Č. 11720.

Občanství státní: členství v technickém praporu vysokoškolské organisace v Budapešti důvodem vylučovacím z nároku na udělení čsl. stát. občanství podle § 1:3 zák. č. 152/1926 Sb.?
(Nález ze dne 5. února 1935 č. 11.310/35.)
Věc: Julius Sz. v U. (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Žal. úřad nevyhověl nař. rozhodnutím žádosti st-lově za udělení čsl. státního občanství podle zák. č. 152/1926 Sb., shledav u něho vylučovací důvod podle § 1:3 cit. zák. Tento důvod spatřoval žal. úřad v tom, že st-l v době převratu 1919 opustil dobrovolně území Čsl. republiky, odjel do Budapešti a tam konal službu u technického praporu vysokoškolské organisace u pouliční dráhy v Budapešti.
Stížnost neshledal nss důvodnou.
Zákon z 1. července 1926 č. 152 Sb. vylučuje v § 1 odst. 3 pod lit. d) z nároku na udělení státního občanství ty, kdož po 28. říjnu 1918 vykonávati mimo území Čsl. republiky funkce v zájmu cizího státu.
St-li doznal již v řízení při výslechu dne 11. května 1932, že na jaře r. 1919 odešel do Budapešti za účelem vysokoškolského studia. Doznal, že se stal členem vysokoškolské organisace v nař. rozhodnutí uvedené a udal, že jako člen této organisace byl od technického praporu této organisace pro případ demonstrací neb podobně přidělen k pouliční dráze v Budapešti. Ve stížnosti u nss-u podané uvádí pak st-l, že účelem onoho praporu bylo udržování pořádku. Poněvadž po názoru nss-u udržování veřejného pořádku je jedním z podstatných úkolů státních, a účelem praporu onoho bylo, jak vyplývá ze souvislosti udání stížnosti a výpovědi st-lovy v řízení, udržovati pořádek zejména pro případ demonstrací, tedy pořádek veřejný, vyslovil žal. úřad zcela právem, že u st-le dán byl vylučovací důvod § 1 odst. 3 lit. d) cit. zák.
Stížnost namítá, že činnost technického praporu, jehož st-l byl členem, nesměřovala proti čsl. státu. Námitka ta nemůže dovoditi nezákonnost nař. rozhodnutí, poněvadž cit. ustanovení vylučovací důvod shledává již ve vykonávání kterékoliv funkce, která je v zájmu cizího státu, nehledě nijakž k tomu, zda by snad byla v nějakých vztazích nepřátelských proti našemu neb jinému státu zahrocena.
Bezdůvodná je i další námitka stížnosti, že služba st-lova v dotyčném útvaru byla pro něho jako universitního posluchače povinnou. Je-li služba ta vůbec vylučovacím důvodem ze státního občanství, jest lhostejno, jestli ji st-l konal z dobré vůle anebo z příkazu, neboť zákon po této stránce žádného rozdílu nečiní.

Citace:

Č. 11720. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 454-454.