Č. 2526.

Administrativní řízení (Slovensko): Podmínky obnovy řízení podle § 10 zák. čl. XX : 1901.
Řízení před nss-em: Nss nemůže se zabývati námitkami,
které nemají podkladu v obsahu naříkaného rozhodnutí.
(Nález ze dne 21. června 1923 č. 10.930.)
Věc: Jindřich N. v Ž. (adv. Dr. S. Sajó z Bratislavy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o obnovu řízení.

Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: - - - -
Předmětem rozhodování nss-u může býti ve smyslu § 2 zák. o ss toliko obsah nař. rozhodnutí. Nemůže se tedy nss vůbec zabývati námitkami, jež nemají podkladu v obsahu nař. rozhodnutí.
V tomto případě bylo nař. rozhodnutím vysloveno jen, že jest žádost st-lova za revisi resp. ze obnovu řízení nepříspustná z důvodu, že nebyla podána v zákonité lhůtě, tedy jen z důvodu ryze formálního. Jestliže tedy st-1 námitkou na prvním místě uvedenou uplatňuje svůj domnělý nárok na zjištění, že bylo materielně nesprávné rozhodnutí, jehož revise, pokud se týče obnovy se v řízení správním domáhal, vybíhá tato námitka zřejmě z mezí nař. rozhodnutí, jest tedy ve smyslu uvedených ustanovení nepřípustná.
Žal. úřad zabýval se sice ve svém rozhodnutí žádostí st-lovou jak s hlediska § 3 zák. čl. XX z roku 1901, totiž jako s revisní žádostí, tak také s hlediska § 10 téhož zák. čl. jako se žádostí za obnovu řízení. Proti prvnímu výroku, totiž proti odmítnutí žádosti st-lovy jako žádosti o revisi, stížnost se neobrací, nýbrž brojí proti nař. rozhodnutí jen, pokud se opřelo o ustanovení § 10 uved. zák. čl., tvrdíc, že žal. úřad neprávem měl za to, že tu podmínek žádosti za obnovu nebylo.
Může se tedy nss ve smyslu § 5 zák. o ss zabývati nař. rozhodnutím jen s hlediska § 10 zák. čl. XX z roku 1901. Podle ustanovení toho musí se žádost za obnovu řízení podati do jednoho roku ode dne vyhlášení nebo doručení pravoplatného konečného rozhodnutí ve věci.
St-1 domáhal se v řízení správním obnovy řízení proti rozhodnutí ministra pro Slov. z 23. září 1919, vydanému na základě § 4 zák. z 10. prosince 1918 č. 64 Sb. a nařízení min. pro Slov. z 12. ledna 1919 č. 11. Podle ustanovení 6. odst. § 7 t. nař. rozhoduje ministr pro Slov.
o schvalování kupnoprodejních smluv jako konečná stolice. Nabylo tedy uvedené rozhodnutí materielně právní moci. Ze rozhodnutí to st-li nebylo doručeno a že proti němu nenabylo formální právní moci, st-1 ani netvrdí. Jde tedy jen o to, kdy mu bylo doručeno, a podal-li st-1
žádost za obnovu do jednoho roku po jeho doručení. Ve spisech správních není sice založeno potvrzení st-lovo o dnu, kterého mu bylo uvedené rozhodnutí doručeno. St-1'vznesl však již dne 19. srpna 1920 na ministra s plnou mocí podání, ve kterém se výslovně na uvedené rozhodnutí odvolal. Nelze tedy pochybovati, že mu bylo toto rozhodnutí doručeno nejpozději 19. srpna 1920. Byl by tedy musil st-1, aby žádost jeho za obnovu řízení byla podána včas, podati ji ve smyslu 3. odst. § 10 zák. čl. XX z roku 1901 nejpozději 20. srpna 1921 u toho úřadu, jenž vydal pravoplatné konečné rozhodnutí ve věci hlavní, tedy u ministra pro Slov. St-1 tvrdí, že vyhověl této podmínce tím, že podal počátkem roku 1921 žádost o milost presidentu republiky, že tato jeho žádost směřovala k tomu, aby byla považována a vybavena jako žádost revisionální a že byla kanceláří presidenta republiky žal. úřadu k příslušnému jednání postoupena.
Nss neshledal tento názor správným. Jeť žádost ta obsahem a formou, zejména však svým petitem pouhou žádostí za milost, za jakou ji dokonce i sama stížnost ještě označuje. Že ji pak ani st-1 sám, podávaje ji, za žádost za obnovu nepokládal, patrno z toho, že ji řídil na presidenta republiky, ač mu přece muselo býti známo, že žádost o obnovu podati sluší přímo k úřadu vydavšímu pravoplatné konečné rozhodnutí ve věci hlavní, když podle obsahu spisů dříve dvě žádosti o obnovu řízení u ministra s plnou mocí na příslušném místě podal. Mohl tedy také žal. úřad právem žádost považovati za prosbu o obnovu řízení teprve od té doby, kdy ji st-1 vůči němu výslovně za žádost za obnovu řízení prohlásil. To stalo se však podle obsahu spisů teprve v podání, jež st-1 podal přímo u žal. úřadu dne 11. října 1921, tedy již po uplynutí lhůty § 10 cit. zák. čl. stanovené.
Z těchto důvodů slušelo stížnost zamítnouti jako neodůvodněnou.

Citace:

č. 2526. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 337-338.