Čís. 4376.

I. Podkladem pro vyměření úhrnného trestu jsou právoplatné rozsudky, určující tresty na svobodě, které nejsou ještě odpykány.
Pro pojetí více trestů v trest úhrnný není směrodatný den návrhu, nýbrž jediné den uložení úhrnného trestu.
II. Napadá-li stěžovatel zmateční stížností, že soud vyměřující úhrnný trest nehleděl k trestu, který byl přede dnem, kdy byl úhrnný trest vyměřen, již odpykán, uplatňuje důvod zmatečnosti podle § 384 č. 4 tr. ř.
(Rozh. z 20. února 1932 Zm IV 730/31.)
Z důvodů nejvyššího soudu:
Proti rozsudku krajského soudu, jímž byl odsouzené M. vyměřen úhrnný trest, podala odsouzená zmateční stížnost do výměry úhrnného trestu z důvodu, že krajský soud nevzal při svém rozhodnutí v ohled trest patnácti měsíců těžkého žaláře, uložený jí rozsudkem krajského trestního soudu v P. ze dne 2. ledna 1930 pro zločin krádeže spáchaný v roce 1929, tedy před jejím odsouzením rozsudkem krajského soudu v K. z 27. června 1930, a že i za tento trest nebyl jí stanoven trest úhrnný spolu s druhými tresty. Tím uplatňuje obžalovaná vlastně důvod zmatečnosti podle § 384 č. 4 tr. ř. neboť vytýká, že krajský soud, nehledě ve svém rozhodnutí k zmíněnému trestu, zaujal ve věci mylné stanovisko, že rozhodování o tomto trestu nespadá v obor jeho působnosti. Výtka tato jest bezpodstatná. Obžalovaná žádala sice ve svém podání, došlém krajskému soudu v K. již dne 30. června 1930, o vyměření úhrnného trestu i pro onen trest. Jak však vychází ze spisů, byl trest onen odpykán dnem 13. prosince 1930, tedy přede dnem, kdy o úhrnném trestu krajský soud rozhodl.
Podle § 517 tr. ř. má býti vyměřen úhrnný trest, byl-li obžalovaný různými právoplatnými rozsudky odsouzen k několika trestům na svobodě, aniž bylo použito směrných pravidel pro úhrnný trest, nebo pro sjednocení trestů. Z toho vyplývá, že podkladem pro vyměření úhrnného trestu jsou různé právoplatné rozsudky, určující tresty na svobodě, které nejsou ještě odpykány, poněvadž odpykáním jednoho trestu je otázka tohoto trestu konečně vyřízena a takový trest nemůže býti předmětem nové úvahy při vyměření úhrnného trestu. Pro pojetí více trestů v trest úhrnný není tedy směrodatným den návrhu, nýbrž jen den uložení úhrnného trestu. Zmateční stížnost byla proto jako bezdůvodná podle 1 odst. § 36 por. nov. zamítnuta.

Citace:

Čís. 4376. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 62-63.