Č. 7649.

Zaměstnanci veřejní. — Zdravotnictví: O právním postavení a zaopatřovacích nárocích obecních lékařů — věty jak u Boh. A. 7648/28.
(Nález ze dne 21. prosince 1928 č. 15.861.)
Prejudikatura: Boh. A. 5164/25, 7648/28.
Věc: Městská obec O. proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o přeložení městského lékaře na odpočinek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Když min. zdrav. výnosem z 10. listopadu 1923 prohlásilo, že vzhledem k nové úpravě zdrav. služby ve Velké Olomouci nemůže dosavadního měst. lékaře MUDra Jana K. ustanoviti pro další vykonávání veř. služby zdrav., usnesla se měst. rada v Olomouci na vyzvání min. zdrav. dne 28. prosince 1923 na tom, aby MUDr. Jan K. byl od 1. listopadu 1923 přeložen na trvalý odpočinek s nároky na základní pensi 24 216 Kč, dětský přídavek 3 000 Kč, jednotný drahotní přídavek 3 360 Kč, celkem 30 576 Kč.
Zsp-é v Brně byla o tom měst. radou v Olomouci podána zpráva s tím, že sice minimální služné obecních lékařů dle čl. 15 zák. z 27. prosince 1909 č. 98 z. z. mor. činí 2 100 Kč, že však týž článek připouští, že obce, které si ustanovují lékaře samy, — mezi ně patří i Olomouc — mohou usnesením obecního zastupitelstva stanoviti požitky lékařů vyššími částkami bez určitého maxima. To se stalo i u Dra K., a ježto dle čl. 19 cit. zem. zák. pro výměru pense jest rozhodným poslední akt. plat, dožadovalo se město Olomouc toho, aby mu stát hradil výslužné Dra K. v částce 24 216 Kč s příslušnými drah. přídavky.
Nař. rozhodnutím byl MUDr. Jan K. podle § 11 zák. č. 332/20 dnem 1. listopadu 1923 přeložen na trvalý odpočinek a bylo mu současně dnem právě řečeným počínaje ve smyslu ustanovení zák. z 27. prosince 1909 č. 98 z. z. mor. přiznáno výslužné ročních 21 000 Kč, t. j. 100% pens. základny podle celkové služ. doby 38 let. O tom bylo město Olomouc vyrozuměno s tím, že byla-li percipientu měst. radou v Olomouci po 1. listopadu 1923 vyplacena nějaká částka na pens. požitcích, sluší zaříditi jich refundaci až do výše pens. požitků tímto dekretem přiznaných.
Uvažuje o stížnosti podané do tohoto rozhodnutí musil si nss nejprve ujasniti, jaké jest podle předpisů zák. č. 332/20 č. 236/22 právní postavení převzatých i nepřevzatých obec. a obv. lékařů, neboť předpisy ty jasného obrazu v tom směru nepodávají. _ _ _ _ _ _ __ 1)
Na sporu jest otázka, má-li Dr. K. nárok na státní odpočivné požitky podle § 11 zák. č. 332/1920 pouze z pensijní základny, jak resultuje ze zákonného minimálního služného podle zák. č. 98/1909 z. z. mor., či ze základny resultující z individuální úpravy jeho služ. poměru k obcké o-cké. Z hořeních všeobecných úvah plyne, že názor zastávaný stížností není správný. Nelze se v jeho prospěch dovolávati ani ustanovení § 16 cit. zem. zák., které připouštělo, aby obce poskytly svým obecním lékařům požitky vyšší nežli minimální požitky zákonné. Neboť tyto vyšší aktivní požitky a resultující z toho vyšší požitky zaopatřovací neplynuly lékaři ze zákona, nýbrž z usnesení obce zákonem toliko připuštěného. Nejsou tedy tyto vyšší zaopatřovací požitky zahrnuty v ony zaopatřovací požitky, které dle § 11 zák. 332/20 převzal stát, nýbrž tíží i nadále dosavadní zavázaný subjekt, t. j. zde obec.
Zákona č. 237/1922 se st-lka s úspěchem dovolávati nemůže, poněvadž se vztahuje toliko na obec. a obv. lékaře přeložené na odpočinek před 1. lednem 1923 (§ 1). Shledává-li st-lka nesrovnalost v tom, že zákon, zajišťuje v § 2 těmto lékařům z prostředků státních zaopatřovací požitky ve výměře podle služ. požitků X/l státního platového schématu zákona č. 541/1919, měří lékařům pensionovaným před 1. lednem 1923 lépe nežli lékařům pensionovaným po této době, sluší jí přisvědčiti. Nss není však povolán ani, aby zkoumal, proč zákonodárce takové nesrovnalosti normoval, ani aby nesrovnalosti ty vyrovnával, nýbrž může toliko, vázán jsa zákonem, přezkoumávati zákonitost nař. rozhodnutí,

Následují úvahy stejné jako v nál. Boh. A. 7648/28.*

Citace:

č. 7649. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 508-509.