Č. 11675.

Závodní výbory: Příslušnost rozhodčí komise podle zák. o záv. výborech k rozhodování podle § 3 lit. g) a § 22 zák. o záv. výborech.
(Nález ze dne 16. ledna 1935 č. 10.297/35.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 1948/23, 2956/23, 4723/25, 5908/26, 7093/28, 8533/30.
Věc: Firma Josefa R. synové v K. (adv. Dr. Erich Schicketanz z Prahy) proti rozhodčí komisi podle zák. o závodních výborech v T. o propuštění členů závodního výboru.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud obsahuje výrok podle § 22 zák. o záv. výborech, se zrušuje pro nezákonnost; stížnost proti výroku podle § 3 lit. g) téhož zák. se odmítá jednak pro nepřípustnost, jednak se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Záv. výbor firmy Josefa R. synové akc. spol. sklárna »Josef« v K., podal proti uvedené firmě u rozhodčí komise podle zák. o záv. výborech v T. stížnost pro propuštění člena záv. výboru Richarda R. v M. a Antonína H. v E. a navrhl, aby rozhodčí' komise uznala, že jejich propuštění jest neplatné a že jest firma povinna oba znovu přijmouti do práce za dřívějších podmínek. Nař. rozhodnutím prohlásila rozhodčí komise, že propuštění obou členů záv. výboru se zrušuje jako neplatné a že firma jest povinna přijmouti je znova do práce za dřívějších mzdových podmínek. Toto rozhodnutí odůvodnila rozhodčí komise v podstatě takto: Tím, že jednostranně snížila mzdu a tím, že se zdráhala uvedeným členům záv. výboru poskytnout! výdělek v tom oboru zaměstnání, pro které byli přijati, porušila firma Jos. R. synové podstatná ustanovení smlouvy a způsobila propuštění uvedených členů záv. výboru, resp. dala jim důvod k předčasnému zrušení pracovní smlouvy (§ 82 a) písm. d—e) živn. řádu), kteréžto zrušení pracovního poměru se jeví jako příkrost, která není odůvodněna ani chováním uvedených dělníků, ani poměry závodu.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Podle enunciátu a podle důvodů rozhodovacích jeví se nař. výrok jednak jako rozhodnutí podle § 3 písm. g), jednak jako rozhodnutí podle § 22 zák. o záv. výborech. Námitka stížnosti, že žal. úřad nebyl oprávněn rozhodovati podle § 3 písm. g) cit. zák., nýbrž jenom podle § 22 cit. zák., ježto jde o členy záv. výboru, je bezdůvodná. Členové záv. výboru požívají ovšem výhod § 22, ale výhody tyto zakládají se na členství v záv. výboru, aniž vylučují členy záv. výboru jakožto zaměstnance z ochrany, kterou zaměstnancům jako takovým poskytuje ustanovení § 3 lit. g), jsou-li zákonné předpoklady této ochrany splněny. Poněvadž pak záv. výbor ve své stížnosti jednak uplatnil nárok podle § 22, jednak vznesl návrh ve smyslu § 3 písm. g), byla žal. rozhodčí komise podle zák. nejen oprávněna (arg. § 3 písm. g) odst. 2 a §§ 22 a 26), nýbrž přímo povinna o obou petitech záv. výboru rozhodnouti (§ 35 vl. nař. z 29. prosince 1921 č. 2 z roku 1922, §§ 431, §§ 404">404, §§ 405">405 civ. řádu soud.).
K námitkám, které stížnost vznáší proti rozhodnutí žal. úřadu vydanému podle § 3 g), jest uvésti toto:
Podle stálé judikatury (viz Boh. A CXXIV/22, 2956/23, 4723/25, 7093/28, 8533/30) jest rozhodnutí o nárocích podle § 3 písm. g, bb, cc rozhodnutím správního úřadu o nárocích soukromoprávních. Rozhodnutí úřadu správního o nárocích soukromoprávních není však nss podle ustanovení § 105 úst. list. a zák. č. 217/1925 Sb. povolán věcně přezkoumávati. Nemůže tedy zejména zkoumati, zda oba jmenovaní zaměstnanci byli vskutku propuštěni a zda jejich propuštění je způsobilé založiti nárok podle § 3 lit. g), neboť tyto otázky náležejí k meritu sporu, o němž přísluší rozhodovati řádným soudům.
Rozhodnutí, o nichž je řeč, podléhají ovšem přezkoumání nss-u, pokud jde o otázku příslušnosti rozhodčí komise, tedy zejména, tvrdí-li stížnost, že rozhodčí komise vydala výrok, k němuž nebyla příslušná, nebo že neprávem odepřela pro svou nepříslušnost rozhodnutí, ježto po zákonu byla k rozhodnutí příslušná (srov. Boh. A 2956/23). V tom směru namítá stížnost, dovolávajíc se zdejších nál. Boh. A 1948/23 a 5908/26, že rozhodčí komise, rozhodujíc o mzdových nárocích obou členů záv. výboru, osobila prý si rozhodování o soukromoprávních otázkách, které nespadají do příslušnosti její, nýbrž do příslušnosti živn. soudů. Námitku tuto nemohl nss uznati důvodnou, neboť, jak bylo již uvedeno, jest rozhodčí komise ve výjimečném případě § 3 g) podle výslovného ustanovení zákonného příslušná rozhodovati o soukromoprávním nároku na zpětvzetí dělníků do práce. Nálezy nss-u, kterých se st-lka dovolává, netýkají se případu § 3 g), což nál. Boh. A 1948/23 ostatně výslovně konstatuje.
Proti výroku žal. úřadu vydanému na základě § 3 g) namítá stížnost dále, že v daném případě nebyly splněny všechny předpoklady § 3 g), neboť st-lka uvedené dva dělníky prý ani nevypověděla ani nepropustila, nýbrž naopak prý jasně projevila svou vůli zachovati pracovní poměr v platnosti. Domnívá-li se žal. komise, že propuštění je možno spatřovati již v tom, že zaměstnavatel poruší podstatná ustanovení smlouvy, nebo že zavdá zaměstnanci příčinu k odstoupení od smlouvy (§ 82 písm. a) bod d) a bod e) živn. řádu), je prý názor její mylný. Námitkou touto nevznáší stížnost před nss otázku příslušnosti rozhodčí komise, nýbrž otázku, zda žal. komise správně posoudila předpoklady soukromoprávního nároku podle § 3 lit. g) podaného, což jest již otázka mentální správnosti výroku rozhodčí komise, kterouž nss, podle toho, co bylo již svrchu řečeno, není příslušný přezkoumávati. Bylo tedy stížnost v tomto bodě odmítnouti pro nepřípustnost.
Proti výroku žal. úřadu vydanému na základě § 22 namítá stížnost, že propuštění člena záv. výboru, které se stalo bez souhlasu rozhodčí komise, může ovšem tato komise prohlásiti za nezákonné, že však není příslušná prohlašovat je za neplatné a osobovat si tak rozhodování v otázce práva soukromého. Tuto námitku shledal nss důvodnou.
Výrokem, že propuštění uvedených členů záv. výboru zrušuje se jako neplatné, překročila rozhodčí komise meze kompetence, vytčené v předpisech §§ 22 a 26 zák. o záv. výb., podle nichž není oprávněna zasahovati do soukromoprávního poměru pracovního. Výrok její musí se v takovémto případě omeziti na zjištění, že propuštění členů záv. výboru bez souhlasu rozhodčí komise příčí se zákonu.
Musil proto nss tento výrok rozhodčí komise zrušiti podle § 7 zák. o ss pro její nepříslušnost.

Citace:

Č. 11675. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 323-325.