nepotřebný brak«, t. j. aparát naprosto nepouživatelný, na který není třeba koncese. Neboť stěžovatel doznal, že vyměnil věci u něho zabavené jakožto radiový přístroj, a stížnost nebere v pochybnost, že stěžovatel věděl, že jde ve věcech mu zabavených o věci určené k provozu radiotelefonnímu, o věci, tvořící součástky radiového přistroje, přesněji že věděl, že jde o radiový přístroj, ovšem nepoužívatelný (k zachycení radiotelefonních zpráv nezpůsobilý). Domníval-li se stěžovatel, že k přechovávání nepoužívatelného přístroje, k přechovávání věcí, jejichž celek bez opravy a bez doplnění neumožňuje účast na radiotelefonním styku, není třeba koncese, předpokládal mylně, že není zakázáno a není trestno přechovávati věci ty nebo takový přístroj bez (úředního) povolení. Takový předpoklad není však než mylným výkladem pojmu radiotelefonního zařízení (rozsahu ustanovení § 24 zákona čís. 9/1924) a rovná se neznalosti dotčeného ustanovení trestního zákona, která stěžovatele podle jasných ustanovení §§ 3, 233 tr. zák. odpovědnosti nezprošťuje. Ku připojenému tvrzení stížnosti, že ani předchůdce stěžovatelův v přechovávání zabaveného přístroje neměl koncese, budiž podotčeno, že svědek B., o nějž jde, podle svého nevyvráceného svědectví koncesi původně měl, avšak po spálení lampy, kterým se stal aparát nepoužívatelným, koncesi odhlásil, čímž ovšem další přechovávání aparátu nestalo se v jeho osobě protiprávním a trestným (viz § 23 zákona čís. 9/1924 a rozh. čís. 3841 sb. n. s.).

Citace:

Čís. 4475. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 207-209.