Č. 11955.

Cesty: Předpokladem prohlášení cesty za veřejnou cestu obecní je jednak výslovné nebo konkludentní věnování vlastníkem pozemku a přijetí tohoto věnování obcí, jednak trvalé užívání cesty a naléhavá potřeba komunikační.
(Nález ze dne 31. května 1935 č. 16447/35.)
Prejudikatura: Boh. A 10265/33, 10017/32.
Věc: Adolf K. v Sch. (adv. Dr. Oskar Hirschmann z Frýdlantu) proti zemskému úřadu v Praze o veřejnost cesty. Výrok: Stížnost, pokud se týká prohlášení parcely č. k... v Sch. za cestu veřejnou, se odmítá pro nepřípustnost. Pokud jde o parcely č. k..., se nař. rozhodnutí zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Obecní zastupitelstvo v Sch. prohlásilo ve schůzi ze 6. května 1925 cestu č. kat..., jakož i ony části parcel č. kat... v Sch., které tvoří pokračování uvedené cesty až k silnici č. kat... v Sch. a jichž se jako cesty používá, za cestu veřejnou.
K námitkám st-le a dalších místních občanů zrušila osk ve Frýdlantě v zasedání dne 6. července 1927 usnesení obecního zastupitelstva v Sch. ze 6. května 1925, pokud se týká parcel č. kat..., a uznala platným pouze usnesení ohledně parcely č. kat...
Nař. rozhodnutím vyhověl žal. úřad stížnosti obce Sch., zrušil v odpor vzaté rozhodnutí osk a uznal, že cesta přes parcelu č. kat... v Sch., jež tvoří včetně úseku na parcele č. kat... součást t. zv. »Staré Zhořelecké silnice«, byla, jest a pro vždy zůstává cestou veřejnou, jak to správným usnesením obecního zastupitelstva v Sch. ze 6. května 1925, jež se potvrzuje, bylo zjištěno a uznáno. V důvodech tohoto rozhodnutí se v podstatě uvádí, že výslechem pamětníků bylo vyšetřeno, že předmětná cesta byla od pradávna určena k veřejnému užívání, že byla v dobách dřívějších z prostředků obce opravována i že jest pro obyvatele obcí Sch., A., D. M. a R. potřebnou. Veřejnosti nepozbyla cesta ani tím, že parc. č... byla obcí Sch. v r. 1904 prodána velkostatkáři C., neboť ani po té nikdy nový vlastník nepřekážel vozbě, chůzi a vodění dobytka po této cestě. Mimo to kupní smlouva z 30. září 1904 obsahuje zvláštní doložku tehdejšího okr. hejtmanství ve Frýdlantě ze 16. listopadu 1904 v tom smyslu, že se stvrzuje, že prodejem uvedené parcely neruší se nikterak veřejná doprava, čímž jest jasně také listinou prokázáno, že cesta tato ani prodejem uvedené parcely na veřejné své povaze nikterak neutrpěla. Na tom nebylo nic změněno ani dalším prodejem parcely Julii R.
O stížnosti nss uvážil:
Pokud jde předem o výrok žal. úřadu, že cesta, o niž jde, »byla, jest a pro vždy zůstává cestou veřejnou«, konstatuje stížnost sama zcela případně, že jde tu o pouhé řečnické obraty, které nepatří do úředního rozhodnutí. Vlastním výrokem je uznání cesty té za cestu veřejnou. Rovněž lze souhlasiti s názorem stížnosti, že je bez významu, zda dotyčná cesta byla — jak se praví v nař. rozhodnutí — částí t. zv. »Staré Zhořelecké silnice«, poněvadž této silnice již není a byla průběhem doby nahrazena moderní sítí silnic. Vždyť také žal. úřad z okolnosti, že dotčenou cestu označují pamětníci jako »Starou Zhořeleckou silnici«, žádných závěrů nevyvodil.
Prohlášení určité cesty za cestu veřejnou předpokládá především, že jde o pozemek, jehož se jako cesty skutečně používá. Prohlašuje-li tudíž nař. rozhodnutí též pozemky č. kat... a přilehlou část parcely č. kat... za cestu veřejnou, vychází zřejmě ze skutkového předpokladu, že se těchto pozemků ještě jako cesty používá. Tento skutkový předpoklad jest však v rozporu s tím, co bylo zjištěno při komisionelním jednání dne 4. prosince 1925, že se totiž uvedených pozemků již od r. 1918 jako cesty nepoužívá. Jest tedy nař. rozhodnutí, pokud jde o tyto pozemky, v rozporu se spisy, a bylo je proto v tomto směru zrušiti podle § 6 zák. o ss.
V ostatním bylo uvážiti, že podle stálé judikatury (viz. nál. Boh. A 10265/33 a nál. v něm citované) jsou předpoklady prohlášení určité cesty za cestu veřejnou vedle výslovného nebo konkludentního věnování se strany vlastníka pozemku přijetí tohoto věnování obcí, trvalé obecné užívání a naléhavá potřeba komunikační. Proti rozhodnutí žal. úřadu, který má za to, že všechny uvedené předpoklady jsou dány, namítá stížnost především, že, nepoužívá-li se již ve skutečnosti parcely č. kat... a připojeného dílu parcely č. kat... jako cesty, nemá cesta po ostatních pozemcích st-lových připojení na silnici č. kat..., čímž zřejmě chce naznačiti, že cesta neslouží a nemůže sloužiti ukojení nějaké komunikační potřeby vůbec. Námitku tuto nemohl nss uznati důvodnou, poněvadž ze situačního plánku ve spisech založeného a z výsledků komisionelního šetření ze 4. prosince 1925 plyne, že pokračování cesty, vedoucí přes parcely st-lovy, jde přes parcely č. kat..., náležející Julii R., a výrok o veřejnosti cesty, vedoucí přes posléz uvedenou parcelu, vlastnicí její v odpor vzat nebyl. Ježto je takto spojení se silnicí č. kat... zabezpečeno, nelze shledati, že by cesta ani nemohla sloužiti komunikační potřebě.
Nss musil však stížnosti dáti za pravdu, pokud shledává vadu nař. rozhodnutí v tom, že toto nechává nepovšimnutým, že na místě sporné cesty jest dosti jiných, vhodnějších komunikací v obci. St-l popíral nutnost cesty již ve svých námitkách proti usnesení obecního zastupitelstva ze 6. května 1925, poukazuje k tomu, že cesta má význam jen pro několik málo osob, bydlících v dolní obcí; při komisionelním jednání dne 4. prosince 1925 pak uvedl zástupce st-lův — vedle poukazu na uvedenou námitku — ještě také, že cesta nemá ani významu pro spojení obce Sch. s obcemi M., B. a D. Žal. úřad vyslovil v tom směru, že sporná cesta jest pro obyvatele obcí Sch., A., D., M. a R. potřebnou. Tento svůj výrok odůvodnil tím, že potřebnost »byla vyšetřena výslechem pamětníků«. Leč úsudek o tom, zda ta která cesta vyhovuje naléhavé potřebě komunikační, nelze ponechati výpovědem pamětníků, nýbrž úsudek ten musí si utvořit rozhodující úřad sám a musí jej — jsou-li, jako v daném případě, o tom vysloveny pochybnosti — i konkrétními okolnostmi doložit. Nedostatek takového vlastního úsudku a jeho odůvodnění, reagujícího i na námitky st-lem v řízení správním vznesené, je vadou řízení, ztěžující straně obranu před nss-em a odnímající nss-u možnost přezkoumati nař. rozhodnutí po stránce jeho zákonitosti. Vzhledem k této vadě bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss. a to v rozsahu v enunciátě uvedeném.
K poslední námitce stížnosti, že si žal. úřad nesprávně vykládá smlouvu uzavřenou v r. 1904 mezi obcí Sch. a Františkem C. o prodeji parcely č. kat..., resp. schvalovací doložku okr. hejtmanství ve Frýd- lantě, jíž bylo na základě § 20 zák. z 12. srpna 1864 č. 46 z. z. čes. potvrzeno, že se prodejem parcely veřejná doprava neruší, bylo by podotknouti toto: Žal. úřad dovolává se této smlouvy na důkaz toho, že veřejnost cesty, o niž jde, zůstala nedotčenou a trvala i po zcizení parcely č. kat... K tomu jest však podotknouti, že, jak z protokolu ze 4. prosince 1925 vysvítá, cesta ta v době uzavření smlouvy přes jmenovanou parcelu vůbec nevedla, nýbrž přes parcelu č... a přilehlou část parcely č..., jichž teprv od r. 1918 přestalo být používáno jako konce cesty k vyústění na silnici kat. č... Ale pak ovšem z řečené smlouvy nelze dovozovati nic, co by dokazovalo veřejnost tehdy existovavšího spojení. S druhé strany však také stížnost nemůže za změněné skutkové situace ze smlouvy a její schvalovací doložky nic dovozovati pro svoje stanovisko, poněvadž, jak shora bylo vyloženo, jest nyní spojení silnice č. kat... s pozemky st-lovými č. kat... zabezpečeno parcelami Julie R. č. kat...

Citace:

Č. 11955. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, číslo/sešit 1, s. 1070-1073.